Komentář: Ještě v době, kdy lidé byli ve tmě a ve stínu smrti modlářského bláznovství, začalo hlásáním apoštolů prosvítat světlo víry. Po celém světě se šířila dobrá zvěst o spáse v Ježíši Kristu. V té době vládl ve městě Magedon v řecké Makedonii vladař jménem Licínius. Jeho manželkou byla Licínie a měli dceru Penelope. Když jí bylo šest let, její otec pro ni dal za městem vystavět zámek, který měl spoustu rozmanitých pokojů vyzdobených všelijakými nádhernými věcmi a přeplněných velkým bohatstvím. Pak tam spolu s třinácti vybranými služebnicemi zavedl svou dceru. Přinesl i své zlaté bohy – modly, aby prý jeho dceru chránili. Zamkl ji v zámecké věži až do té doby, dokud nedospěje a nenastane čas příhodný k jejímu sňatku. Najal pro ni chůvu i jednoho starce, ctnostného a moudrého muže, jehož jméno bylo Apelianus, aby se s ní každý den věnoval knihám.

 

V té době jednoho dne seděla dívenka ve svém pokoji vysoko ve věži. Znenadání tam vletěl holub, který nesl olivovou ratolest. Položil ji na stůl, a hned odletěl pryč. Za chvíli zaletěl do pokoje orel s věncem z různých květů. Také položil věnec na stůl, a odletěl pryč. Pak přiletěla vrána, která měla v zobáku malého hada, položila ho na stůl, a vyletěla. Děvčátko se na to vše dívalo, ale nechápalo, jaký mají tato znamení význam. Když k ní přišel její učitel Apelianus, vyprávěla mu, co viděla. Apelianus byl tajným křesťanem. Chvíli přemýšlel, a pak děvčeti řekl:

Apelián: Penelope, holub znázorňuje přítomnost Ducha svatého a olivová ratolest – Boží milost, kterou máš přijmout ve křtu svatém. Orel symbolizuje krále a vítěze. Ukazuje, že máš kralovat nad vášněmi, když se nad ně povzneseš rozjímáním nad Božími věcmi. Přemůžeš neviditelné nepřátele, jako zlé ptáky. Věnec z květů znamená odměnu, kterou přijmeš za své hrdinství od Krále Krista v Jeho nebeském království. Tam je pro tebe připravován neporušitelný věnec věčné slávy. Vrána s hadem symbolizuje nepřítele – ďábla, který ti chce působit těžkosti, bolest a pronásledování. Ale velký Král, který vládne nad nebem i zemí, se s Tebou chce zasnoubit a přijmout Tě za svou nevěstu. Máš pro něj projít velkým utrpením, abys s Ním pak kralovala navěky!

 

Komentář: Když dívenka uslyšela takový výklad, uložila Apeliánova slova ve svém srdci, a od té chvíle se v ní začala rozhořívat touha po Bohu.

Komentář: Uprostřed noci uzřela v nočním vidění Božího anděla, který k ní promluvil.

 

Anděl: Penelope, už se více nebudeš jmenovat Penelope. Tvé jméno bude Irena. Tvým prostřednictvím se mnoho tisíců duší obrátí k Bohu a budou spaseny. Slova starce Apeliana o ptácích, které jsi viděla, jsou pravdivá. Duch Boží promluvil jeho ústy. Této noci k tobě přijde Boží muž Teotimus, který byl vyučen svatým Kristovým apoštolem Pavlem a přijal od něj kněžské svěcení. On nosí jeho poslání. Udělí ti křest svatý a poučí tě, co máš dělat.

 

Komentář: Jen co to anděl dořekl, zmizel. Dívenku naplnila velká radost. Čekala na příchod kněze. Muž Boží Teotimus, veden andělem, přišel k zámku. Dívenka jej radostně přijala. Posadil se a začal ji, její chůvu i všechny její služebnice vyučovat. Poslouchaly jej s nadšením. Když jim zvěstoval Pravého Boha, Ježíše Krista, a svatou víru v Něho, i křesťanská tajemství – vše potřebné pro spásu, pokřtil ji ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a dal jí místo Penelope jméno Irena. Pokřtil také její chůvu Kariu a všechny služebnice. Zasnoubil Irenu Kristu, aby pro Něj zachovala své panenství neposkvrněné až do své smrti. Utvrdil ji, aby byla statečná v hrdinném snášení utrpení za svého Pána Ježíše Krista, Pravého Boha, Nesmrtelného ženicha. Po dostatečném vyučování jí požehnal, daroval jí listy apoštolů, svěřil ji Boží milosti a odešel. Blažená Irena se svými služebnicemi dnem i nocí oslavovala Boha a děkovala Mu a neustále se učila ze svatých knih. Vzala zlaté bůžky svého otce a vyházela je po jednom dolů ven oknem, řkouc:

Irena: Pokud jste bohové, zachraňte se sami!

 

Komentář: Když modly padaly z takové výšky, rozbíjely se a rozsypávaly na prach. Svatá se vysmívala jejich neschopnosti. Radovala se ve svém Pánu, Ježíši Kristu, Pravém Bohu. Když uplynulo sedm dní, přišel k ní do věže její otec a matka i s knížaty, aby s ní mluvili o sňatku. Ona jim odpověděla:

Irena: Moji milovaní rodiče, pochopte mě! Já jsem otrokyně Kristova! V Něho věřím, Jeho jsem si zamilovala, neboť On mě miloval první. Miloval mě až na smrt! Zasvětila jsem se věčnému Nebeskému Králi – čistému Ženichovi, neporušitelnému a nesmrtelnému. Žádnému jinému bohu se klanět nebudu! Kromě Něho není jiného Boha! Copak nevidíte záhubu vašich bohů, co padali dolů z okna a nemohli si pomoci? Modloslužbou jste se stali nepřáteli živého Boha a služebníky démonů. Poznejte pravého a pravdivého Boha! Pochopte, že On může usmrtit i oživit! Když ve vašich srdcích zazáří světlo Boží, uteče od vás ďábel! To on táhne lidi ze světla do tmy a z Božího ovčince do záhuby. Vy první se dnes snažte od něj utéci! Vždyť ten krutý a hořký satan zaslepuje oči vašich srdcí, abyste nedošli poznání pravdy! Otče, říkám to především tobě, poznej Boha, který vše stvořil svým slovem.

 

Král: Kde se v tobě bere taková moudrost, dítě?

Irena: Pohleď, když jsi se rozhodl vybudovat pro mě zámek, shromáždil jsi tři tisíce pět set dělníků. A s těžkostí mohli dokončit stavbu za devět měsíců. Ale Bůh, Pán všech věků, jedním svým slovem stvořil nebe i slunce i měsíc i hvězdy, světlo a tmu, a nazval světlo dnem a tmu nazval nocí. Nakonec svýma přečistýma rukama stvořil člověka. Postavil ho, aby vládl nad zemí a vše mu položil k nohám. To vše dokonal za šest dní svým Slovem, kterým je Jeho Jednorozený Syn – Ježíš Kristus. On se z Něj narodil bez matky, přede všemi věky. Spolu s Ním přebývá a kraluje. Na konci věků se vtělil a narodil z Přečisté Panny, bez otce, působením Ducha svatého. Přebýval s lidmi, činil nespočitatelné množství zázraků, slepým dával zrak, malomocné očišťoval, ochrnuté stavěl na nohy, mrtvé křísil.

 

Královna: Dítě, jak předivné věci nám říkáš.

Irena: Jeho židé ze závisti ukřižovali, neboť sám chtěl tak trpět, aby nás vykoupil! Ale po smrti a pochování vstal na třetí den z mrtvých silou svého Božství! Vystoupil na nebesa a usedl po pravici Boha. Seslal Ducha svatého na své svaté učedníky. Poslal je do světa, aby hlásali pokání na odpuštění hříchů. Osvítil skrze ně ty, kteří jsou ve tmě, navrátil zbloudilé a zachránil ty, kteří hynou. Všechny chce spasit a Jeho milosrdenství k lidskému rodu nikdy neskončí!

 

Komentář: Když to svatá říkala, všichni ji s nadšením poslouchali. Rodiče vzali svou milovanou dceru a odvedli ji do města. Vyšla jim naproti všechna děvčata z města s věnci, s oslavnými písněmi a tanci. Všechen lid se postavil na vysoká místa, na hradby, na domy a vykřikoval chválu, oslavujíc svaté děvče Penelopu. Když se přibližovali k paláci, svatá Irena uviděla démona, který jí vyhrožoval:

Zlý: V tomto městě není nic společného mezi mnou a tebou! Děvče, odejdi z našeho města, neboť zde nežije žádný křesťan.

 

Komentář: Svatá odpověděla:

Irena: Jménem Ježíše Krista ti přikazuji, abys mi řekl, kdo jsi.

 

Zlý: Démon, který žije v modle Apollóna, učitele smilníků a cizoložníků, pomocník čarodějů, vůdce zlodějů, přítel zvrácenců, vysmívač opilců, mistr vší nepravdy a lži, otec všeho zla. Raduji se z krveprolití. Říkám ti, odejdi z našeho města. Jinak popudím proti tobě otce, rozpálím v něm hněv, a on tě zabije.

 

Komentář: Tento hlas slyšelo mnoho lidu, ale samotného zlého ducha neviděli. Blahoslavené děvče mu přikázalo:

Irena: To já ti přikazuji, abys ty odešel z tohoto města.

 

Komentář: Démon se zachvěl a stal se neviditelným. Poté však popudil vladařovo srdce hněvem a krutostí proti dceři. Vladař si dal zavolat svou ženu a řekl jí:

Král: Co budeme dělat? Naši dceru svedli. Kéž bych nikdy ten zámek nebyl vystavěl! Chtěl jsem ochránit své dítě a ztratil jsem ho.

 

Královna: Říkáš nemoudrá slova. Čím byla naše dcera svedena? A co zlého na ní vidíš?

Král: Věří v Krista a odmítá bohy.

Královna: Ať zahynou bohové, kteří nestvořili nebe a zemi. Mé dítě se stalo hodným slávy Krista Krále, který ji povolal do života věčného!

 

Komentář: Tehdy se vladař rozhněval a nařídil, aby ji vyhnali z paláce. Jedna z otrokyň přiběhla a oznámila to Ireně. Ta se hned vydala k otci. Když ji vladař uviděl, sklopil zrak, ale démon dále mučil jeho srdce hněvem. Svatá Irena k otci promluvila:

Irena: Otče můj, proč je tvá tvář tak smutná? Tvé město žije v míru, není válka, tvé dítě přišlo k tobě. Z čeho jsi tak smutný?

 

Král: Lepší by pro mě bylo, dítě, kdyby ses vůbec nebyla narodila. Já jsem pro tebe vybudoval překrásné dílo – zázračnou věž a postavil jsem zlaté bohy, aby tě chránili. A tys mi odplatila zlem za dobro.

Irena: Otče, řekni mi, co zlého jsem ti udělala?

 

Král: Copak to je maličkost, že se odvracíš od našich bohů a Krista nazýváš Bohem?

Irena: Neudělala jsem nic zlého, otče. Miluji mého Krista, pravého Boha. Skládám svou naději v Něho, a ne ve tvé modly.

 

Král: Penelope, přines oběť bohům!

Irena: Otče, nepřekrucuj mé jméno! Nejsem Penelope, ale Irena. Tak mě nazval anděl ve vidění a takové jméno jsem obdržela ve křtu.

 

Král: Cizí plode, a ne můj, přines oběť bohům!!!

Irena: Nepřinesu oběť bohům, kteří v tobě rozpalují hněv. Oni jsou plodem ohnivého pekelného rodu, který je připraven pro nevěřící.

 

Komentář: Vladař se rozlítil neovladatelným hněvem, nařídil, aby jeho vlastní dceru svázali a vhodili pod divé koně, aby ji rozdupali. Tak démon zatemnil rozum i srdce otce, který se neslitoval nad svým vlastním dítětem a vydal ho na hořkou smrt. Sám rázně přišel ke koním a chtěl vidět její smrt. A hle, jeden z nejdivějších koňů se utrhl z uzdy, uchopil zuby vladařovu pravou ruku, vykloubil ji z ramene a vladaře rozdupal. Když jej zabil, opět se krotce postavil na své místo. I všechny ostatní koně byli krotcí jako jehňátka a svaté Ireně nijak neublížili.

 

Když byla svatá Irena uvolněna z pout, stal se první zázrak! Na její modlitbu Pán Ježíš vzkřísil jejího mrtvého otce a uzdravil mu ruku. Až tehdy její rodiče uvěřili v Krista i všichni jejich dvořané a asi 3000 lidí s nimi. Zanedlouho se vladař z lásky ke Kristu vzdal svého panování. Se svou ženou a domácími se usídlil v tom zámku, který vybudoval pro svou dceru. A svatá Irena zůstala ve městě, vyučovala lid a mnohé přiváděla ke Kristu, svému Bohu.

 

Hle, to je počátek slavných Božích skutků, které se udály skrze svatou Irenu, Kristovu nevěstu, která Jej milovala celým srdcem a věrně Mu sloužila. Stalo se to na konci prvního století, kdy se po celém světě nesla radostná zvěst z úst apoštolů a jejich učedníků: „Čiňte pokání a věřte evangeliu! Hle, teď je čas příhodný, teď je den spásy!“

Komentář: Svatá Irena, před křtem Penelope, vladařova dcera, uvěřila v pravého Boha a zasnoubila se Mu. Zanedlouho uvěřili v Krista i její otec s matkou a několik tisíc lidí. Rodiče z lásky ke Kristu složili vládu a sloužili Pánu modlitbou a postem ve věži, kterou kdysi vystavěli pro svou dceru. Svatá dívka zůstávala ve městě, vyučovala lid a přiváděla mnohé ke Kristu. Žila v domě svého učitele, starce Apeliana. Vládu ve městě Magedon však převzal kníže jménem Sedekiáš. Když se dověděl o svaté Ireně, dal si zavolat starce Apeliana a zeptal se ho:

Sedekiáš: Zdržuje se u tebe děvče, panovníkova dcera?

 

Komentář: Apelianus odpověděl:

Apelián: Je u mě, vladaři!

 

Sedekiáš: Jaké je její smýšlení?

Apelián: Její smyšlení je takové jako i mé i všech, kdo znají pravého Boha. Každý den se do večera postí, večer sní malý kousek chleba a vypije jednu číši vody. Jiné jídlo nezná. Nemá lůžko, ale odpočívá na holé zemi. Dnem i nocí vznáší modlitby k Bohu a čte Písmo Svaté.

 

Komentář: Vladař se velice podivil a poslal svého rádce, aby Irenu se ctí přivedli k němu. Když děvče přišlo k němu, řeklo mu:

Irena: Buď zdráv, vladaři!

 

Sedekiáš: Buď zdráva i ty, jasné dítě!

Irena: Proč jsi mě dal zavolat?

 

Sedekiáš: Sedněme si a promluvme si o míru a lásce.

Irena: Já jsem poslušná Písmu, které říká: „Blahoslavený muž, který se neřídí radou bezbožníků, nechodí cestou hříšníků a nesedá v shromážděních přestupníků zákona.”

 

Sedekiáš: Tedy my jsme přestupníky zákona?

Irena: Každý pohan, který nezná pravého Boha a klaní se modlám, přestupuje zákon!

 

Sedekiáš: Nutíš mě k tomu, abych, přestože je to proti mé vůli, nelitoval ani panovníkovu dceru a vydal tě na mučení.

Irena: Proč váháš a ztrácíš čas mluvením? Začni mě mučit hned! Jsem připravena podstoupit za mého Boha jakákoliv muka.

 

Sedekiáš: Přestaň zlořečit a přines oběť bohům, děvče!

Irena: Marně se znepokojuješ, vladaři! Satan tě popouzí. Ať je ti známo, že já démonům sloužit nebudu! Nebudu litovat své tělo kvůli Kristu, mému Pánu!

 

Komentář: Vladaře naplnil hněv, radil se s rádcem, jak by ji zahubili. Nejprve dal vykopat hlubokou jámu a naplnil ji zmijemi, plazy, ještěrkami a všemožnou havětí a dal do ní vhodit svaté děvče. Byla tam deset dní a zůstala živá a zdravá. Anděl Boží sestoupil k ní do jámy, a zachoval ji nepoškozenou. Všichni hadi v jámě zahynuli. Vladař se doslechl, že mučednice je v jámě živá. Podivil se a myslel si, že nějakými čáry začarovala hady a pak je usmrtila. Nařídil, aby ji z jámy vytáhli, sedl si na soudním stolci a řekl jí:

Sedekiáš: Přines oběť bohům, kteří se nad tebou smilovali, usmrtili zmije a tebe zachovali při životě. Poznej jejich moc a dobrotu a pokloň se jim.

 

Irena: Ty bláznivý, svedený satanem, kterému Přesvatá Panna rozdrtila hlavu! Odkdy dřevění a kamenní bohové usmrcují zmije? Ale brzy budeš sám vhozen pekelné do propasti – i se svými bohy, kterým sloužíš. Potopíš se v bezedné tmě, připravené pro satana. Tam bude pláč a skřípění zubů.

 

Komentář: Vladař, rozpálen hněvem, dal zavolat dřevorubce s železnou pilou a nařídil, aby Irenu přeřezal. Když ji přivázali ke dřevu a začali řezat, pila se dívčího těla ani nedotkla, ale ztupila se jako by narazila na kámen, a pak se uprostřed přelomila. Přinesli další pilu, ale i ta se zlomila. Ti, kteří měli svatou rozřezávat, se sami pořezali úlomky z pily a zahynuli. Tehdy přinesli třetí, nejostřejší i nejsilnější pilu, a král nařídil, aby děvče přeřezali přes břicho. Proto ji položili svázanou na zem, na hruď jí položili velký kámen a začali její svaté tělo řezat pilou. Pila se dotkla těla a začala téct krev. Vladař se zasmál:

Sedekiáš: Kde je tvůj Bůh? Ať přijde a pomůže ti, pokud je On tvou silou!

 

Komentář: Když to vladař řekl, najednou udeřil blesk a nastalo velké hromobití. Sluhové, kteří svatou řezali, zůstali ležet mrtví. Vladař ze strachu utekl do paláce a všechen lid se dal na útěk. Spustil se velký déšť jako řeka se silným krupobitím. Popadalo mnoho zabitých bleskem, hromobitím a krupobitím. Pánův anděl sestoupil a odhodil kámen ze svaté. Zahojil její ránu. Znovu byla úplně zdravá. Když lidé uviděli tento zázrak, uvěřili v Krista – osm tisíc duší! Vladař ale, opět puzen démonem, vzal svatou a radil se s rádcem, jak by ji zahubili. Vymysleli pro ni takovou smrt: přivázali ji k mlýnskému kolu a roztočili jej, aby ji rozdrtilo. Když ale pod kolo vpustili vodu, voda se změnila na kámen a netekla ani jediná kapka. A svatá znovu zůstala nepoškozena. Vladař vykřikoval spolu se svými knížaty:

Sedekiáš: Jak velká je moc této čarodějky! Hle, změnila přirozenost vody!

 

Knížata: Je to čarodějka! Začarovala vodu! Hle, jaká čarodějka!

Komentář: Lidé, kteří byli svědky tak velkého zázraku, vzplanuli proti vladaři hněvem. Začali ze všech sil křičet a odsuzovali vladaře za jeho krutost. Vzali do rukou kamení, házeli je po vladaři a vyhnali jej z města. Utekl do své vlasti, žil ještě sedm dní a hořem umřel. Po smrti Sedekiáše se jeho syn Savach rozhodl pomstít za znevážení svého otce. Shromáždil velké množství vojska – kolem sto tisíc – a vydal se do války proti městu Magedon. Když obyvatelé uslyšeli, že se přibližuje kníže Savach, velice se lekli a uzavřeli město. Řekli svaté Ireně:

Lid: Ty jsi všemu na vině! Hyneme kvůli tobě!

 

Komentář: Ona jim nařídila, aby se nebáli. Vyšla proti Savachovi, který byl už blízko, a pomodlila se k Bohu:

Irena: Bože, Otče! Ty, který jsi kdysi vyslyšel svého otroka, proroka Elizea, vyslyš i mé modlitby. Neviditelně zasáhni toto vojsko, které sem táhne, aby zničilo naše město. Povstali ne proti nám, ale vzbouřili se proti Tobě! Pane, nebudou zahanbeni ti, kteří v Tebe doufají! Oslep své nepřátele, aby pochopili, že Ty jediný jsi Bůh!

 

Komentář: Hospodin ihned vyslyšel její modlitbu – ranil slepotou vladaře i jeho vojsko, které táhlo s ním. Vladař pochopil, že to Irena přivedla slepotu na něj i na jeho vojsko. Proto k ní poslal posly s žádostí:

Savach: Dnes poznávám, že moc tvého Boha je nepřemožitelná! Proto tě prosím, pomodli se za mě i za mé vojáky ke svému Bohu, abychom prozřeli!

 

Komentář: Svatá se dala uprosit, pomodlila se k Hospodinu, a Všemohoucí Bůh vyslyšel modlitbu své milované nevěsty. Vladař se všemi, co byli s ním, prozřeli. Pak poslal k měšťanům posly s poselstvím míru:

Savach: Chcete mě za vladaře tak, jako vám vládl můj otec? Odpouštím vám, že jste znevážili mého otce.

 

Komentář: Když obyvatelé viděli velké množství vojska, uzavřeli s ním mír, otevřeli město, poklonili se mu a přijali jej jako svého vládce. Když Savach utvrdil svůj trůn, rozpálil se hněvem proti svaté Ireně. Démon jej k tomu popouzel. Dal si předvolat mučednici a řekl:

Savach: Odpouštím městu jeho proviny, ale hněvám se na tebe. To kvůli tobě se lid vzbouřil proti mému otci a zabil jej kamením. Přesto však, pokud chceš i ty obdržet odpuštění, podřiď se mé vůli – přines oběť bohům a budeš osvobozena!

 

Komentář: Svatá vytkla vladaři jeho bláznovství. Popudila ho tím k hněvu. Vladař nařídil, aby ji vhodili do vězení a radil se s knížaty, jakým mukám ji má podrobit. Svatá přebývala v temnici sedm dní. Neustále se modlila k svému Pánu, aby jí dal sílu odvážně za Něj trpět. Modlila se, aby Kristus co nejvíce duší vytrhl z ďábelské tmy do světla svého království. Kristus se jí zjevil a svou vyvolenou potěšil slovy:

Ježíš: Dceruško moje, neboj se, já jsem s tebou!

 

Komentář: Poté vladař vyvedl svatou z vězení. Nařídil, aby jí do pat zatloukli ostré železné hřeby a na záda jí položili pytel naplněný pískem. Tak ji hnali do určeného města, které bylo vzdáleno přibližně pět mil. Sluhové vložili svaté do úst uzdu a vedli ji, pohánějíc ji jako dobytek. Svatá se modlila k Bohu:

Irena: Pane můj, jako hovádko jsem před Tebou a přesto Jsi stále se mnou, držíš mě za pravou ruku, vedeš mě svou radou a se slávou mě přijímáš.

 

Komentář: Když se svatá rozhlédla, uviděla po své pravici anděly Boží, kteří šli s ní a velice se zaradovala. Když byla na určeném místě a sluhové se vraceli do města táhnouce s posměchem mučednici na uzdě, a mnoho lidu šlo s nimi, svatá uviděla před sebou anděla, který železnými pruty udeřil do země. Řekla si:

Irena: Hle, nepřátelům Božím přichází záhuba!

 

Komentář: Když mučednice došla k tomu místu, najednou se otevřela země a pohltila katovy služebníky, kteří ji hnali. Tak byla svatá osvobozena od pout a uzdy, pytel s pískem jí spadl ze zad a hřeby z nohou jí povypadávaly. Její nohy byly uzdraveny, svatá chodila a oslavovala Boha. Když se to dozvěděl Savach, řekl:

Savach: Bohové, kteří otevřeli zemi, stáhli služebníky od této čarodějky.

 

Komentář: Další se hádali a říkali:

Lid: Se svatou mučednicí Irenou je Živý Bůh! Mocný je Bůh křesťanů! Kristus je Bůh!

 

Komentář: A jiní se svatému děvčeti posmívali. Najednou se objevil anděl, který otevřel zemi, a náhlou smrtí zahubil mnoho nevěřících – kolem deseti tisíc. Ti, kteří zůstali, pochopili, že je to Boží moc, sklonili se pod mocnou Boží ruku a volali:

Lid: Bože Ireny, smiluj se nad námi! Věříme v Tebe! Utíkáme se k Tobě! Kromě Tebe není jiného Boha!

 

Komentář: Tehdy uvěřilo v Krista téměř třicet tisíc duší. Ale Savach i přesto zarputile zůstal v nevěře. Anděl Boží jej porazil a tak zahynul ten bezbožník s velkým halasem.

 

Svatá pak vyučovala ve městě. Mnoho zázraků způsobil Kristus svou mocí skrze pannu Irenu: uzdravoval nemocné, očišťoval malomocné a vyháněl z lidí démony. Mladíka, který zemřel a za nímž tak hořce plakali rodiče, Ježíš vzkřísil na modlitbu svaté Ireny. Tak se naplnila slova Písma: „Hle znamení, která budou provázet ty, kteří uvěří: v Mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát do rukou hady a i kdyby něco jedovatého vypili, neuškodí jim to, na nemocné budou klást ruce a budou uzdravováni“. Svatá mučednice tak přivedla ke Kristu pět tisíc lidí. Řízením Božím přišel do města svatý Teotimus, presbyter, který kdysi pokřtil svatou Irenu. Spolu s ním i všemi lidmi, kteří uvěřili v Krista, přišla k zámku, kde žili její otec a matka v mlčení a práci pro Boha. Všichni nově obrácení tam přijali svatý křest. Nastala velká radost nejen na zemi, ale i v nebi. Jak nám sám Pán říká: „Taková bývá radost mezi anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

 

Komentář: Svatá Irena žila ve svém rodném městě Magedonu. Tři roky zde vyučovala a přiváděla lidi k víře. Pak odešla do jiného města, které se nazývalo Kalipol. Vládl v něm Numerián, příbuzný dvou předešlých vládců Sedekiáše a Savacha. Když Numerián pořádal slavnost pohanské bohyni Artemidě a přinášel oběti její modle, svatá Irena stanula před ním, usvědčila ho z jeho modlářství a vyznala Krista, pravého Boha. Král řekl svým knížatům:

Numerián: Toto děvče je podobné na svého otce Licínia. Ale nevydařené děti dělají jen starosti svým rodičům, protože pro takovou dceru dobrý otec přišel o své vladařství. To ona je vina za smrt Sedekiáše, mého bratra, i jeho syna Savacha. Jak jsem slyšel, usmrtila je svými čáry. Skutečně, toto děvče je zhoubkyní vládců!

 

Komentář: Vladař se obrátil na svatou a řekl:

Numerián: Co ty na to, čarodějko? Přineseš oběti bohům, anebo se ve svém zhoubném mudrování zatvrdíš?

 

Komentář: Svatá se přežehnala a odpověděla:

Irena: Já přinesu oběť chvály Nejvyššímu Bohu! Tvým démonům a jejich bezduchým modlám oběť nepřinesu! A co se týká vladařů, ať je ti dobře známo – můj Bůh, který vládne nad životem i smrtí, dopustil na ně smrt, a ne já. I ty se boj mého Boha, vždyť tvé dny jsou krátké a brzy se přiblíží tvůj konec.

 

Komentář: Numerián se rozzuřil, zaskřehotal zuby a zařval jako lev. Přikázal, aby ihned rozžhavili tři měděné voly:

Numerián: Pokud by přemohla svými čáry i sílu ohně v jednom volu, vhoďte ji do druhého! Jestliže by to samé učinila s druhým, ať je vhozena do třetího!

 

Komentář: A tak se i stalo. Když byli mědění voli rozžhaveni do běla, vhodili svatou do prvního vola. Ale svatá panna se v něm modlila:

Irena: Bože, pospěš mi na pomoc! Snáším muka pro Tvé svaté jméno! Ukaž jim, že Ty jediný jsi pravý Bůh a není jiného kromě Tebe! Ježíši Kriste, oslav své jméno!

 

Komentář: Zjevil se jí anděl Páně, ochlazoval plameny a svaté Ireně poručil, aby se nebála. Lidé začali proti vladaři reptat:

Lid: Proč jsi dal popravit to děvče? Irena je otrokyní Nejvyššího Boha! Nejednáš správně! Ona věří v Boha, který je mocný!

 

Komentář: Když vychladla měď, ukázalo se, že svatá je uvnitř živá a zdravá. Oheň jí vůbec neuškodil. Vladař křikl na svého sluhu:

Numerián: Neříkal jsem vám, že to děvče je čarodějka! Vidíte? Uhasila oheň! Vhoďte ji do druhého vola!

 

Komentář: Svatou vhodili do druhého vola, ale i ten vychladl. Vhodili jí do třetího. Najednou se třetí vůl z nařízení Nejvyššího a Všemohoucího Boha pohnul z místa jako živý, prošel čtvrt míle, znovu se vrátil na své místo, a rozpadl se. Svatá mučednice z něj vyšla celá. Když lidé viděli takový zázrak, hlasitě volali:

Lid: Ježíši Kriste, Ty jsi náš Bůh! Silný a mocný! Ty činíš předivné a přeslavné zázraky! Ty jsi náš Bůh! Věříme v Tebe!

 

Komentář: Tehdy uvěřilo v Krista deset tisíc lidí. Vladař však nejenže zůstával v nevěře, ale i Nejvyššího Boha urážel. Anděl Boží ho neviditelně zasáhl a on smrtelně onemocněl. Když umíral, poručil svému prefektovi Vavodonovi, aby Irenu mučil všemožnými mukami a usmrtil ji nejkrutější smrtí. Poté ten bezbožný vladař zemřel. Svatá Irena zůstala ve městě několik dní, vyučovala lidi svaté víře v Pána Ježíše Krista a On je skrze ni uzdravoval i z různých nemocí. Presbyter Teotimus přišel a křtil ty, kteří uvěřili. Když prefekt viděl, že všechen lid se přidržuje svaté Ireny, bál se ji mučit, aby se lid kvůli ní nevzbouřil. Proto odjel do jiného města, které se jmenovalo Konstantina, a poručil vojákům, aby mučednici zajali a přivedli ji tam svázanou. Když přišel do města, usedl na soudní stolici, nechal před sebe předvést svatou a řekl:

Vavodon: Nevíš, že mám nad tebou moc? Proto přistup k našim bohům a přines jim oběť, abych tě nemusel mučit krutými mukami.

 

Komentář: Svatá mu odpověděla:

Irena: Prefekte, slyš! Vyzkoušej na mně všechny muky, které jen můžeš vymyslet, ale sám uvidíš, jak nezdolatelná je moc mého Boha.

 

Komentář: Prefekt nařídil přinést železné rošty a položit na ně mučednici, přikovat ji železnými okovy, obložit velkým množstvím dříví a zapálit. Když se oheň rozhořel, prefekt nařídil, aby polili mučednici olejem, lojem a smolou. A tak ji pekli dlouhý čas, až se rošty i železné okovy rozžhavily doběla. Ale svaté to neuškodilo. Zpívala a oslavovala Boha, jakoby ležela v chladné rose. Tehdy ji anděl odvázal od železných roštů a ona před nimi stanula zdravá. Prefekt i ti, kteří byli s ním, užasli. Prefekt jí padl k nohám a řekl:

Vavodon: Otrokyně pravého Boha, prosím tě, nezahub mě tak, jako jsi zahubila vladaře! Věřím v Syna Božího! Chci být křesťanem!

 

Komentář: Prefekt Vavodon uvěřil v Krista a s ním i množství lidu. Anděl Boží sem přivedl presbytera Teotima a on pokřtil všechny, kteří uvěřili. Svatá Irena zůstala ve městě padesát dní. Když odtud vyšla, zajali ji vojáci vladaře Savoria, který vládl ve městě Mesembrii v Trákijském kraji, a přivedli ji k němu. Vladař Savorius o ní totiž slyšel a dal ji hledat, aby se jí zmocnil. Když ji uviděl, zlý had, který byl v jeho srdci, ho opanoval hněvem a Savorius svatou Irenu na místě zabil mečem. Kristovu mučednici pohřbili za městem. Vladař řekl:

Savorius: Pověst o velké moci této malé čarodějky se rozešla po celém kraji. Zabíjela vladaře svými čáry. Mě nemohla zabít, já jsem zabil ji! Kde je její pomocník – Kristus? Proč ji nevytrhl z mých rukou?

 

Komentář: Tak rouhačsky se vysmíval bezbožný král Kristově moci a chválil se svým domnělým vítězstvím. Ale Boží všemohoucnost je nepřekonatelná! Co by bylo nemožné Tomu, který po své dobrovolné smrti na kříži, vzkřísil mnoho mrtvých těl svatých, vešel do svatého města a zjevil se mnohým? Cožpak nemohl i tuto svatou vzkřísit z mrtvých, aby vešla do Mesembrie a ukázala se vladaři? Opravdu, Kristus, náš Bůh, je mocným Pánem nebe i země a vše, co chce, činí! Proto poslal svého anděla a vzkřísil ji z hrobu. Anděl Páně ji řekl:

Anděl: Drahá otrokyně Kristova, dovršila jsi hrdinský skutek mučednictvím. Měla bys už zaslouženě spočinout. Aby se však nevyvyšovaly bezbožnost a bezpráví, jakoby zdolaly moc našeho Boha, vejdi do města, ať tě vidí živou! Všichni bezbožní posměvači se zastydí! Poznají, že náš Bůh může všechno! Už ti nikdo více nezpůsobí žádné zlo!

 

Komentář: Svatá Irena vešla do města Mesembrie s olivovou větvičkou v ruce. Když ji občané uviděli, naplnil je nevýslovný strach a údiv. Všechen lid ji obstoupil a velkým hlasem volal:

Lidé: Předivný je Bůh Ireny! Není jiného kromě Něho! Kristus je Bůh! Kristus je Bůh!

 

Komentář: Vladaři oznámili, že Irena vstala z mrtvých. Vyděsil se, a když ji uviděl, padl ji k nohám:

Savorius: Nyní jsem pochopil – tvůj Bůh je veliký! Prosím tě, zůstaň v našem městě, ať se i my staneme křesťany!

 

Komentář: Svatá mezi nimi zůstala sedmdesát dní a všem jako Boží anděl zvěstovala Radostnou zvěst. Její srdce hořelo touhou, aby nikdo nezůstal v temnotě modlářství, ale aby každý byl naplněn poznáním Pravého Boha.

 

Irena: Lidé, poslouchejte! Hle, nyní je čas příhodný, hle, nyní je den spásy! Až doposud jste uctívali falešné bohy, ale teď poznejte Boha živého a pravého! V nikom jiném není spásy, neboť není pod nebem dáno lidem jiného jména, v němž bychom mohli být spaseni, než jediné svaté jméno Ježíš! Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Nebeský Otec nás vytrhl z vlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, v Němž máme vykoupení a odpuštění všech hříchů. Ano, my všichni jsme zhřešili a ztratili slávu Boží. Odplata za hřích je smrt! Ale Božím darem je život věčný v Ježíši Kristu, našem Pánu!“

 

Lid: Co máme dělat? Jak máme získat věčný život? Řekni nám to, Ireno!

 

Irena: Písmo svaté nás ujišťuje: „Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, budeš spasen. Srdcem se totiž věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává ke spasení.“ Náš Pán Ježíš je živý a právě teď je zde, uprostřed nás. On vidí do srdce každého a říká: „Hle, stojím u tvých dveří a klepu. Kdokoli by uslyšel můj hlas a otevřel mi, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou.” Dnes je vám spasení blíže, než kdykoli předtím. Nezatvrzujte svá srdce! Otevřte Mu! Řekněte: Věříte, že Ježíš Kristus je jediný pravý Bůh?

 

Lid: Ano, věříme, věříme!

 

Irena: Přijímáte Ježíše, Spasitele, který vás svou krví očišťuje od každého hříchu?

Lid: Ano, Přijímáme! Přijímáme!

 

Irena: Odevzdáváte Bohu, Ježíši Kristu, svůj život?

Lid: Ano, odevzdáváme! Ano, ano!

 

Irena: Radujte se, dítky Boží! Vaše hříchy jsou odpuštěny! Ježíš vás očistil svou krví! Pán vás z lásky zachránil! Jako viditelné znamení, jako pečeť vašeho vyznání Trojjediného Boha, Otce i Syna i Ducha svatého, udělejte teď na sobě znamení svatého kříže!

Komentář: Irena nejprve sama, aby naučila lid, a pak všichni po ní – překřižovali se s hlubokou úctou a svatou bázní.

Lid: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého! Amen! Amen! Amen!

 

Komentář: Tak všichni uvěřili v Krista. Božím řízením přišel blahoslavený presbyter Teotimus, pokřtil vladaře a všechen jeho lid. Poté odtud svatá odešla do své vlasti, do města Magedon. Tam jí oznámili, že její otec již spočinul v Pánu. Modlila se za jeho duši k Bohu. Krátce zůstala se svou matkou a v oblaku byla odtamtud vzata. Ocitla se v Efezu. Procházela městem, zvěstovala Krista jako apoštolé a On skrze ni činil zázraky – nemocní byli uzdravováni a mnoho lidí se obracelo z modlářství ke Kristu. Když uplynulo už mnoho času, přišel k ní Bohem poslaný stařec Apelianus, který byl kdysi jejím učitelem. Svatá se tomu velice potěšila. Za několik dní řekla lidem:

Irena: Radujte se, moji bratři a sestry, a pokoj Ježíše Krista ať je s vámi! Buďte silní duchem a radujte se ve svém Pánu! Stůjte pevně ve víře!

 

Komentář: Občané si mezi sebou říkali:

Lidé: Kam jde naše učitelka? Možná chce odejít k Pánu? Je toho hodna před Bohem! Bude od nás vzata, protože jsme hříšní.

 

Komentář: Druhého dne svatá Irena spolu se starcem Apelianem a šesti Bohu milými muži odešla za město. Když našla ve skále nový prázdný hrob, ve kterém ještě nikdo nikdy nebyl položen, vešla do něj a řekla Apelianovi:

Irena: Položte na vchod do hrobu kámen, aby ho nikdo nemohl otevřít až do čtvrtého dne.

 

Komentář: Přežehnala se a ulehla. Muži přivalili velký kámen k vchodu do hrobu a vrátili se do města. Na čtvrtý den přišel Apelianus k hrobu, ale tělo svaté Ireny nenašel. Pomyslel si, že ji Kristus vzal do ráje, vrátil se do města a zvěstoval to lidem. Mnoho lidí se sešlo k hrobu, zasaženo Boží slávou.

 

Takový byl život a utrpení vznešené panny Ireny. Takové byly hrdinské skutky Kristovy nevěsty, kterou zpočátku vyslýchal její otec Licínius, potom Sedekiáš a jeho syn Savach, potom Numerián a eparch Vavodon, a nakonec Savorius. Města, v nichž byla mučena, byla tato: její rodiště Magedon, dále Kalipol, Konstantina a Mesembrie v Trákii. Toto napsal stařec Apelianus, který všechno viděl, oslavuje Otce i Syna i Ducha svatého, Jediného Boha v Trojici. Předivný je Bůh ve svých svatých, jemuž i od nás patří úcta, čest a sláva nyní i vždycky až na věky věků. Amen.

Stáhnout: Život a mučednická smrt svaté slavné mučednice Ireny