Ježíš má na nás určitý nárok. My už nepatříme sami sobě. Proč? Jednak Bůh nás stvořil, dal nám existenci, stvořil nás k svému obrazu. On je skutečně naším Otcem. Po Něm náš duch touží, jak říká sv. Augustin: „Stvořil jsi nás pro sebe, Bože, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“ To je hluboká pravda. Už malé dítě má někdy až bytostní chmuru. Neumí to vyjádřit, ale vnímá marnost všeho. Nic, co je stvořené nás neuspokojí. Nic. Ani bohatství, ani kariéra ani nějaké požitky. V naší duši je hlad po Bohu. Bůh nejen že nás stvořil, ale má na nás nárok také proto, že za nás dal svého Syna. Ježíš za nás prolil svou krev. On za nás draze zaplatil – ne zlatem ani stříbrem, ale svou krví, a to z lásky k nám. Ale my máme samozřejmě právo to odmítnout a jít za ďáblem, který nám připravil peklo a k Bohu se obrátit zády. Náš život je zkouška, či obstojíme, anebo budeme zrádci. Samozřejmě tím škodíme sami sobě. Ďábel nám dává program postupného sebezničení. Drží nás za naši pýchu, abychom nedělali pokání. Člověk udělá hloupost, ale už drží image a nepřízná si chybu, aby nevypadal zle.

My jsme už přijali tajemství křtu, ale bez víry, poslušnosti Bohu a pokání není možné, aby v nás působila moc křtu. Člověk toto tajemství musí vírou aktualizovat, tedy musí mít osobní kontakt s Bohem. Bůh chce, abychom měli osobní vztah k Němu. Musí být aktivita z naší strany.

Jinak je to, jako když člověk dostane nové moderní auto, ale nejezdí v něm, má ho stále zamknuté v garáži. Vždy jen odemkne garáž, podívá se na auto, opráší ho, potěší se s ním, a pak zase zamkne a dál chodí pěšky.

Stáhnout: Bůh má na nás nárok