Komentář: V době, kdy v západní části Římské říše pod ochranou císaře Konstantina Velikého církev rozkvétala, ve východní části byla podrobena krutému pronásledování vedeného Konstantinovým tchánem Licíniem. Tento mravně zkažený člověk zradil své slovo, kterým se křesťanům zavázal, že každému dovoluje vyznávat svou víru, a rozpoutal proti nim velké pronásledování. Popravil mnoho biskupů a kněží, bořil svatyně a nařídil, aby vojenské posádky ve městech obětovaly modlám. V arménské zemi ve městě Sebastii ležel posádkou slavný pluk pro svá vítězství zvaný „bleskový“. Když vévoda Agrikola, císařský náměstek, přečetl císařův rozkaz, vystoupilo ze šiku čtyřicet vojáků, věrných křesťanů, a řekli:

 

1. voják: Jako vojáci jsme svému císaři sloužili věrně a poctivě. Jsme však křesťané! Nezpronevěříme se Kristu!

2. voják: Žádná moc na světě nás neodvrátí od víry!

3.voják: Nikdo nás nedonutí k modloslužbě!

 

Komentář: Agrikola je chtěl zmást a řekl:

Agrikola: Tak, jako jste byli v bojích jedna duše a jednomyslně se koříte císařským zákonům, tak i bohům přineste oběť dobrovolně. Jinak k tomu budete donuceni mukami!

 

Komentář: Na to svatí vojáci katovi odpověděli:

1. voják: Ve válečných výpravách jsme vytrpěli nevýslovné těžkosti. To vše za císaře, který je pozemský a smrtelný. Proč bychom se teď měli zdráhat podstoupit muka, ano i smrt, za nesmrtelného Krále? On Jediný kraluje na nebesích. Všechny vezdejší věci pominou. Jen nebeská blaženost trvá na věky!

 

2. voják: Žízníme jen po jediném vyznamenání

3.voják: – po tom, co je v nebi!Po nebeských věncích toužíme!

2. voják: Každý z nás je připraven podstoupit za Krista jakákoli muka!

 

Agrikola: Čeká vás jedno, nebo druhé: buď přinesete oběti bohům a budete poctěni vyššími hodnostmi a vyznamenáními, anebo pokud se nepodřídíte, budete z vojenské hodnosti degradováni a hanebně zahynete. Rozmyslete si dobře, co si vyberete! Víte přece, co je pro vás užitečnější.

 

1. voják: Co je pro nás užitečnější? O to se postará náš Pán.

Agrikola: Nechte zbytečného mluvení a přineste oběti bohům!

 

Komentář: Rozhněvaný vévoda Agrikola dal statečné vojíny potupně zbičovat. Spoutal je okovy a uvrhl do žaláře. Oni se však v žaláři povzbuzovali k vytrvalosti a připravovali se k poslednímu boji. Vzpomínali na útrapy a oběti svého vojenského života:

 

1. voják: Bratři, kolikrát jsme již byli pro slávu svého císaře a blaho vlasti v nebezpečí, když jsme se vrhali do bitevních sečí.

2. voják: A za to vše jsme brali jen nepatrnou mzdu.

 

1. voják: Jaká by to byla zbabělost.

2. voják: Kdyby se někdo z nás bál smrti za Ježíše Krista!

U Něj nás čeká věčná odměna!

 

Komentář: Když nastal večer, Kristovi vojáci zpívali žalmy.

Vojáci: Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného.

 

Komentář: Po zpěvu se modlili a po modlitbě opět zpívali, a tak probděli do půlnoci. Když nastala půlnoc, zjevil se jim Pán a řekl :

Ježíš: Dobře jste začali, ale jen ten, kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

 

Komentář: Tento hlas Boží uslyšeli všichni a velice se polekali. Současně je však naplnila tak zářivá radost, že do rána už neusnuli.

 

Ráno Agrikola shromáždil kolem sebe své přátele a rádce, nařídil, aby z vězení přivedli čtyřicet svatých vojáků a řekl jim:

Agrikola: Nemyslete si, že vás chci oklamat, říkám vám jen svatou pravdu: Jak skvělé vojáky má náš císař! Nikdo se vám v ničem nevyrovná! Ani v moudrosti, ani v síle ani v kráse. Nikoho nemám tak rád, jako vás! Copak chcete vyměnit mou lásku za nenávist? Vše je ve vašich rukách – získat si mou přízeň nebo pocítit mou nenávist.

 

Komentář: Odpověděl mu svatý Kandid:

Kandid: Agrikolo, tvé jméno je jako tvá povaha, jsi vpravdě krutý svůdce!

 

Agrikola: Copak jsem vám neřekl, že je ve vaší moci vzbudit ve mně lásku k vám, anebo mě popudit k nenávisti?

Kandid: Právě proto, jak sám říkáš, že je to v naší moci, popouzíme tě vůči nám k nenávisti. Nepotřebujeme být v milosti u nepřátel Božích. Nepotřebujeme tvou lásku a přízeň! My hledáme milosrdenství a lásku našeho Boha! Ty, nelide a nepříteli našeho Boha, naplněný nenávistí vůči nám, bezprávím a závistí, ponořený v temnotě bludu, svými zvířecími zvyklostmi potvrzuješ své divé jméno.

 

Komentář: Tato slova svatého vojáka tak rozlítila vévodu, že zaskřehotal zuby jako lev.

Agrikola: Odveďte je do žaláře!

 

Komentář: Svatí byli ve věznici dnem i nocí vyučováni svatým Kvirionem, který k nim promlouval:

Kvirion: Je to z Boží prozřetelnosti, bratři, že nás dočasná a marná vojenská služba spřátelila. Proto dbejme o to, abychom nebyli rozděleni navěky. Tak, jako jsme jedním srdcem a jednomyslně žili, tak skončeme i muky společně! Tak, jako jsme se zalíbili smrtelnému králi, tak se snažme zalíbit i nesmrtelnému králi – Kristu Bohu.

 

Komentář: Po sedmi dnech přišel do města Sebastie kníže Lyziáš a usedl na soudním stolci společně s vévodou Agrikolou. Osmého dne nařídil, aby 40 svatých vojáků předvedli k výslechu. Když svatí šli k nespravedlivému soudu, blahoslavený Kvirion svou družinu povzbuzoval:

Kvirion: Bratři, nemáme se čeho bát! Copak nám Bůh nepomáhal ve válkách, když jsme vzývali Jeho jméno a vítězili nad nepřáteli? Přece si pamatujete na tu velkou bitvu, kdy se všechny naše pluky daly na útěk, jen my sami – nás čtyřicet – jsme zůstali v beznadějném obklíčení uprostřed nepřátel! Se slzami jsme volali k Bohu a s Jeho pomocí jsme zvítězili! Vzpomeňte, jak jedni utíkali a druzí byli přemoženi. A přes takové množství protivníků a v tak zuřivém boji nikdo z nás nebyl zraněn! Dnes jsou to tři, co povstali proti nám: satan, kníže Lyziáš a vévoda Agrikola. Vlastně spíš jen jeden neviditelný nepřítel povstal proti nám do boje. Copak jeden má přemoci čtyřicet? Nikdy! Za žádnou cenu! Je třeba, abychom i nyní udělali to, co jsme dělali pokaždé: s vroucí modlitbou přišli k našemu Bohu, k Tomu, který nám vždy pomáhá. K Tomu, jenž je vždy Vítězem a dává vítězství těm, kdo na Něj spoléhají.

 

Komentář: Když svatí předstoupili před Lyziáše a Agrikolu, kníže na ně pohlédl a řekl:

Kníže: Myslím, že tito muži touží po vyšších hodnostech. A také ode mne přijmete vyšší hodnosti a mnoho jiných darů, jen se podřiďte císařským zákonům – přineste oběti bohům. Můžete se svobodně rozhodnout: Buď se pokloníte bohům a přijmete větší dary a vyznamenání, anebo pokud to odmítnete učinit, ihned budete zbaveni vojenské hodnosti a vydáni na muka.

 

Komentář: Svatý Kandid mu odpověděl:

Kandid: Nejen vojenskou čest, ale i sama naše těla si vezmi! Nic nám není tak drahého, jako Kristus, náš Bůh.

 

Komentář: Tehdy kníže nařídil, aby svaté tloukli kameny po ústech. Sluhové vzali kamení a chtěli je házet po svatých, ale místo toho je házeli jeden po druhém a tloukli jeden druhého. Tehdy se kníže rozhněval, uchopil kámen a hodil jej po jednom ze svatých. Kámen však udeřil do obličeje vévodu a rozbil mu ústa. Tehdy svatý Kvirion řekl:

Kvirion: Nepřátelům, kteří bojují proti nám, došly síly. Vpravdě jejich zbraň pronikne jejich srdce a jejich luky se zlámou.

 

Komentář: Agrikola s hněvem zakřičel:

Agrikola: Přísahám na mé bohy, že oni vítězí jakýmisi čáry.

 

Komentář: Svatý Domn řekl:

Domn: Ó, Agrikolo i ty, kníže, oba dva jste služebníci satana! Když jste nás poprvé vydali na muky, copak jste se nepřesvědčili o Boží moci, která je s námi? Chcete nás mučit i dále?

 

Komentář: Sluhové kata řekli svatým:

Sluhové: Ó, blázniví protivníci našich bohů!Proč jim nepřinesete oběť?

 

Komentář: Kvirion odpověděl:

Kvirion: My uctíváme jediného pravého Boha, Jeho Syna Ježíše Krista a Ducha Svatého. Snažíme se odvážně dovršit náš hrdinský čin, abychom, když zvítězíme nad vaším sváděním, přijali věnce věčného života.

 

Komentář: Kníže nařídil, aby je opět odvedli do vězení, aby si mohl rozmyslet, co s nimi udělat. Když byli svatí zamčeni v žaláři, začali zpívat:

Vojáci: Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje.

 

Komentář: Po modlitbě se jim opět zjevil Pán, slyšeli i Jeho hlas, kterým k nim promlouval:

Ježíš: Kdo věří ve Mě, i kdyby zemřel, bude žít. Buďte odvážní! Nebojte se krátce trvajících muk. Rychle pominou! Přeneste krátké utrpení, abyste přijali věčné věnce.

 

Komentář: Tak Pán Ježíš potěšil svaté vojáky. Tu noc pak prožili s duchem jásajícím. Když nastal den, opět byli předvedeni před katy. Svatí vojáci řekli těmto nečestným soudcům:

1. voják: Naložte s námi, jak se vám zlíbí, my jsme křesťané!

2. voják: Nikdy se nepokloníme modlám!

 

Komentář: Když to svatí řekli, bylo vidět ďábla, který stál při Agrikolovi, v ruce držel meč, v levé ruce měl zmiji a šeptal Agrikolovi do ucha:

Zlý: Ty jsi můj, směle konej zlo.

 

Komentář: Tehdy vévoda s knížetem nařídili, aby všech čtyřicet svatých mučedníků táhli svázané k jezeru. Krajinou bouřil mrazivý, severní vítr. Mučedníky postavili bez oděvu do jezera. Nastával večer. Kolem byli rozestavěni vojáci a vězeňská stráž, aby je hlídali. Svatí vojáci se naplněni touhou po společné smrti, modlili:

1. voják: Čtyřicet nás přišlo na bojiště, abychom za tebe, Pane, položili život, dej tedy, aby nás všech čtyřicet bylo korunováno v této době posvěcené Tvým čtyřicetidenním postem!

 

Komentář: Z obou stran jezera byla úmyslně připravena teplá lázeň. Měla svádět mučedníky zesláblé mrazem, aby se podřídili modloslužbě, vyběhli z vody a ohřáli se v teplé lázni.

Byla jedna hodina v noci, krutý mráz ještě přituhoval. Těla svatých promrzala ledem a od krutého mrazu se téměř rozpadala. Jeden z nich se dlouze zadíval na teplou lázeň – najednou se oddělil od svatého zástupu a vyběhl k ní. Jen co se ale jeho noha dotkla prahu lázně, padl mrtev. Když to svatí viděli, jedněmi ústy a jedním hlasem zvolali k Bohu:

Kvirion: Bože, odpadl od nás a vylil se jak voda, jeho kosti se rozsypaly. Ale my Tě neopustíme, dokud nás neoživíš a budeme vzývat Tvé jméno.

 

Domn: Ty, jenž jsi vyslyšel modlitby Jákobovy, který utekl před hrozbami svého bratra Ezaua,

Kandid: Ty, jenž jsi pomohl Josefovi a zachránil si jej od nebezpečí,

1. voják: Ty, jenž jsi vyslyšel své svaté apoštoly, vyslyš i nás, Hospodine, aby nás nepotopila vodní bouře a nepohltila hlubina, neboť jsme velmi ubozí…

 

Domn: Pomoz nám, Bože, náš Spasiteli, neboť stojíme ve vodní hlubině a naše nohy moknou ve vlastní krvi. Sejmi z nás břemeno a utiš krutost větru.

Kandid: Pane, Bože náš, doufáme v Tebe, ať nejsme zahanbeni. Ať všichni poznají, že ti, kteří volali k Tobě, byli zachráněni.

 

Komentář: O třetí hodině v noci je ozářilo světlo jako slunce, tak teplé, jako v čase žní. Zahnalo mráz, roztopilo led a ohřálo vodu. Vojáci, kteří strážili svaté, byli přemoženi spánkem. Jen jeden z vězeňských strážců nespal. Slyšel, jak se svatí modlili k Bohu, a uvažoval:

Strážník: Jak je možné, že ten, co utekl do lázně, se hned z tepla roztopil jako vosk, a tito, co zůstávají v takovém mrazu, jsou ještě živí?

 

Komentář: Když na ně pohlédl, uviděl světlo, které je ozařovalo. Pozvedl oči a uviděl, jak na hlavy svatých sestupují z nebe zářící věnce. Přemýšlel:

Strážník: Copak nevstoupilo do jezera čtyřicet mužů? Proč tedy není věnců 40, ale jen 39?

 

Komentář: Pochopil, že ten, co utekl do lázně, je vyloučen ze zástupu svatých, a proto je věnců 39. Tehdy vzbudil stráže, před jejich očima vysvlékl svůj oděv, skočil do jezera a velkým hlasem zvolal:

Strážník: I já jsem křesťan!

 

Komentář: Postavil se uprostřed svatých mučedníků a řekl:

Strážník: Věřím v Tebe, Pane Bože, v Něhož věří i tito! Připočti mě k nim! Učiň mne hodným, abych pro Tebe podstoupil smrt spolu s těmito Tvými otroky! Kéž se vyzkoušen stanu hodným Tebe!

 

Komentář: Opět tedy byl počet svatých mučedníků plný – 40. Místo odpadlíka obsadil vězeňský strážce. Tehdy ďábel, když viděl, že je přemožen a zahanben, vzal na sebe lidskou podobu, začal naříkat a křičet tak, že to všichni slyšeli:

Zlý: Běda mně! Tito muži mě přemohli, dnes jsem všem na smích a sobě k pohanění!

 

Komentář: Svatý Kvirion zvolal:

Kvirion: Kdo je Bůh velký, jako Bůh náš?! Ty jsi Bůh, co činíš zázraky! I zmenšení našich čtyř desátků jsi doplnil a zahanbil satana!

 

Komentář: Když nastalo ráno, bezbožní kati přišli k jezeru a uviděli svaté mučedníky ve vodě živé – nezmrzli! Užasli, ale pak to připočetli čarování, neboť i voda v jezeře byla teplá. Když uviděli i vězeňského strážce, jak stojí mezi mučedníky ve vodě, ještě více se podivili a zeptali se strážných:

Agrikola: Proč to udělal?

 

Komentář: Vojáci Agrikolovi odpověděli:

Strážce1: My jsme byli přemoženi silným spánkem, ale on celou noc nespal. Najednou nás probudil…

Strážce 2: a viděli jsme velké světlo, které muže ve vodě silně ozařovalo…

Strážce1: a tamten najednou odhodil svůj oděv a skočil za nimi s hlasitým voláním: „I já jsem křesťan!“

 

Komentář: Tehdy katy naplnil hněv. Nařídili, aby svázané mučedníky přitáhli ke břehu. Odtud je vedli do katovny – odsoudili je, aby jim přelámali lýtka kladivy. Když prováděli toto kruté mučení, přistoupila k nim zbožná matka jednoho ze svatých mučedníků, který se jmenoval Melito a byl ještě velmi mladý. Stála tam a přesvědčivými slovy povzbuzovala svaté, aby hrdinsky trpěli. Nejvíce se bála, aby se její syn takových bolestí nevyděsil a v mukách se nepoddal. Nespouštěla z něj oči, prostírala k němu své ruce, potěšovala jej a nařizovala mu:

Matka: Můj nejsladší synáčku, trp ještě maličko, abys dosáhl cíle. Neboj se mé dítě, sám Kristus stojí před Tebou a pomáhá ti.

 

Komentář: Když byly nohy svatých mučedníků polámány, odevzdali své duše Pánu s hořící touhou:

Kvirion: Naše duše se jako ptáče zachrání od sítí lovců. Síť se roztrhne a my budeme volní!

 

Kandid: Naše pomoc je ve jménu Páně, Který stvořil nebe i zemi!

Všichni vojáci: Amen! Amen!

 

Komentář: I odevzdali svatí své duše do rukou Božích. Syn, kterého matka povzbuzovala, svatý Melito, ještě jevil známky života. Katové nařídili, aby těla svatých naložili na káry a vezli je ke spálení. Mladíka, který ještě dýchal, nenaložili s ostatními, ale nechali ho ležet na místě. Když jeho matka uviděla, že jejího syna jediného nechali, zapomněla na svou ženskou slabost, s mužskou silou vzala svého syna na záda a beze strachu šla za vozy. Mučedník, jehož nesla, s radostí odevzdal svého ducha Pánu. Když matka dohnala vozy, mrtvé synovo tělo položila na těla svatých.

 

Svatí mučedníci odevzdali své duše Pánu v 9. den měsíce března, v době, kdy vládl Licinius, ale nad nimi už navěky kraluje náš Pán Ježíš Kristus, Jemuž náleží sláva, čest a klanění s Otcem i Svatým Duchem. Amen.

Stáhnout: Mučednická smrt 40 vojáků, umučených v Arménské Sebastii