Rozjímání nad Mt 5,29

„Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč,

neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů,

než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.“

V tomto slově Ježíš mluví o pokušeních a o tom, jak s nimi bojovat. Hlavním bitevním polem je naše mysl. Ďábel skrze pokušení útočí na naši mysl více než na cokoliv jiného. Tento boj je neúprosný a probíhá nepřetržitě, dokud žijeme na této zemi. Nemůžeš dovolit, aby ti myšlenky probíhaly hlavou, jak se jim zlíbí. Před Bohem jsme zodpovědní za to, abychom každou myšlenku, která probíhá naší myslí, zastavovali a pečlivě kontrolovali, zda je poslušná Kristu. Ze svědectví Písma svatého a zkušeností svatých vidíme, že jakákoli komunikace mezi lidskými a démonickými silami se odehrává v lidském myšlení. Každé démonické pokušení, které svádí člověka, je zaměřeno na lidský rozum. Nepřítel také používá lidské tělo, aby člověka stáhl na svou stranu a získal jeho souhlas. Proto v každém okamžiku svého pokoušení nepřítel rozvíjí určitou myšlenku, například vyvolává závist, nenávist, neodpuštění.

 

Pokání není nic jiného než „změna myšlení“. Bůh chce obnovit naše myšlení, abychom ho oslavovali nejen způsobem života, ale i způsobem myšlení. Mnoho lidí, kteří zpočátku upřímně přijali Ježíše a Boží milost, se později stali zatvrzelými, svévolnými, vrátili se do hříšného života a někteří dokonce odmítli spásu, protože zanedbali své myšlení. Proto musíme bojovat o čistotu myšlení, ale i pohledů a pocitů. Když zjistíš, že už své myšlení neovládáš, tak si uvědom, že ho řídí nepřítel. Bůh chce, aby člověk byl schopen se ovládat, a aby s Boží pomocí používal každý svůj přirozený talent, a hlavně myšlení. Ježíš učí, že v duchovním boji s nepřítelem nesmíme vést dialog s pokušením, ale radikálně se postavit proti pokušení: vytrhnout a vyhodit ho z našeho myšlení. Tento princip je obzvlášť důležitý v boji proti nečistým pokušením.

 

A) „Jestliže tě svádí tvé pravé oko...“

Ježíš má na mysli vnitřní oko – lidskou mysl, myšlenky. Pokušení k nám přicházejí v podobě myšlenek, pohledů, pocitů, představ... a pocházejí od ďábla, z tohoto světa (skrze internet, televizi, módu, hudbu...) a z naší hříchem porušené přirozenosti – starého člověka (tělesné žádostivosti).

 

1) Kdo pokoušel Ježíše na poušti?

Lk 4,2: „...čtyřicet dní byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl...“

 

2) Čím může být člověk pokoušen?

Jk 1,14: „Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.“

 

3) Co říká Ježíš o lidech, skrze které přichází pokušení?

Lk 17,2: „Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých.“

 

4) Může přijít pokušení nad lidské síly?

1 Kor 10,13: „Nezachvátilo vás pokušení nad lidské síly...“

 

5) Kdo dává sílu překonat pokušení?

1 Kor 10,13: „Ale věrný je Bůh, který vás nenechá pokoušet nad vaše síly, ale způsobí se zkouškou také východisko, abyste ji mohli unést.“

 

B) „... vyrvi je a odhoď pryč...“

Zde Ježíš podává princip boje s pokušením, který je v boji s nečistotou naprosto nezbytný. Když přijde například nečistý pohled nebo myšlenka, nesmím s ní vést dialog, ale hned se mám radikálně proti ní postavit – vytrhnout a odhodit z mého myšlení. V tom pomáhá modlitba víry a moc Božího ohně, která spaluje každý nečistý pohled i myšlenku a očišťuje naše myšlení. Musím se proti té hříšné myšlence nebo pohledu postavit a ve víře říci: „Pane Ježíši, ať sestoupí Boží oheň z nebe a spálí tu myšlenku.“

 

1) Kdo vytrhuje z pokušení?

2 Pt 2, : „...Pán umí vysvobozovat zbožné z pokušení...“

 

2) Co dělat, když přijde pokušení?

Sk 2,21: „A každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.“

Ž 116,4: „Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mi život!“

 

3) Co udělal Pán Ježíš pro naše vysvobození?

Gal 1,4: „...který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku, podle vůle našeho Boha a Otce.“

 

4) Čím se máme vyzbrojit, abychom zvítězili nad pokušením?

Ef 6,16-17: Nade všechno si pak vezměte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého. Vezměte také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo.“

 

5) Proti komu máme bojovat?

Ef 6,12: „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“

 

6) Co máme dělat s očima během pokušení a kam má směrovat náš pohled?

Ž 119,37: „Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost.“

Ž 141,8: „K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti.“

 

7) Co máme dělat, abychom neupadli do jakéhokoliv pokušení?

Mk 14,38: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“

 

8) O co prosíme Nebeského Otce v modlitbě „Otče náš“?

Mt 6,13: „A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.“

 

B): „... než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.“

Ježíš nás varuje před věčným zavržením v pekle. Nevíme den ani hodinu své smrti! Každý den máme být připraveni na smrt! Po smrti nás čeká Boží soud, na němž bude Bůh soudit naše skutky, slova, myšlenky a úmysly a na kterém se bude rozhodovat o naší věčnosti – věčném zavržení v pekle anebo věčném štěstí v nebi! Myšlenka na smrt a pekelný oheň vzbuzuje v člověku Boží bázeň před věčným zavržením a dává sílu překonat pokušení.

 

1) Jaká muka bude člověk trpět v pekle?

Lk 16,23-24: „A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, ... pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘“

 

Mk 9,47-48: „...lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde ‚jejich červ neumírá a oheň nehasne.‘“

 

2) Mohou se vrátit ti, kteří jsou v pekle, zpět?

Job 7,9: „Oblak se rozplyne, zmizí; stejně kdo sestoupí do podsvětí, už nevystoupí.“

 

3) Je možné přecházet z pekla do nebe, a naopak?

Lk 16,26: „Abraham řekl ... A nadto vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl, nemůže přejít odtud k vám, ani překročit od vás k nám.“

 

4) Existují teologové kteří tvrdí, že peklo není věčné. Co na to říká Písmo svaté?

Mt 25,46: „... a půjdou do věčných muk...“

Mt 18,8: „... do věčného ohně.“

 

5) Co čeká člověka, který přijme cejch šelmy?

Zj 14,9-11: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijímá její cejch na čelo či na ruku, … bude trýzněn ohněm a sírou před tváří svatých andělů a před tváří Beránka. Dým jejich muk vystupuje na věky věků a dnem i nocí nemají odpočinutí…“

 

6) Kdo bude uvržen do ohnivého jezera?

Zj 20,15: „A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.“

 

7) Kdo nebude mít účast v Božím království?

1 Kor 6,9 -10: „Cožpak nevíte, že nespravedliví nebudou dědici Božího království? Nemylte se! Smilníci ani modláři, cizoložníci, zženštilí ani homosexuálové, zloději ani lakomci, opilci, utrhači ani rváči nebudou dědici Božího království.“

 

8) Pro koho bylo stvořeno peklo?

Mt 25,41: „... Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům.“

Nezapomeň: Hlavní boj s pokušením se odehrává v naší mysli.

Aby nedošlo k pádu do pokušení a abychom nezhřešili, Ježíš ukazuje na základní princip boje: nevést dialog s nepřítelem, ale radikálně se postavit proti pokušení – vyrvat a odhodit z mysli hříšnou myšlenku, pohled nebo pocit. Myšlenka na věčné zatracení a pekelný oheň ti dá sílu k vítězství. Tento princip je obzvláště důležitý v boji s nečistým pokušením.

Stáhnout: Rozjímání nad Mt 5,29