Komentář: Zlý král Dunajan rozpoutal velké pronásledování křesťanů v celé Omyritské zemi. Upaloval a stínal tisíce Kristových věrných. Město Nagran zůstalo snad už jediné, v němž křesťané zůstali neoblomní ve víře a odhodlaně kladli životy za Ježíše Krista, svého Pána. Žila tam i vdova, Syklitíkie, vznešená, ctnostná. V mladém věku ovdověla. Spolu se svými dvěma dcerami žila ve svém domě na modlitbách a v postech. Po smrti manžela se zasnoubila Kristu. Sloužila Mu dnem i nocí. Když se o ní dozvěděl krutý Dunajan, nařídil, aby ji se ctí přivedli k němu i s oběma jejími dcerami.

 

Dunajan: Slyšel jsem o tobě, ctnostná ženo, že jsi ze slavného rodu, že jsi cudná a rozumná. Nechtěj následovat ty nemoudré ženy, které jsem zahubil pro jejich bláznovství. Nechtěj nazývat Bohem toho, jenž byl ukřižován na kříži. Neboť to byl nenajeda a pijan vína, přítel mýtníků a hříšníků, protivil se zákonům otců. Ale učiň to, co je hodno tvé vznešenosti, zřekni se Nazaretského a buď s námi zajedno. Budeš spolu s královnou v královských komnatách všemi uctívána, a tak budeš žít šťastněji než doposud. Buď přece rozumná a poslechni mou dobrou radu: nechtěj vydat svou krásu a mladost i panenství svých dětí do rukou mučitelů, kteří, horší než muka, způsobí hanbu a zneuctění. Přestaň uctívat Ukřižovaného, podřiď se našim zákonům a zvol si to, co je užitečné pro tebe i tvé děti.

 

Syklitíkia: Ty bys měl králi uctívat Toho, od Něhož jsi obdržel vládu i tento šarlatový plášť a diadém. I samo bytí a život máš od Něj. Je to Syn Boží, pravý Bůh! A ty jsi za Jeho tak velká dobrodiní nevděčný a k tomu i drzými slovy zlořečíš svému Dobrodinci. Copak se nebojíš, že do tebe udeří blesk z nebe? Chceš mě uctít velkou slávou, ale já mám takovou čest za hanbu! Nechci, aby mě chválil tvůj jazyk, který haní mého Boha. Nebyla bych nadmíru hloupá, kdybych chtěla žít v obydlí hříšníků s nepřáteli Boha?

Dunajan: Slyšte, jak nám ta hloupá žena nestydatě zlořečí. Nařizuji, aby jí sňali závoj z hlavy i z hlav jejich dcer a tak s odhalenou hlavou a rozpuštěnými vlasy byla vedena přes město s posměchem a hanbou.

 

Komentář: Když ji vodili s hanbou po městských ulicích, viděla, jak mnohé z žen nad ní pláčou kvůli takovému ponížení a hanbě a řekla jim:

Syklitíkia: Vím, přítelkyně mé, že se mnou soucítíte, když mě vidíte spolu s mými dcerami tak poníženou. Ale nermuťte se, když já se raduji. Neplačte, když já jsem veselá! Tento den je pro mě radostnější, než můj den svatební, protože toto utrpení snáším pro mého Ženicha a Pána. Pro Něj jsem uchovala své vdovství neposkvrněné. Jemu jsem zasnoubila i panenství svých milovaných dcer. A teď se raduji, že můj Bůh hledí na mé pohanění a slyší mé vyznání a ví, že jsem vůči Němu upřímná. Netoužím ani po úctě ani po bohatství, netoužím ani po tomto časném životě. Mám jen jedinou touhu – získat Krista – a jdu k Němu v zástupu svatých mučednic. Vedouc před Něj i plod svého lůna – své dcery.

 

Komentář: Poté byla znovu přivedena před krále.

Dunajan: Zřekni se Krista, abys zůstala naživu!

 

Syklitíkia: Když se zřeknu Krista kvůli svému pozemskému životu, kdo mě vytrhne z věčné smrti v neuhasitelném ohni? To neudělám! Pane Ježíši, Králi nesmrtelný, nezřeknu se Tě, jednorozeného Syna Božího! Nepodřídím se podvodníku, který porušil přísahu! Lstí se zmocnil našeho města a pronásleduje tvou svatou církev!

Dunajan: O, hloupá ženo, teď rozdrtím tvé tělo a rozmetám tvé útroby, hodím tě na pojídání psům a podívám se, zda tě z mých rukou vysvobodí Nazaretský, v Němž skládáš svou naději!

 

Komentář: Taková mučitelova slova nemohla snést starší dcera, které bylo dvanáct let, a plivla králi do tváře. Tehdy sluhové, co byli kolem, usekli mečem hlavu jí i její mladší sestře. Obě dcery padly na zem mrtvé před očima své matky. Král přikázal posbírat jejich krev a podal ji matce k ústům, ať pije. Syklitíkie se rázně vzepřela ďábelskému úsilí krutého krále, padla na kolena, povznesla své ruce k Bohu a řekla:

Syklitíkia: Oslavuji Tě, Pane, Bože můj, žes mě učinil hodnou uzřít čistou oběť mých dcer. Tobě, Kriste, Pane, přináším tuto svou oběť, Tobě odevzdávám tyto mučednice, čisté panny, které vyšly z mého lůna. I mě spolu s nimi uveď do své světlice.

 

Komentář: Poté mučitel nařídil, aby byla sťata. A tak odešla matka se svými dcerami do věčné radosti, k svému Pánu, pro Něhož nelitovaly položit ani svůj život.

Jiná z věřících žen toho města, měla s sebou syna, malé dítě, ještě mu nebylo ani pět let. Když uviděla, jak mečem stínají svaté mučedníky, přiblížila se až k nim, vzala trochu jejich krve a pomazala jí sebe i svého syna. Naplnila ji horlivost a zvolala:

Žena: Ať se se zlým Dunajanem stane to, co s faraónem!

 

Komentář: Vojáci ji chytli, zavedli ke králi a řekli mu všechno, co říkala. Král jí nedovolil více mluvit a bez dalšího vyptávání nařídil, aby ji upálili. Rozdělali velký oheň a mučitelé začali tu blaženou ženu spoutávat, aby ji pak hodili do ohně. Její malé dítě začalo plakat, a když uvidělo krále sedět na trůnu, přiběhlo k němu s očima plnýma slz. Chytilo jej za nohy, a jak jen mohlo, prosilo ho za svou matku. Král je zvedl, přivinul si je k hrudi, chlapec byl totiž hezký a uměl i pěkně mluvit a zeptal se ho:

Dunajan: Koho víc miluješ – nás, nebo matku?

 

Chlapec: Maminku! Prosím tě, rozvaž mou maminku, ať si mě vezme! Chci jít s ní na mučednictví, tak jak mě tomu učila.

Dunajan: Co to je, to mučení, o kterém mluvíš?

 

Chlapec: Mučednictví – to je zemřít za Krista a znovu s Ním žít.

Dunajan: A kdo je Kristus?

 

Chlapec: Pojď se mnou do chrámu, já ti Ho ukážu. Chci, abys mě pustil k mamince.

Dunajan: Nechoď za ní, zůstaň s námi! Dám ti jablka, ořechy a všechno krásné ovoce.

 

Komentář: Král s ním rozmlouval tak, jako by to bylo obyčejné dítě. Myslel si, že má dětský rozum. Dítě však svým rozumem převyšovalo svůj věk a rozvážně odpovědělo:

Chlapec: Myslel jsem, že jsi křesťan. Přišel jsem tě poprosit za svou maminku. Nechci u tebe zůstat a nic z tvých rukou brát, chci, abys mě pustil k mamince!

 

Komentář: Najednou chlapec uviděl, že matku hodili do ohně! Silně krále kousl. Král pocítil pronikavou bolest a odhodil ho od sebe. Jednomu ze svých blízkých velmožů nařídil, aby chlapce odvedl a vychoval v odmítání Krista. Ten dítě vzal a vedl do svého stanu. Po cestě potkal přítele, zastavil se a začal mu vše líčit. Byli nedaleko ohniště, kam byla vhozena chlapcova svatá matka. Když rozmlouvali, dítě se mu vytrhlo a vrhlo se do ohně. Objalo v něm svou hořící matku a shořelo spolu s ní. A tak se matka se synem stali živou obětí – vonným celopalem přineseným Bohu.

 

Když se to stalo, všechna knížata a velmoži, podřízeni nečestnému králi, předstoupili před něj a prosili ho, aby nehubil město, z něhož se mu po všechna léta dostávalo tak velkých daní. I přestal Dunajan prolévat nevinnou krev. Přesto ale ještě mnoho tisíc dětí a děvčat odvlekl do otroctví. Když se vracel do svého domu, sestoupil oheň z nebe a nadělal mnoho škod. Zářil po celou noc jako znamení Božího hněvu za prolití nevinné krve. Přesto, že tento mimořádný jev Dunajana vyděsil, jako druhý faraón se nechtěl polepšit a sklonit pod mocnou Boží ruku. Rozběsnil se proti křesťanům takovým hněvem, že nejen ve své zemi, ale i v jiných zemích a královstvích se je snažil zcela vyhubit.

 

Když to uslyšel ctnostný řecký král Justin, velmi se zarmoutil. Bolelo ho srdce z tak krutého pronásledování křesťanů. Poslal dopis alexandrijskému arcibiskupovi Asteriovi, aby pohnul etiopského krále Elezvoje k boji proti zlému Dunajanovi. Arcibiskup Asterius vykonal jeho žádost a úpěnlivě se modlil k Bohu, aby Bůh sám povstal na pomoc křesťanům. Poslal poselství i ke všem mnichům, co byli v Nytrii a skytu a nařídil jim, aby se horlivě modlili.

 

Elezvoj, roznícen horlivostí za Boha, truchlil nad křesťany celým srdcem. Když přišlo jaro, vytáhl s celým svým vojskem do války po souši i po moři. Král Elezvoj shromáždil více než 120 000 vojáků a více než 130 lodí. Sám se vydal mořem. Ale Bůh všechno moudře řídí, On ví, co přinese užitek, a kvůli samému blaženému králi Elezvojovi se sám postavil na překážku jeho plánům. Vojáci, kteří šli po souši, zabloudili na poušti a v horách a málokdo z nich zůstal naživu. Ani cesta lodí po moři nebyla úspěšná. Elezvoj přistál v městě Dakel, vystoupil z lodě a přišel k chrámu blízko moře. Sňal z hlavy korunu i všechny královské ozdoby, v prostém oděvu vešel do chrámu a dlouho se před oltářem s velkým úpěním modlil.

 

Elezvoj: Židé se vůči Tobě, svému Dobrodinci, stali nevděčnými. Nejen ti, které jsi vyvedl z Egypta, ale i jejich potomstvo a celý jejich rod až dodnes. Ty víš, Pane, jakou křivdu způsobili Tvému městu Nagran. Pokud jsi to dopustil pro naše hříchy, prosíme, vylij teď na nás své milosrdenství! Nevydávej nás do jejich rukou! Trestej nás Ty sám, jak chceš, jen nás nevydávej našim nepřátelům, aby neřekli: „Kde je jejich Kristus, v Něhož skládají naději?! A kde je síla jejich kříže, kterým se chválí?!“

 

Komentář: Když se tak se slzami pomodlil, vyšel z chrámu. Uslyšel o jednom svatém mnichu Zinonovi, který žil nedaleko města v poustevně, z níž už 45 let nevycházel. Měl dar proroctví. Král přišel ke starci, poklonil se mu a zeptal se, zda mu Bůh pomůže ve válce proti Dunajanovi. Stařec, který byl vidoucí, hned poznal, že se ho ptá král.

 

Stařec: Vzpomeň si na Boží slovo – Hospodin říká: „Mně náleží pomsta, já odplatím.“ Zle jsi učinil, když jsi vytáhl do boje ve své síle, s duchem hrdé pomsty v srdci. Království ti bude odňato a mnoho lidu spolu s tebou zahyne.

 

Komentář: Když to král uslyšel, vyděsil se a s pláčem odešel. Myslel, že je jen jediné řešení – utéci. Probděl celou noc ve vroucí modlitbě. Když nastalo ráno, znovu se vrátil k starci.

 

Stařec: Neexistuje na zemi místo, kam bys mohl utéci před smrtí. Ale chceš-li zůstat naživu a zvítězit nad bezbožným králem, dej Bohu slib, že se mu pak zasvětíš jako mnich.

Elezvoj: Když mi Bůh dá vítězství nad Dunajanem, zanechám království a stanu se mnichem.

 

Komentář: Když stařec uviděl slzy a zkroušené srdce krále, pomodlil se za něj k Bohu a požehnal mu.

Stařec: Ať je Bůh s tebou! Jdi, ozbrojen mučednickou obětí. Modlitbami svatých otců poustevníků zvítězíš nad Dunajanem.

 

Komentář: Král se po tak velkém smutku znovu potěšil. Přijal požehnání a s chválou Boha na rtech odplul z města Dakel do Omyritské země. Dunajan dal ukovat silný, velký řetěz a roztáhl jej přes mělčinu moře, aby přehradil Elezvojovi cestu. Ale Bůh, Jehož moudrost je bezmezná, zničil chytrost lstivého krále. Přes těžce přechodné místo učinil křesťanům svou zázračnou silou lehkou cestu. Na moři se strhla velká bouře, nadzvedla lodi, na jedné z nichž byl i král Elezvoj, a přenesla je přes nebezpečné místo. Zanedlouho přistálo u břehu 30 lodí. Zbylá, větší část lodí rozehnaná bouří, se až na čtvrtý den ocitla nedaleko břehu. Byly však tak daleko od lodí, které již přistály, že jedni o druhých nic nevěděli. Když se Dunajan o oněch 30 lodích dozvěděl, poslal jízdu – 40 000 vojáků, aby zabránili křesťanům vylodit se na souš. Poslal jim na pomoc i jednoho knížete ze svých příbuzných a královského eunucha, který planul nenávistí ke křesťanům. Sám Dunajan byl v té části vojska, která bránila vylodit se druhé – větší části Elezvojových lodí. Kníže vzal s sebou eunucha spolu s několika sluhy a vyšel si z rozmařilosti na lov. Tam ho zastihla noc. Té noci se někteří z Elezvojových vojáků, kteří už byli na břehu stísněni hladem, rozhodli utéci. Ukradli koně, vsedli na ně a utekli. Náhodou, či spíše Božím řízením, narazili na omyritského knížete a královského eunucha a pustili se s nimi do boje. Když je přemohli, zajali knížete i eunucha a další sťali mečem. Pak se znovu vrátili na své lodě a přivedli před svého krále Elezvoje živé zajatce. Elezvoj chválil Boha, že mu začal vydávat do rukou nepřátele svatého kříže. Brzy ráno se vojáci připravili k rozhodnému boji. A večer, když dosáhli vítězství, předstoupil šlechetný král před své vojsko a řekl:

Elezvoj: Včera nám byl z Boží prozřetelnosti vydán do rukou jeden z Dunajanových knížat. A dnes, po úpěnlivém volání k Bohu, jsme svedli velký boj. Pán nám pomohl: Omyritské vojsko bez svého knížete propadlo panice a dalo se na útěk. Vidíme, že to není náš boj, ale Boží. A proto i vítězství očekáváme od Pána. Tobě se Pane, Sílo a Slávo a Vítězství naše, dnes klaníme, děkujeme Ti a k Tobě vzýváme. Daruj nám sílu splnit Tvou svatou vůli do konce k slávě Tvého svatého jména!

 

Komentář: Elezvoj, který měl s sebou jako zajatce králova příbuzného a eunucha, se vydal do hlavního města Fare, kde byl palác krále Dunajana. Našel město nestřežené a dobyl je bez námahy. Vešel do královského paláce, usedl na Dunajanově trůnu a uchvátil všechno jeho bohatství. Zajal i královnu se vším jejím dvorem. Vojáci pak Elezvojovi zvěstovali:

Vojáci: Některým se podařilo z města vyváznout. Oznámili Dunajanovi, že hlavní město je obsazeno a královna zajata. Dunajan se vyděsil a opustila ho všechna síla. Hospodin mu odňal rozum. Přiblížil se čas pomsty za nevinnou křesťanskou krev! Ten bezbožník se najednou začal bát nejen tebe, Elezvoji, ale i svých velmožů a příbuzných! Nevěřil jim, a aby jej nezradili a nepřešli k nám, všechny zakoval do zlatých okovů. Sám se nechal spoutat spolu s nimi ve svém stanu, kde vyčkává poslední trest. Ten zloduch se ze strachu zbláznil.

 

Komentář: Křesťané, kteří byli na lodích na moři, nevěděli o ničem a byli bez svého krále ve velkém zmatku a smutku. Začali se horlivě modlit. Odsloužili na všech lodích svatou liturgii, přijali svaté přijímání a jedněmi ústy volali k Bohu o pomoc. Ozbrojili se do boje a v tom se jim zjevil voják sestupující z nebe s železným žezlem v ruce. Na jedné straně žezla byl kříž a z druhé strany bylo ostré jako meč. S touto zbraní vyšel přede všemi na břeh a začal bojovat s jedním ozbrojeným jezdcem na koni. Probodl jej i jeho koně. Nepřátelé se velmi vyděsili a začali utíkat. Křesťané vyšli na břeh a povstali k čestnému boji proti bezbožníkům. Byla to krutá bitva. Křesťané přiběhli ke královskému stanu a našli krále s knížaty a jeho příbuznými spoutané zlatými okovy. Seděli tam jako blázniví. Ale nikdo se jich nedotkl, dokud nedorazil král Elezvoj a svou rukou všechny sťal. Mezi křesťany zavládla nevýslovná úleva a radost z vítězství.

 

Elezvoj se vrátil do města Nagranu a všechny Kristovy nepřátele do jednoho zničil. Všichni křesťané celým srdcem děkovali Bohu. Elezvoj začal po městech stavět chrámy a rozšiřovat slávu jména Ježíše Krista. Pak se vrátil do svého království, vzdal chválu Bohu za všechno a poslal svůj královský věnec do Jeruzaléma. Zanedlouho svěřil Bohu celé etiopské království. Všechno pro Krista opustil. Za noci vyšel v prostém oděvu z města a odešel do poustevny, kde Bohu sloužil dnem i nocí. Zřekl se světa i vší jeho slávy a celou svou myslí se obrátil k Bohu. 15 let žil jen pro Něho jediného jako mnich a pak odešel k svému Pánu v pokoji. Dosáhl blažené smrti a šťastné věčnosti. Našemu Bohu budiž sláva nyní i vždycky až na věky věků! Amen.

Stáhnout: Pronásledování křesťanů ve městě Nagran – ІІ. část