Komentář: V té době slavný král Elezvoj, naplněn horlivostí, shromáždil všechno své vojsko a vyšel do boje proti bezzákonnému Dunajanovi. Byl to krutý boj za Omyritskou zem. S Kristovou pomocí Elezvoj porazil Dunajanovy pluky. Zničil všechno jeho vojsko a rozšířil slávu jména našeho Pána Ježíše Krista. Mnoho z židů i jiných národů se chtěli nechat pokřtít, ale nebylo tam v té době biskupa ani kněze ani jáhna, neboť všechno duchovenstvo Omyritské země nečestný Dunajan vyhubil. Blahoslavený Elezvoj proto poslal posly k Alexandrijskému patriarchovi Asteriovi. Se vším jej důkladně obeznámil. Pověděl, jak mu Bůh pomohl a prosil jej, aby vybral moudrého muže, vysvětil jej na biskupa a poslal k nim do Omyritské země. Před blaženého Asteria, proto přiváděli mnohé, ale ani jeden z nich nebyl hodný. Patriarcha se v úpěnlivé modlitbě v celonočním bdění obrátil na Pána a prosil Jej, aby On sám vybral a ukázal, koho chce poslat. Pán se mu zjevil ve vidění a nařídil mu, aby dal hledat jáhna Řehoře, který před nedávnem přišel do města; toho je třeba vysvětit a poslat ke králi Elezvojovi.

 

Asterius: Jej vybral Bůh a zdaleka přivedl do tohoto města. Rychle vyhledejte dům Leontiův, a když jej najdete, přiveďte odtud Řehoře.

 

Komentář: Když jej přivedli, Asterius se ho vyptával, kdo je a odkud přichází. Pověděl mu o zjevení, které se ho týkalo i o potřebě církve a prosil jej, aby přijal biskupskou hodnost. Řehoř se zalil slzami.

 

Řehoř: Ať se stane vůle Boží. Učiň, vladyko, podle Božího úradku, jak chceš.

 

Komentář: Hned tedy Asterius vysvětil Řehoře na presbytera a pak na arcibiskupa. Král Elezvoj se z příchodu arcibiskupa Řehoře velice zaradoval. Vyšel mu vstříc se ctí a přijal jej s láskou. Obcházel s ním Omyritskou zem, zakládal svaté chrámy, zdobil hroby svatých mučedníků a nevěřící přiváděl ke křtu. Pak spolu se svatým Řehořem svolal všechny velmože a radil se s nimi, koho by měli vybrat a pomazat za Omyritského krále, protože sám se už chtěl vrátit do svého království. Rádcové mu říkali:

Rádcové: Kdo je tvým stoupencem, koho ti Bůh ukáže, toho vyber!

 

Komentář: Král pohlédnul na arcibiskupa a řekl:

Elezvoj: To je tvé dílo, důstojný otče a učiteli náš. Před tvou tváří stojí dnes knížata, velmožové, vojáci, malí i velcí. Koho chceš, toho, vzývaje jméno našeho Pána Ježíše Krista, pomaž za krále.

 

Řehoř: Správně mluvíš. Vždy, když začínáme každé bohumilé dílo, je nutné zeptat se nejprve našeho Otce, který je na nebesích a co On rozhodne, to i udělat.

Komentář: Když ta slova blahoslavený Řehoř řekl, vstal ze svého místa, trochu od nich poodstoupil a padl na kolena v modlitbě. Pozvedl své oči i rozum k nebi a povznesl své ruce. Modlil se dlouho a horlivě, aby sám Bůh, Jenž zná život i myšlení každého, jim zjevil muže, který je hoden království. Když se tak modlil, najednou neviditelná Boží síla uchopila a zvedla do povětří jednoho muže – jménem Abramius, přenesla jej a postavila před krále. Všichni přítomní nemohli vyjít s úžasu a dlouho volali: „Pane, smiluj se!“

 

Řehoř: To jeho chce Pán pomazat. Toho zde ustanovte za krále a Bůh nám bude pomáhat.

Komentář: Všichni byli naplněni velkou radostí nad tímto Božím vedením. Když kraloval v Omyritské zemi čestný král Abramius, blažený arcibiskup Řehoř mu radil, aby všem, kdo jsou pod jeho vládou, židům i Řekům, nařídil, aby se buď nechali pokřtít, anebo podstoupili trest smrti. Na takový královský příkaz mnoho židů a pohanů přijalo svatý křest a spasili své duše. Vychytralejší židé se však sešli na tajné setkání. Nikdo nevěděl, co dělat. Byl mezi nimi jeden učitel zákona, jménem Jervan.

 

Jervan: Vše, co zde všichni mluvíte, je marnost a nepřinese žádný užitek. Chcete-li mě poslechnout, pojďte se mnou a řekneme králi a Řehořovi, aby postavili své učitele, jaké chtějí, abychom soutěžili v zákonu i víře. A jak už by to neskončilo, vyzkoušíme je, a budeme vědět, jaká je jejich víra. Pokud je pravá – uvěříme. Možná už přišel Mesiáš a my jej neznáme. Pokud se jejich víra ukáže jako nepravdivá, budeme vědět, že umíráme za Boha.

 

Komentář: Když to uslyšeli, všichni se podřídili Jervanovi, napsali list a poslali jej králi. Když jej král přečetl, znal už jejich vychytralost, rozhněval se na ně a chtěl je potrestat. Ledva se zadržel, aby nic neudělal bez arcibiskupovy rady.

Řehoř: Správně to židé pověděli, že víra z rozhodnutí je více než z donucení. Nechej je, králi, ať s námi soutěží. A dál už pak rozhodneš.

 

Komentář: Poslechl král radu arcibiskupa a dal židům čas na to, aby se připravili k soupeření. Měli si najít učitele, jaké chtějí, přijít beze strachu a soupeřit. Velké soupeření se odehrálo v hlavním městě Afaře. Začal spor o Přesvaté Bohorodičce a vtělení Krista. Na obranu křesťanské víry vystoupil arcibiskup Řehoř.

Řehoř: Prorok Izaiáš zvěstoval: Panna počne a porodí syna.

 

Komentář: Ze strany Židů s ním soupeřil Jervan.

 

Jervan: Maria porodila člověka, a ne Boha.

Řehoř: Boží slovo zvěstuje: Dají mu jméno Emanuel, to znamená – s námi Bůh.

 

Jervan: Jak to ale, že oheň Božství nespálil lůno?

Řehoř: Tak, jako oheň na Sinaji nespálil keř, tak Božství neuškodilo panenskému lůnu. Panna porodila a pannou zůstala.

 

Komentář: A tak trval spor, ne jeden den, ne dva, ne tři... Pátého dne za svítání přišli opět k Jervanovi nejvýznamnější z židů, aby mu dodali síly k soupeření.

 

Jervan: Svědčím vám dnes, bratři, popravdě, že mě arcibiskup porazí. V noci jsem ve vidění viděl Mojžíše a Ježíše. Stáli v jakési svatyni a rozmlouvali. Mojžíš se klaněl Ježíši a ruce měl na hrudi, jakoby svázány. Stál před Ním s bázní, jako před Pánem a Bohem. Velice jsem se tomu podivil a pravil jsem: „Mojžíši, zda je dobré to, co činíš?“ On se ke mně obrátil se slovy „Zmlkni, já nehřeším, klaním se svému Pánu, neboť poznávám svého Stvořitele a Hospodina. Proč trápíš spravedlivého arcibiskupa a vzpíráš se pravdě? Ale už tohoto dne, který nastává, budeš jím poražen a pokloníš se, jako i já, Pánu – Ježíši Kristu“. Vidím, bratři, že je to tak. Nevím, nemám ochabovat v boji za náš zákon, až dokud Bůh neučiní, co zamýšlí.

 

Komentář: Když to židé uslyšeli, mnozí zapochybovali a byli rozpolceni. Když už Jervanovi došla při sporu síla, zvolal:

Jervan: Proč ztrácíme čas? Pokud chceš, arcibiskupe, abych bez pokrytectví uvěřil Ježíši, kterého hlásáš, že On je pravým Bohem, ukaž mi Jej živého, abych jej uviděl a mohl s Ním mluvit. Pak uvěřím!

 

Komentář: Když to Jervan řekl, sbor židů zakřičel:

Židé: Učiteli náš, dej si pozor, aby ses nedal svést a nestal se křesťanem! Nedej se svést! Znovu se vzmuž a pevně stůj v našem zákoně! Stůj pevně!

 

Jervan: Proč se na mě osopujete? Pokud mě přesvědčí, že On je ten, Jehož zvěstovali proroci, proč chcete čekat jiného?

Komentář: Arcibiskup poznal, že Jervan to říká upřímně, ne lstivě.

 

Řehoř: Je to pokoušení, co žádáš, ó Jervane. Prosba nad lidské síly. Ale aby ses přesvědčil ty i ti, co jsou s tebou, a aby se i srdce našich věrných posílila, Pán svou mocí udělá i toto. Pověz na závěr, jaký chceš, aby ti Pán dal znak?

Jervan: Popros svého Pána, jenž je na nebesích, aby sešel sem a zjevil se mi. Ať s Ním mohu rozmlouvat. Pak hned uvěřím a dám se pokřtít.

 

Komentář: Židé si mezi sebou říkali:

Židé: Co bude pak, když nám arcibiskup ukáže svého Krista? Běda nám! Nechtíc se staneme křesťany!

Židé: Jak je možné ukázat nám Toho, jenž jako člověk zemřel umučen?

Židé: No ale, pokud nám Jej ukáže, proč bychom v Něj neměli uvěřit?

 

Komentář: Arcibiskup si uvědomoval závažnost situace a vnímal silný tlak protivníků. Celou svou myslí se upnul k Pánu. Pokud by se nepomodlil k Ježíši Kristu, aby v takovém zápasu vykonal jejich prosbu, protivníci by se velmi zaradovali a vyšli by jako vítězi, kdežto křesťané jako poražení. Nepřátelé by se pak křesťanům vysmáli.

 

Řehoř: Jestliže to můj Kristus dovolí, jak vám Jej mám ukázat? Ale buďte si jisti, že pokud vám Jej ukáži a vy v Něj nebudete chtít uvěřit, budete bez prodlení všichni vyhubeni mečem. Pokud vám nebudu moci ukázat svého Pána pro svou nehodnost, pak si jděte svou cestou.

 

Komentář: Když to uslyšeli, byli zarmouceni, ale i potěšeni. Zarmouceni z toho, že pokud jim ukáže Krista, budou v Něj muset uvěřit, i když nechtějí. A potěšeni, protože doufali, že jim Jej neukáže a uniknou potrestání, aniž by se museli vzdát svého klamu.

 

Svatý Řehoř přemýšlel o Pánových slovech: „Pokud budete mít víru jako hořčičné zrnko, ....nic vám nebude nemožného.“ Maje víru v Boha, bez pochybností, nezlomně v Něj doufal. Věřící s obavami přihlíželi, co bude dál. Arcibiskup poodešel trochu dále od shromáždění, pokřižoval se a začal se modlit. Pokorně a prosebně schýlil svá kolena a celý se svým duchem povznesl vzhůru. Modlil se dlouho, aby jej slyšeli ti, kdo byli kolem. Ve víře vzpomínal na všechna tajemství: začal od vtělení Krista a Jeho narození, až po dobrovolné utrpení, smrt, třetího dne vzkříšení a s tělem nanebevstoupení.

 

Řehoř: Pane, zjev se těmto zatvrdilým a zlobou zaslepeným lidem! Zjev se pro slávu tvého svatého jména! Ať tělesnýma očima uvidí tvou životodárnou lidskou přirozenost, do níž ses kvůli nám pokorně oblékl a s níž jsi vystoupil na nebe. Ať, když Tě uzří, uvěří v Tebe, pravého Boha i v Otce pravého, který tě poslal, i ve Tvého svatého Ducha.

 

Komentář: Když ukončil modlitbu, všichni se na něj upřeně dívali. Najednou nastalo velké zemětřesení a zaburácel strašný hrom od východu. Země se zatřásla a všichni ze strachu popadali. Když pomalu vstali, pozvedli své oči k východu. Tehdy uzřeli, jak se otevřelo nebe a jasný oblak s ohnivými plameny a slunečními paprsky scházel odtud k zemi. Uprostřed oblaku bylo vidět Muže, nejkrásnějšího ze všech lidských synů. Náš Pán Ježíš Kristus nevýslovně zářil, tvář se Mu skvěla a Jeho oděv byl svým jasem podobný blesku. Sestupoval po oblacích a blížil se k těm, co byli dole. Zastavil se přímo nad arcibiskupem a svým vzhledem, který žádný jazyk nemůže popsat, přitáhl k sobě oči i srdce všech. Ze strachu před Jeho slávou všichni padli na zem. Židé se omráčeni velkým strachem otáčeli sem a tam hledajíce úniku. Opanovala je záře Božské svatosti a Pánova sláva, na niž se nemohli dívat, protože je zachvátil velký strach. Ale nemohli utéci ani se pohnout z místa. Byli drženi neviditelnou sílou.

 

Řehoř: Toto je, Jervane, ten, o Němž jsi z knih zákona slyšel mnoho. Pohleď na Něj a přesvědč se, že Jediný je Svatý, Jediný Pán, Ježíš Kristus, na slávu Boha Otce, amen.

 

Komentář: Jervan strnul a nemohl nic říci. Z velkolepé Pánovy slávy zazněl hlas:

Ježíš: Na biskupovu modlitbu vás uzdravuje Ten, koho vaši otcové ukřižovali.

 

Komentář: Před tímto hlasem se mnoho lidí roztřáslo a padlo na zem, zachváceni strachem. Židé oslepli, a přestože měli otevřené oči, neviděli nikoho. Rmoutili se a hořce plakali. Když se to stalo, nastal před Pánovou tváří Božský šum a světlý oblak, co byl pod Ním, Jej přede všemi skryl. Král i všechno křesťanské shromáždění, se osmělili a silným hlasem volali za Pánem: „Pane, smiluj se!“ Svatý Řehoř ležel tváří k zemi a se slzami přinášel Pánu modlitbu za lid. Židé se ptali jeden druhého:

Židé: Vidíš něco, bratře?

Židé: Nevidím vůbec nic.

Židé: Běda nám, učiteli náš, co máme dělat?

 

Jervan: Jen my jsme oslepli, když jsme uviděli Boha křesťanů, anebo i křesťané jsou postiženi slepotou?

Křesťané: My milostí našeho Pána vidíme dobře a naše oči jsou zdravější než předtím. Jen vy jste oslepli na znak vaší nevěry. Pán odňal vašemu zlému oku zrak, neboť nejste hodni Jej uzřít.

 

Komentář: Tehdy Jervan s celou židovskou obcí prosil se slzami arcibiskupa, aby otevřel jejich oslepené oči a udělil jim svatý křest. Arcibiskup se jich zeptal, zda skutečně věří v našeho Pána Ježíše Krista. Všichni odpověděli, že věří bez pochybností. Ohlásil je a sám, spolu s těmi, co byli s ním, biskupy a kněžími, jim udělil svátost svatého křtu. Stalo se to tak: Když židé vcházeli do svaté koupele, hned jim z očí odpadla jakoby šupina a prozřeli jak tělesnýma, tak i duševníma očima. Srdcem uvěřili v pravdu a svými ústy vyznali našeho Pána Ježíše Krista ke své spáse. Byli pokřtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého – počínajíc Jervanem. I kál se pak velice ze svého bludu a uchvácen úžasem, neustále pamatoval na zjevení Pána.

 

Jervan: Živý je Pán Ježíš Kristus na nebi, Jehož naši otcové ukřižovali a pochovali a mysleli si, že je mrtev.

Pane Ježíši Kriste, Synu živého Boha, odpusť mi, neboť jsem ze své nevědomosti zhřešil před Tebou.

 

Komentář: A tak celá Omyritská země zazářila světlem svaté víry. A byla na zemi velká radost! I v nebi se andělé radovali z obrácení a pokání tolika duší! Oslaven byl Bůh, který touží po spáse všech lidí. V zemi nastal mír a rozhojnila se zbožnost a hluboká pokora. Král spolu se svatým arcibiskupem Řehořem bez ustání pracovali pro Boha. Dbali o spasení lidských duší a vedli království v milosti a pravdě. Pak, za krátký čas po králově smrti, svatý náš otec Řehoř, dobrý pastýř svého stáda, který utvrdil víru na základě apoštolů a proroků a vykonal mnoho znamení a zázraků na slávu Boží, přešel do života věčného. Plakala pro něj celá Omyritská země a nejvíce pokřtění židé. Všem jim byl jako dobrý a milosrdný otec, milý lidem a příjemný Bohu. Před Jeho tváří teď stojí v zástupu svatých a spolu s nimi oslavuje Otce i Syna i Ducha svatého navěky. Amen.

Stáhnout: Pronásledování křesťanů ve městě Nagran – ІІІ. část