Komentář: Svatí mučedníci Adrian a Natálie byli manželé rodem z Nikomedie. Po roce prožitém v ctnostném manželství, odvážně vyznali svou víru v Krista. Adrián se stal krvavým mučedníkem a Natálie dovršila hrdinský čin nekrvavého mučednictví spoluutrpením s pronásledovanými křesťany, když jim odvážně sloužila ve vězení a vystavovala svůj život smrtelnému nebezpečí. Odehrálo se to tak:

 

Za panování krutého císaře Maxmiliána se krev křesťanů lila řekami. Císař přišel i do Nikomedie. Vydal rozkaz, aby vyhledali křesťany a vydali je na muky. Tamější pohané udali veliteli vojska 23 mužů – křesťanů, ukrytých v jeskyni. Křesťané tam celou noc zpívali a modlili se k Bohu. Byli vysláni vojáci, zajali je, zakovali do železných řetězů a odvedli do města, aby je císaři vydali. Císař jel právě v tom čase na svém voze do pohanského chrámu, aby přinesl oběť. Na cestě jej potkali vojáci, kteří vedli zakované křesťany, a vykřikli:

Voják: Císaři! Hle, protivníci tvých nařízení a rouhači proti našim velkým bohům!

 

Komentář: Císař nařídil, aby zastavili vůz a zeptal se křesťanů:

Císař: Odkud pocházíte?

 

Mučedník 1: Narodili jsme se v této zemi a vírou jsme křesťané.

Císař: Copak jste neslyšeli, jaká muka čekají ty, kteří se nazývají křesťané?

Mučedník 2: Slyšeli jsme a smáli jsme se tvému bláznovství!

 

Komentář: Rozlícený císař zvolal:

Císař: Ó, blázniví, jak si dovolujete vysmívat se mi a nazývat mě bláznem? Přísahám při velkých bozích, že mukami zničím vaše těla! Strhněte z nich oděv a bijte je bez milosti palicemi! Podíváme se, zda jim jejich Bůh přijde na pomoc a vysvobodí je z mých rukou!

 

Komentář: Když byli mučedníci krutě biti, volali k císaři:

Mučedník 1: Nepříteli Boha! Přidej aspoň tři mučitele! Kolik bys jich nesvolal a jaká muka bys nevymyslel, stejně nám jen rozmnožíš věnce!

 

Císař: Hle, blázniví, když vám setnu hlavy, jak na ně přijmete věnce? Odvrhněte vaši marnou víru a nehubte se svým bláznovstvím!

Mučedník 2: Tebe Bůh zahubí za to, že bez viny mučíš Jeho otroky.

 

Komentář: Tehdy císař nařídil vojákům:

Císař: Bijte je kamením po ústech!

 

Komentář: Sluhové vzali do rukou kamení a začali bít mučedníky po ústech, přesto však způsobili více škody sobě, než jim, protože se pomátli a těmi samými kameny rozbíjeli čelisti jeden druhému. A svatí řekli mučiteli Maxmiliánovi:

Mučedník 1: Ty, plný bezpráví a nenávisti k Bohu! Nás, kteří jsme se vůči tobě ničím neprovinili, biješ bez milosti. I tebe zabije anděl Boží a zahubí i celý tvůj bezbožný dům!

 

Mučedník 2: Nemůžeš se nasytit mukami, kterými nás s takovou krutostí už tolik hodin mučíš? Tebe samého však čekají nesrovnatelně větší muka! Zapomněl jsi na to, že máme stejná těla jako ty? Tvé je však zlé a nečisté. Naše je svatým křtem očištěno a posvěceno.

 

Císař: Přísahám, že vám vyřežu jazyky!

Mučední: Blázne, když nám vyřežeš jazyky, kterými oslavujeme Boha, naše sténání tím lehčeji vystoupí k Němu, naše srdce Jej budou vzývat silněji a naše krev, kterou proléváš, jako polnice pozvedne svůj hlas k Pánu, protože trpíme nevinně.

 

Komentář: Když bezbožný císař uslyšel takovou odpověď, nařídil, aby svaté zakovali do železných řetězů, uvrhli je do věznice a jejich jména i slova zapsali do soudní knihy. Když svaté odvedli do soudní síně, aby zapsali jejich jména, přistoupil k nim jeden z velitelů, významný muž jménem Adrian. Přidržoval se helénského pohanství, ale byl svědkem statečného utrpení mučedníků. Zeptal se jich:

Adrian: Zapřísahávám vás vaším Bohem, kvůli Němuž tak trpíte, řekněte mi, jakou odměnu od vašeho Boha za taková muka očekáváte? Myslím, že něco velmi velkého a zvláštního.

 

Komentář: Svatí mučedníci mu odpověděli:

Mučedník 2: Svými ústy ti nemůžeme vypovědět, ani ty svým sluchem nemůžeš pojmout, ani svým rozumem obsáhnout tu radost a přeslavné odměny, které od našeho Pána, Který odměňuje spravedlivé, očekáváme. Ani sami proroci nemohli rozumem dokonale obsáhnout ta věčná dobra, neboť v Písmu je řečeno: „Co oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na lidské srdce nevstoupilo, to připravil Bůh těm, kteří ho milují.“

 

Komentář: Když 28letý Adrián uslyšel tato slova, jeho srdce zahořelo láskou ke Kristu. Písařům, kteří zapisovali jména mučedníků, nařídil:

Adrian: Zapište i mé jméno s těmito svatými, neboť i já jsem křesťan a spolu s nimi zemřu za Krista – Boha!

 

Komentář: Když to císař uslyšel, velmi ho to udivilo, rozhněval se, dal hned k sobě zavolat Adriana a zeptal se ho:

Císař: Zbláznil ses, Adriane? Copak i ty chceš zahynout strašnou smrtí?

 

Adrian: Ne, nezbláznil jsem se, naopak! Od velkého bláznovství jsem přišel k zdravému rozumu.

Císař: Přestaň s takovým mluvením! Radši pros o odpuštění, přiznej přede všemi svou vinu a dej své jméno vyškrtnout ze seznamu odsouzených!

 

Adrian: Ode dneška začnu prosit pravého Boha, aby mi odpustil mé hříchy, kterých jsem se dopustil, když jsem byl ještě pohan.

 

Komentář: Císaře taková Adrianova slova rozhněvala. Nařídil, aby i jeho zakovali do železných řetězů a uvrhli do temnice spolu s ostatními mučedníky. Určil i den, kdy všechny vydá na muka. Jeden z Adriánových služebníků běžel do Adrianova domu a oznámil své paní Natálii, Adrianově manželce, že jeho pána zakovali do řetězů a odvedli do vězení. Když to Natálie uslyšela, velmi se polekala, hořce se rozplakala a roztrhla na sobě svůj oděv. Zeptala se sluhy:

Natálie: Za jakou provinu uvrhli mého pána do vězení?

 

Sluha: Když byl náš pán svědkem toho, jak mučili jakési lidi, prosil písaře, aby i jeho jméno zapsal do počtu odsouzených na smrt, prý chce zemřít spolu s nimi.

Natálie: A ty nevíš, za co mučili ty muže?

Sluha: Za nějakého Krista a za to, že neposlechli císařův rozkaz – poklonit se bohům.

 

Komentář: Tehdy Natálie zajásala duchem! Hned přestala plakat, svlékla roztržený šat, oblékla si nejkrásnější šaty a vydala se do vězení. Natálie byla dcerou svatých křesťanských rodičů, ale dříve se bála jen tak někomu o své víře v Krista, kterou zachovávala tajně, říci, protože viděla, jak kruté pronásledování postihlo křesťany ze strany pohanů. Ale teď, když uslyšela, že její manžel uvěřil v Krista a je zapsán v počtu odsouzených na smrt, i ona se pevně rozhodla, že veřejně vyzná, že je křesťankou.

 

Blažená Natálie vešla do vězení, padla k nohám svého muže, políbila jeho okovy a řekla:

Natálie: Blahoslavený jsi, pane můj, Adriane, neboť jsi našel tak vzácný poklad, který bys po svých rodičích zdědit nemohl. Vpravdě, pane můj, ve svých mladých letech jsi teď svou vírou v Krista nabyl takového bohatství, jaké bys neshromáždil ani do vysokého stáří, kdybys zůstal v helénském bludu. Teď beze smutku přejdeš do života věčného. Tam najdeš poklad, jenž nedostanou ti, kteří pro sebe sbírají velká bohatství a shromažďují majetky. Tvé ctnosti půjdou před tebou ke Kristu, abys od Něj přijal blahoslavenství, které připravil těm, kdo Ho milují. Jdi k Němu s odvahou! Ty se nemusíš bát budoucího trestu, protože už teď jsi přemohl neuhasitelný oheň i všechna ostatní muka. Prosím tě, pane můj, abys statečně zůstal v tom stavu, do kterého jsi byl povolán Božím milosrdenstvím. Ať tě z této vzácné cesty neodvrátí ani lítost nad krásou mladosti ani láska k příbuzným ani přátelství ani bohatství, nic pozemského: vše toto zestárne a rozpadne se. Ty však měj před očima jen to, co je věčné! Nedívej se na porušitelná a dočasná dobra tohoto světa. Nedej se zmást úlisnými slovy tvé rodiny a tvých přátel, aby tě svou zlou radou neodvrátili od víry. Zahoř nenávistí k jejich milosti, odhoď jejich rady a nenaslouchej jejich klamným slovům. Měj pohled upřený jen na svaté mučedníky, kteří jsou s tebou. Poslouchej jejich slova a jejich utrpení následuj bez váhání. Neboj se krutosti mučitele ani jeho muk. To vše brzo pomine, ale od Krista je na nebi pro Jeho otroky, kteří za Něj snášejí muka, připravena věčná odměna.

 

Komentář: Když to Natálie řekla, odmlčela se. Byl už večer. Adrian jí řekl:

Adrian: Teď jdi domů, sestro má, pokojně spi. A když se dozvím o čase, kdy nás povedou na muka, oznámím ti to, abys mohla přijít a být přítomna naší smrti.

 

Komentář: Když Natálie vstala od Adriánových nohou, přistoupila ke každému z 23 vězňů, padla mu k nohám a políbila pouta se slovy:

Natálie: Otroci Kristovi! Prosím vás, utvrzujte tuto Kristovu ovečku! Raďte mu, aby vydržel až do konce. Ukazujte mu na budoucí odměnu, která je připravena pro věřící, kteří svou krev přinášejí v oběť Kristu Bohu podobně, jako vy, kteří jste přinesli Kristu svou krev, a obdržíte od Něj odměnu věčné spásy. Připojte i jeho duši ke svým duším a buďte mu otci místo pozemských rodičů, kteří jsou pohany. Posilujte jej vašimi svatými radami, aby věřil bez pochybností a dovršil svůj hrdinský čin mučednictví.

 

A ty, pane můj, Adriane, nelituj své mladosti a tělesné krásy. Porušitelné tělo je pokrmem červů. Nemysli na své majetky, na zlato a stříbro, nic z toho na posledním soudu nebude k užitku. Nikdo nemůže jakýmisi dary spasit svou duši od věčné záhuby.

 

Komentář: Když to Natálie řekla, vrátila se domů. Za několik dní, když Adrian uslyšel, že jej císař chce vyvést spolu s ostatními vězni na soud a muka, obrátil se k svatým mučedníkům se slovy:

Adrian: Otcové moji! Potřebuji s vaším požehnáním zajít do svého domu, zavolat vaši otrokyni a mou sestru Natálii, aby mohla být přítomna našemu utrpení. Slíbil jsem jí, že ji zavolám na hodinu, která k tomu bude určena.

 

Komentář: Svatí mu dali své požehnání a zaručili se za něj. Adrián zaplatil vězeňskému strážci a vyšel. Když ho jeden z občanů města uviděl, spěšně přiběhl k Natálii a oznámil jí, že její muž byl propuštěn a blíží se k domu. Když to Natálie uslyšela, neuvěřila, ale řekla:

Natálie: Kdo jej mohl osvobodit? To není možné! Nevěřím, že se můj manžel odloučil od svatých mučedníků!

 

Komentář: Když ale uviděla, že se již blíží ke dveřím, hořce se rozplakala, myslela si totiž, že se zřekl Krista a za to jej propustili, spěšně vstala, zamkla dveře a řekla:

Natálie: Odejdi ode mne, odpadlíku od Boha! Podvedl jsi svého Pána! Nemohu rozmlouvat se zrádcem Boha! Nebudu poslouchat lživá slova! Kdo tě vedl k tomu, abys započal dílo, které nemůžeš dovést do konce? Kdo tě odloučil od svatých? Kdo tě svedl, aby ses oddělil od spoluúčasti s nimi? Co tě donutilo utéci ještě před tím, než jsi vyšel k boji? Ještě jsi ani neuviděl nepřítele, a už jsi odhodil zbraně! Ještě na tebe nevypustili střelu, a ty už jsi zasažen! A co mám dělat já, nešťastná, že jsem se provdala za takového bezbožníka? Jen před chvílí jsem se stala hodnou nazývat se ženou mučedníka, a už jsem se stala ženou odpadlíka. Krátká byla má radost, brzy přešla ve věčnou potupu! Na krátký čas jsem byla ctěna mezi ženami, a teď budu mít zaslouženou hanbu!

 

Komentář: Blahoslavený Adrian stál za dveřmi. Když poslouchal Natáliina slova, radoval se v duši a posiloval se k mučednictví. Ještě více hořel touhou dovršit to, co slíbil Kristu Bohu. Když však viděl, velký smutek své ženy, znovu tloukl na dveře a začal ji prosit:

Adrian: Otevři mi, má paní Natálie! Neutekl jsem před mukami, jak si myslíš. Ne, nemohl jsem udělat něco takového. Přišel jsem, abych tě vzal s sebou, jak jsem ti slíbil, abys mohla být svědkem naší smrti. Rychle mi otevři, protože už musím jít a ani tě neuvidím a ty se pak budeš rmoutit. Musím se co nejdříve vrátit, protože se za mě zaručili svatí mučedníci a pokud se v určenou hodinu nevrátím, svatí mučedníci kromě svých muk budou muset snést i muky za mě. A copak mohou snést muky i za mě, když už teď jsou ledva živí?

 

Komentář: Když to Natálie uslyšela, hned s radostí otevřela dveře a jeden druhému padli do náruče.

Adrian: Blahoslavená jsi, ženo! Ty první jsi poznala Boha, abys zachránila svého muže! Jsi vpravdě ženou, která miluje svého muže! Za to jako věnec obdržíš blahoslavenství, neboť i když ty sama netrpíš muka, přesto trpíš spolu s mučedníky v jejich utrpení.

 

Komentář: Tehdy Adrián vzal svou ženu a vydali se spolu na cestu. Když přišli do vězení a Natálie uviděla rány svatých mučedníků, ihned vyslala své služebnice, aby z domu přinesli nejlepší plátno a obvazy. Svýma rukama převazovala mučedníkům rány a zmírňovala jejich nesnesitelné utrpení. Sloužila jim ve vězení 7 dní, dokud je nevyvedli před soud.

 

 

Komentář: Nastal den soudu. Císař Maxmilián usedl na soudním stolci a nařídil, aby před něj předvedli vězně. Sluhové šli hned do vězení a oznámili jim císařův rozkaz. Když sluhové uviděli, že těla svatých pro těžké rány natolik zeslábla, že nemohou ani chodit, vyvlekli všechny mučedníky jako mrtvoly a jako dobytek svázaný jedním provazem. Adriana vedli vzadu za všemi s rukama svázanýma za zády. Když se přibližovali k soudnímu stolci, císař nařídil, aby je vyvedli k mučení, ale hlavní dozorce vězení mu oznámil:

 

Náčelník vězení: Císaři! Ti, kteří byli mučeni již dříve, sem nemohou být přivedeni k mučení. Nařiď, aby přivedli jen jednoho – Adriana, neboť on je ještě zdravý tělem a může snést různá muka. Těla ostatních zhnisala, přes jejich rány je vidět kosti, a pokud je začneš znovu mučit, hned zemřou. A my přece nechceme, aby zemřeli při krátkém mučení. Daruj jim čas na to, aby ozdravěli a zesíleli, aby pak mohli snést krutější muka za své bezpráví.

 

Komentář: Císař tedy nařídil, aby přivedli jen jednoho – Adriana. Sluhové z něj strhli oděv a dali mu do rukou popravčí nástroje, aby si je nesl sám, svýma rukama. Svatí mučedníci mu řekli:

Mučedník 1: Blahoslavený jsi, Adriane, že jsi byl uznán za hodného nést svůj kříž a následovat Krista!

 

Mučedník 2: Hleď, nelekej se, abys neztratil svou odměnu! Chraň se toho, že by ti ďábel ukradl tvůj poklad! Neboj se viditelných muk, ale dívej se na budoucí věnce. Směle přistup a zahanbi mučitele! Věz: „utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena“ a jakou, doufáme, že z milosti Boží i obdržíme.

 

Komentář: Blahoslavená Natálie mu rovněž řekla:

Natálie: Pane můj, obrať svou mysl jen k Bohu jedinému! Ať se tvé srdce ničeho neleká! Krátké je utrpení, ale věčná sláva mučedníků! Snes trochu bolesti a za krátký čas se budeš veselit s anděly. Když jsi sloužil pozemskému císaři a dbal jsi o dosažení malých vyznamenání, nelitoval jsi přece svého zdraví. Byl jsi připraven ve válce i zemřít. Copak bys teď neměl ještě s větší statečností snést všemožná muka a položit život za nebeského Krále?

 

Komentář: Když Adriana přivedli před bezbožného císaře Maxmiliána, ten na něj pohlédl a zeptal se ho:

 

Císař: Copak ještě stále zůstáváš ve svém bláznovství a chceš v mukách skončit svůj život?

Adrian: Už dříve jsem ti řekl, že jsem nezešílel, ale nabyl zdravého rozumu. Jsem připraven na smrt!

 

Císař: Copak ty nepřineseš oběť a nepokloníš se bohům tak, jako se jim klaníme a přinášíme jim oběti já i všichni, co jsou se mnou?

Adrian: Blázne, ty sám jsi v klamu! Proč ještě i jiné svádíš k stejnému bludu? Nejenže sám sebe vedeš do záhuby, ale táhneš do ní i celý národ, který tě poslouchá, když mu nařizuješ, aby se klaněl bezduchým modlám a opouštěl Pravého Boha, Stvořitele nebe i země!

 

Císař: Ty máš naše velké bohy za malé?

Adrian: Nenazývám je ani malými ani velkými, protože jsou ničím.

 

Komentář: Rozlícený mučitel nařídil, aby jej krutě bili palicemi. Když blahoslavená Natálie uslyšela, že jejího muže začali bít, oznámila to svatým mučedníkům slovy:

Natálie: „Můj pán začal trpět!“

 

Komentář: Svatí se za něj hned začali modlit k Bohu, aby jej sám Pán v mukách posílil. Císař nařídil, aby k němu mučitelé promlouvali:

Mučitelé: „Nerouhej se bohům!“

 

Komentář: Když však mučedníka bili, on sám promluvil k císaři:

Adrian: Když já trpím od tebe muka za to, že se rouhám bohům, kteří bohy nejsou, jaká muka pak ale čekají tebe, který se rouháš Bohu živému a pravému?

 

Císař: To od těch podvodníků ses naučil tak drze mluvit?

Adrian: Proč nazýváš podvodníky mé vůdce k věčnému životu? To vy jste velcí podvodníci, protože vedete lid do záhuby!

 

Komentář: Rozhněvaný Maxmilián nařídil čtyřem silným služebníkům, aby krutě bili mučedníka hrubými kolíky. Když tak Adriana bili, řekl:

Adrian: Čím více muk pro mě vymyslíš, tím více věnců mi za ně přidáš!

 

Císař: Vzývej bohy, oni se nad tebou smilují a já ti vrátím tvou předešlou hodnost. Nemohu tě srovnat s těmi, kteří byli spolu s tebou zakováni v okovech, neboť ty jsi člověk znamenitého rodu, syn významných rodičů, a přestože jsi mladý věkem, jsi hoden velkých vyznamenání. Tamti vězni jsou bídáci, nízkého rodu a nevzdělanci.

 

Adrian: Vím, že je ti znám můj rod i můj původ, ale kdybys znal původ těchto svatých a jejich velké dědictví, které na ně čeká, mezi prvními bys padl k jejich nohám a prosil je, aby se za tebe modlili a svýma vlastníma rukama bys zničil své bezduché modly!

 

Komentář: Mučitel se rozzlobil ještě více. Nařídil čtyřem silným sluhům, aby mučedníka bili po břichu. Ti bili svatého až dotud, dokud se mu břicho neroztrhlo a nezačaly z něj vylézat vnitřnosti. Tehdy mučitel nařídil, aby mučedníka znovu svázali spolu s ostatními vězni a všechny je vhodili do temnice. Určil i den, kdy je předvede před soud. Vojáci vzali svaté mučedníky, jedny vlekli, druhé – zesláblé kvůli tělesnému utrpení – nesli. Svatého Adriana vedli a uvrhli jej opět do temnice. Blahoslavená Natálie jej povzbuzovala a potěšovala:

Natálie: Blahoslavený jsi, pane můj, že jsi byl uznán za hodného přijmout osud svatých mučedníků! Blahoslavený jsi, světlo mých očí, neboť snášíš utrpení za Toho, Který sám snášel muka za tebe! Hle, ty teď jdeš, abys uzřel Jeho slávu a byl jejím spoluúčastníkem, neboť společník v Jeho utrpení bude i společníkem v Jeho slávě.

 

Komentář: Při tomto rozhovoru Natálie otírala krev z jeho ran. Svatí mučedníci se velice radovali ze statečného Adriánova utrpení a říkali mu:

Mučedník 1: Raduj se v Pánu, milovaný bratře, neboť tvé jméno je zapsáno s oslavenými otroky Božími!

Mučedník 3: Neboj se, s tebou je Kristus, přemožitel ďábla! Ano, Ježíš přemohl ďábla. Kristus je s tebou. Neboj se!

 

Komentář: Spolu se svatou Natálií byly i jiné ctnostné ženy, které sloužily svatým, přikládaly léky na jejich svaté rány a převazovaly je. Když se o tom dozvěděl císař, zakázal vpouštět ženy do vězení. Tehdy si svatá Natálie ostříhala vlasy, převlékla se do mužského oděvu, a tak se jí opět podařilo do vězení dostat. Sama přisluhovala nejen svému muži, svatému Adrianovi, ale i všem ostatním svatým mučedníkům. Když převázala rány mučedníků, sedla k Adrianovým nohám a řekla:

Natálie: Prosím tě, pane můj, pomodli se k našemu Pánu Ježíši Kristu, aby i mě vzal s tebou, abychom tak, jak jsme společně v tomto životě plném utrpení žili, tak nerozlučitelně přebývali i ve věčném životě. Prosím tě, pane můj, když staneš před Kristem, nejprve se před Ním pomodli za mě. Věřím, že vše, oč Jej poprosíš, ti Pán dá, neboť tvá modlitba je Mu milá a tvé prosby jsou Mu příjemné. Ty víš o bezbožnosti našich občanů a znáš bezbožnost císaře, mám strach, aby mě nedali za ženu nějakému bezbožníku a pohanovi. Proto tě prosím, zachovej svou ženu, jak nás to učil apoštol. Dej mi jako odměnu za mou cudnost milost zemřít s tebou.

 

Komentář: Když to řekla, vstala a opět sloužila svatým, podávala jim pokrm a dávala jim pít, obmývala a převazovala jejich rány. Když se ctnostné ženy dozvěděly, že Natálie slouží svatým v mužském oděvu, podle jejího příkladu si také ostříhaly vlasy, oblékly se do mužského oděvu a tak, jako i dříve, vcházely do vězení a sloužily svatým. Když se bezbožný císař dozvěděl o tom, co udělaly ženy, a také o tom, že vězni velice zeslábli ze zhnisaných ran a jsou ledva živí, nařídil, aby k nim do vězení přinesli kovadlinu a železné kladivo a aby mučedníkům přebili holenní kosti a ruce. Přitom řekl:

Císař: Ať zemřou krutou a násilnou smrtí!

 

Komentář: Mučitelé i sluhové-kati tedy přinesli do temnice železnou kovadlinu i kladivo. Když to Natálie uviděla a dozvěděla se o příčině jejich příchodu, vyšla jim vstříc s prosbou, aby začali od Adriana. Bála se totiž, aby se její manžel nepolekal, když uvidí kruté mučení i smrt ostatních mučedníků. Mučitelé ji poslechli a přistoupili nejprve k Adrianovi. Natálie pozvedla nohy svého muže a položila je na kovadlinu. Mučitelé silným úderem kladiva po nohách mučedníka rozdrtili jeho holenní kosti a odtrhli mu nohy. Natálie mu řekla:

Natálie: Prosím tě, pane můj, otroku Kristův, dokud jsi ještě živ, vztáhni svou ruku, aby ji odtrhli, a pak se vyrovnáš jiným svatým mučedníkům, kteří vytrpěli více než ty!

 

Komentář: Svatý Adrián k ní vztáhl svou ruku, ona ji vzala a položila na kovadlinu. Mučitel silně udeřil po ruce kladivem a odtrhl ji. Za krátkou chvíli svatý Adrian pro velkou bolest odevzdal svou duši do rukou Božích. Když umučili svatého Adriana, přistoupili mučitelé s kladivem a kovadlinou k ostatním mučedníkům, oni však sami kladli své nohy i ruce na kovadlinu, říkajíce při tom:

Mučedník 3: Pane, přijmi naše duše!

Mučedník 2: Přijmi naše duše!

 

Komentář: Poté bezbožný císař nařídil, aby těla mučedníků spálili, aby si je křesťané nemohli vzít. Strhla se však silná bouře a rozpálená pec, v níž měli spálit těla svatých, vyhasla. Většinu z mučitelů usmrtil blesk z nebe. Svatá Natálie vzala k sobě ruku svého muže, svatého Adriana, a uchovávala ji ve svém domě. Těla svatých mučedníků potají převezli do Byzance a tam je pochovali.

 

Po nějakém čase jeden vysoce postavený pohan, hodností tisícník, zatoužil vzít si Natálii za manželku. Bála se, že ji císař násilně provdá za pohana, proto v noci utekla do Byzance, kde byla pohřbena těla svatých mučedníků. Svatá Natálie vešla do chrámu k tělům svatých, padla před ně s nevýslovnou radostí a dlouho se modlila. Z velké únavy a vyčerpání usnula. Najednou se jí ve snu zjevil svatý Adrian a řekl jí:

Adrián: Dobře, že jsi sem přišla, otrokyně Kristova, dcero mučedníků, vejdi do věčného odpočinutí, které je ti připraveno od Pána a přijmi náležitou odměnu!

 

Komentář: Když se Natálie probudila, pověděla o svém snu tamním křesťanům a prosila je, aby se za ni pomodlili, neboť pochopila, že sv. Adrian jí u Krista vyprosil, o co jej požádala. Poté opět usnula. Když ji přišli věřící vzbudit, našli ji už mrtvou, její svatá duše vešla do věčného odpočinutí k Pánu. Tak se stalo, že zanedlouho po mučednické smrti svatých mučedníků i svatá Natálie dovršila své mučednictví, přestože ho dosáhla bez prolití krve. Mnoho vytrpěla spolu se svatými mučedníky, sloužila jim ve vězení a sdílela s nimi jejich utrpení. Kvůli zachování cudnosti opustila svůj dům i vlast a v zástupu mučedníků se postavila před Krista, našeho Spasitele, Jemuž s Otcem i svatým Duchem náleží čest i sláva nyní i vždycky až na věky věků. Amen.

Stáhnout: Mučednická smrt svatého Adriana a Natálie