Ve Starém zákoně bylo řečeno: „Nebudeš ve svém srdci chovat nenávist k svému bratru, ale budeš trestat svého bližního podle práva...“ (Lv 19,17-18). Ježíš vysvětluje, proč máme milovat své nepřátele a modlit se za ty, kdo nás pronásledují: „Abyste byli syny Nebeského Otce, protože On dává svému slunci svítit na dobré i na zlé a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? Jestliže milujete své bratry (přátele), co činíte zvláštního? Což i pohané (celníci) nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí jako je dokonalý váš Nebeský Otec.“ (v.45-48).

Proč máme milovat své nepřátele a modlit se za pronásledovatele? Proto, 1) abychom byli syny Nebeského Otce a 2) abychom byli dokonalí, jako je dokonalý Otec náš Nebeský. Klíčem k této dokonalosti je plnit vůli Boží! Máme-li ji plnit, potřebujeme vědět, co je tento den a v tomto okamžiku vůle Boží. Musíme se proto zastavit, modlit se a prosit Pána, ať nám ukáže, co je vůle Boží. Pokud jde o vážné rozhodnutí, pak kromě modlitby je potřebné radit se s těmi, kdo nám mohou dát moudrou radu. Pokud jde o maličkosti, pak stačí krátký úkon víry před rozhodnutím. Když víme, co je pro nás konkrétně vůle Boží, pak potřebujeme sílu ji také realizovat. To je umění života – vykupovat čas, získávat poklady pro nebe, kde je zloději nekradou. Klíčem k tomu je být ve spojení s Ježíšem, i když přes den mnohdy jen v pasivním, ale v určitých momentech je třeba vejít do aktivního sjednocení, zvláště když přijde nějaký kříž, nějaký problém. To jsou křižovatky, kde si máme alespoň několik momentů uvědomit, že Bůh mě vidí, že jsem v Kristu a On ve mně a dát Mu ten problém. Prosit o světlo a sílu, aby On mi ukázal řešení a aby rovněž On mi ho pomohl realizovat. Pokud jsem spolu s Ním spoluukřižován, bezmocný, tedy pokud jsem vírou sjednotil svou bezmocnost s Ježíšem ukřižovaným, pak ve mně může Ježíš žít, tedy živě se projevit; On, jehož pokrmem je plnit vůli Otcovu. On je dokonalý jako Otec. Já svou silou nebudu takto dokonalý, protože ve mně je hřích, vrozená nedokonalost. Ježíš ukazuje klíč k dokonalosti, a to je milovat své nepřátele a modlit se za pronásledovatele. Skrze tuto modlitbu a lásku dochází k očistě našeho myšlení od egoismu.

Vzorem lásky k nepřátelům byli svatí a mučedníci, a především samotný Pán Ježíš. On nebyl nějakým sluníčkářem.Láska musí být spojena s pravdou, ne s hloupostí. On dokázal milovat farizeje tak, že je nazval obílenými hroby a plemenem zmijí. Reakcí bylo, že Ho nazvali posedlým, bláznem a chtěli Ho zabít.

Milovat své nepřátele...

Pokud se křesťan snaží ve všedním dni se svým okolím žít v míru – se sousedy, spolupracovníky či spolužáky – dají mu pokoj a myslí si, že žádné nepřátele nemá. Když jim ale začne zvěstovat evangelium, aby jim ukázal na spasení, které je v Kristu Ježíši, pak se u těch, kteří se nechtějí obrátit, projeví nepřátelství. My bychom měli být rádi, když trpíme ponížení a zesměšnění kvůli Ježíši. Ježíš zemřel z lásky za všechny lidi, ale všichni spaseni nebudou! U svatých mučedníků vidíme, že se mnozí jejich mučitelé obrátili, jiní zůstali v zatvrzelosti a nenávisti. Jejich utrpení a odpuštění přineslo mučitelům požehnání a milost obrácení, a to přímo jim či jiným, a mučedníkům očistu duše. Zakusili v momentu největšího utrpení, že Ježíš je s nimi a dává jim sílu trpět i odpouštět.

Polož si otázku: Kdo je mým nepřítelem? Modli se za něj. A pros Pána o světlo, jak ho máš milovat. Jaký krůček udělat – pochválit ho? Omluvit se? Učinit mu nějaké dobro? Hlavní motivací je, že Bůh ho miluje, že Ježíš i za něj prolil svou krev, že nechce, aby byl věčně zavržen. Zároveň si uvědom, že i ty jsi byl ve falešném světle, žes bloudil a konal zlo druhým, třeba nevědomky.

Tyto dva týdny zkus konkrétně realizovat toto slovo života. Budeš mít zkušenost, kterou můžeš předat druhým. Tato láska je samozřejmě spojena se základní podmínkou, o níž Ježíš mluví na jiných místech Písma, a to je odpuštění.

Stáhnout: Rozjimani nad Mt 5_43-44