Toto slovo, které nám Pán Ježíš dává, není pro diskuzi, je pro realizování a má svůj hluboký význam. Je spojeno s dvojí obětí: jednak se člověk zříká svého určitého vlastnictví ve prospěch druhých, a jednak, pokud to činí skrytě, obětuje navíc i lidské uznání a pochvalu. Ježíš vysvětluje, že to je proto: „aby tvé dobrodiní zůstalo skryto a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí“ – nejen lidskou odměnou, ale Boží, věčnou. Zde platí: ztrácíme, abychom získali. Ztrácíme hmotné, abychom získali nehmotné. Obětujeme časné, abychom získali věčné. Pamatuj: Tvůj Otec ví, co je ve skrytosti, a Ježíš ti připomíná: „On odplatí!“

Dále Ježíš vysvětluje: „Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost jako to činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby došli slávy od lidí. Amen, amen, pravím vám, už mají svou odměnu“. Tedy je zde nebezpečí, že naše lidské já chce na sebe upozorňovat, abychom byli pro naši dobrotu obdivováni. Skrytost je spojena s vírou, že to Otec vidí a my to činíme kvůli Němu. Ježíš zdůrazňuje, abychom skrytě konali nejen skutky milosrdenství, ale dokonce i spravedlnosti. Říká:„Varujte se konat skutky dobrodiní (spravedlnosti) před lidmi, jim na obdiv. Jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.“ Tuto radu Ježíš dává po tom, co nás vybídl, abychom se nemstili podle principu oko za oko. Máme se dokonce nechat udeřit nejen do jedné, ale i do druhé tváře. Rovněž nám ukázal, že máme milovat nepřátele i ty, kteří nás proklínají, pronásledují. Nyní říká další slovo, máme se cvičit v jeho moudrém vtělování do svého životního programu následování Ježíše. Pak On sám bude skrze nás činit skryté zázraky, a později i zevnější. Ale největším zázrakem je obrátit třeba i jen jedinou duši a zachránit ji tak pro nebe. Každý z nás má být tím trpělivým rybářem duší – misionářem! Misie začíná modlitbou a realizováním Ježíšových přikázání v malých věcech. To nemá nic společného s chytráckými psychologickými metodami, kterými jsou dnes lidé klamáni k jejich časné i věčné škodě.

Ježíš řekl: „Ten mě miluje, kdo zachovává mé přikázání.“ (J 14,21). Někdo řekne: Desatero znám, ale co to jsou ta Kristova přikázání? Kristova přikázání jsou vyjasněním podstaty Desatera a ukazují přímo na kořen. Pokud zachováváme Kristova přikázání, Ježíš nám dává svého Ducha, abychom měli sílu bojovat proti duchu farizeismu v nás, kterého měli zákoníci a farizeové, kteří sice vnějškově zachovávali Desatero a lidské předpisy, ale jejich srdce bylo daleko od Boha.

Co se týče skutků v skrytosti, těm už se mohou v maličkých věcech učit i děti, když se jim vyjasní podstata. Mohou se v nich ale stále cvičit a realizovat je i dospělí křesťané. Tím milujeme Ježíše, když zachováváme Jeho přikázání! Za nimi je Duch a život. Není to pouhá litera a vnějškovost, skrze ně jdeme na hlubinu!

Stáhnout: Rozjímání nad Mt 6,3