Právní sekce Byzantského patriarchátu vypracovala pro prosté lidi ale i právníky a politiky objasnění, na jakém principu pracují současné změny zákonodárství, které prosazuje EU, RE, USA.

 

 

Jedním z hlavních rysů právního státu je stabilní legislativa, která zůstává stejnou bez ohledu na to, která politická strana je v dané době v zemi dominantní. Dnes však systém Nového světového řádu potřebuje změnit kurs státu, jeho ideologii i myšlení lidí. Takže v první řadě potřebuje změnit zákonodárství.

 

Proč měnit zákony, které jsou prověřené v praxi a dobře fungují? Pokud se mění zákon, měly by se podat argumenty, v čem je starý zákon špatný, a nový dobrý. Nový zákon by se měl kriticky prověřit, zda není nebezpečný a zda je jasně formulován. Nicméně zločinný systém je vybudovaný na podvodu, který spočívá v tom, že ze zákona se udělá nesrozumitelný text, v němž se člověk nemůže zorientovat. Pod pozitivními pojmy a bez jakéhokoli vysvětlení je zaveden. Takovýmto způsobem, prostřednictvím nejasných a dvojznačných formulací, se prosazují zločinné zákony. Tato manipulace a podvod nemají nic společného se spravedlností a pravdou a jsou v rozporu s podstatou práva jako takového.

 

Všechno začíná intenzivní mediální kampaní, v níž se neustále zdůrazňuje diskriminace určitých skupin lidí (většinou to jsou tzv. sexuální menšiny – skupiny LGBT), práva dítěte, domácí násilí a potřeba co nejrychleji zastavit „bezpráví“. Mezi obyvatelstvem se provádí agitační kampaň – tréninky, semináře, veřejné diskuse. Zdůrazňuje se okamžitá potřeba změn v zákonodárství s „ušlechtilým cílem“ takzvaně ochránit nevinné a potrestat viníky. Tím se vytváří základ pro přijetí odpovídajících změn a úprav zákonodárství, aby prý všichni měli stejná práva, nikdo nebyl diskriminován atd.

 

Toto všechno je cílevědomá manipulace, aby byly změněny zákony s cílem prosazení zločinů. Úmluva o právech dítěte je toho příkladem. Zákon, pod nímž tento mechanismus ve státě začne fungovat, se jmenuje např. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Ve skutečnosti na této bázi kradou děti z jakékoliv rodiny, a to je vrcholný podvod, zločin a manipulace.

 

Samotné texty návrhů zákonů nejsou jasně formulovány, ale jsou přeplněné všeobecnými frázemi o dobrých životních podmínkách, lidských právech a někdy i reformě určitých státních úřadů. Nejednoznačnost pojmů umožňuje, aby byl takový zákon po přijetí vysvětlován tak, jak se to zainteresovaným osobám hodí. Toto je hrubé porušení pravidel legislativní techniky, ale o tom už se nikdo nezmíní ani to nebere v úvahu.

 

Pravou podstatu takového návrhu zákona a to, co se za ním schovává, lze zjistit až v praxi, kdy ničivou mašinérii již není možné zastavit. Obyvatelstvo a poslanci, kteří hlasovali za tento zákon, pouze se strachem sledují, jaké to přineslo důsledky.

Manipulace s pozitivními pojmy, záměna pojmů, jejich dvojznačnost v praxi globalizátorů vypadá tak, že vraždu asistovanou lékařem nazvou „sladkou smrtí“ – eutanazií, zabíjení nenarozených dětí – abortem (či přerušením těhotenství), nemorální vztahy homosexuálů, leseb, pedofilů, zoofilů nebo jiných zvrácenců – sexuální orientací, jejich nenormální ambice, egoistické a cynické nároky – právem člověka, skupiny takových lidí – menšinami, které potřebují zvýšenou ochranu od státu, neboť jsou údajně diskriminovány. Všechny sexuální zvrácenosti nazývají právy sexuálních menšin. Lidé s morálním myšlením a normálními názory na rodinu, otcovství a mateřství jsou nazýváni homofoby. Bývají trestáni pokutami a vězením. Varování před smrtelným AIDS, který šíří homosexuálové, se také trestá jako homofobie. Tedy oběti zla jsou trestány, a zločinci chráněni tzv. antidiskriminačními zákony.

 

Zákonodárství týkající se genderové rovnosti (např. Rezoluce PS RE č. 1728) došlo až k takové absurditě, že muž se může pokládat za ženu a naopak. Taková gender-schizofrenie vnucuje dětem už ve školkách zvrácené myšlení, takže dítě neví, zda je chlapečkem nebo děvčátkem. Tento gender- transsexualismus produkuje pomocí hormonálních léků a operací změny pohlaví fyzické a duševní mrzáky.

 

V Německu jsou domy pro zoofily, v Egyptě se prosazoval zákon ve prospěch nekrofilů, kteří obcují s mrtvolami. Toto „právo“ zahrnuje sexuální sadismus a sexuální vraždy.

Nadnárodní struktury interpretují Úmluvu o právech dítěte tak, že zavazují všechny státy, aby zavedly mechanismy juvenilní justice. Tento systém v podstatě bez jakékoli skutečné viny odebírá děti rodičům a dává je do tzv. pěstounských rodin, zejména homosexuálům, pedofilům a transsexuálům – mezi nimiž děti kočují – nebo do sběrných táborů, odkud jsou prodávány do zahraničí a některé i na orgány.

 

Plánovaná genocida mladé generace prostřednictvím změn v legislativě začíná z duchovního a psychologického zabíjení dětí. Děti vytržené z rodinného prostředí prožívají silný stres. Jsou k neutěšení, touží po mateřské lásce a prožívají bolestnou samotu.

Ve 4,5 milionovém Norsku bylo během 4 let odebráno 50 000 dětí. Každým rokem 59 z nich páchá sebevraždu. Cynismus a často i fyzická krutost jejich okolí z nich činí apatické lidi neschopné soucitu vůči druhým, neschopné vzájemných vztahů a odpovědného přístupu k životu.

 

Zločinný systém se však na tomto nezastavuje. Normální výchovu, kterou každé dítě nutně potřebuje, pokrytecky nazývají „domácím násilím“ a „porušením práv dítěte“, a na tomto základě děti rodičům odebírají. V legislativě rozlišují různé druhy násilí, například psychické, ekonomické, fyzické, emocionální a jiné. V praxi to vypadá tak, že dokonce pomoc dítěte v domácnosti je definována jako násilí. Zákaz sledování nemorálních, nebezpečných filmů či webových stránek nazývají porušením práva na informaci. Pod pojmem ekonomické násilí chápou tzv. nedostatek financí, které jsou rodiče povinni dávat svým dětem, aby uspokojili jejich potřeby. To, že „skrze peníze rodiče děti kontrolují“, aby nekupovaly alkohol, cigarety a jiné v jejich věku škodlivé věci, se také považuje za ekonomické násilí. Pokud rodič zvýší hlas, když např. dítě dává prsty do zásuvky, tak už je to traktováno jako emocionální násilí.

 

V Německu, kde jen během jednoho roku odebrali 70 000 dětí, podávají takovéto absurdní důvody pro zbavení rodičovských práv: rozházené hračky na podlaze; dítě bylo při vaření obědu s matkou v kuchyni; v ledničce nebyly ty potraviny, které by tam podle sociálního pracovníka měly být. Nicméně však neexistuje žádný schválený seznam potravin. Normou je zde osobní názor konkrétního úředníka.

Ve Francii systém juvenilní justice odebral téměř 2 miliony dětí, z nichž 90 % bylo odebráno kvůli takzvané „udušující mateřské lásce“.

 

Součástí mechanismu juvenilní justice je tzv. probační služba. Skládá se z narychlo vyškolených dobrovolníků, kteří mají pravomoc předávat dítě do tzv. pěstounské rodiny bez vědomí rodičů a proti jejich vůli.

V Norsku přiděluje vláda tzv. pěstounským rodinám, jejichž členové jsou většinou homosexuálové a pedofilové, každý měsíc finanční pomoc ve výši 9.000 € na jedno dítě. Děti unesené rodičům se stávají jakýmsi druhem tovaru pro rychlé obohacení. Destruktivní teorie o tzv. biologické matce, která nemá na své dítě žádné právo, přerostla v absurdní zákony, které z dětí dělají státní majetek! Norsko takový zákon schválilo, a jím masově odebralo rodičovská práva všem norským rodičům.

 

Podle slov finského doktora práv Johana Beckmana, je 70 % finských dětských domovů soukromými firmami, které z obchodování s dětmi mají zisk. Kdo zakládá soukromé dětské domovy? Jsou to zaměstnanci tzv. sociálních služeb (buď bývalí nebo aktuální zaměstnanci, ale také jejich přátelé a známí), kteří rozhodují o odebrání dětí, a právě oni zakládají soukromé dětské domovy, aby vydělávali velké peníze. Je to velmi lákavý, ale nejzločinnější byznys.

 

V televizním vysílání italského kanálu „Canale 5“ soudce pro mladistvé v Bologni, Francesco Morcavallo, potvrdil, že v Itálii soudci bezdůvodně odebírají 35 000 dětí z rodin pro soukromé firmy, aby všichni zúčastnění na „trhu s dětmi“ obdrželi od státu dotaci 2 miliardy eur ročně. A trh s dětmi vyžaduje stále nové odebírání. Právě soukromý byznys diktuje, kolik dětí má být odebráno. Jsou to soukromé organizace a církevní dětské domovy, kam umísťují násilně odebrané děti a kam pak směřují státní dotace. Každému domovu platí na každé dítě a za každý den, který tam strávilo. Příbuzným děti nedávají – to není výnosné.

 

To je jeden z příkladů, jak funguje systém Nového světového řádu, jehož primárním krokem je vnesení změn do nejrůznějších normativních právních aktů různé právní síly. „Rozptýlenost“ těchto norem ztěžuje jejich odhalení, a tedy i zastavení tohoto likvidačního systému.

 

 

Zkušenosti z Ukrajiny: Analýza znaleckých posudků týkajících se genderu a juvenilní justice, které vydaly (především vědecko-expertní a právní) oddělení zmocněné ke kontrole návrhů zákonů v ukrajinském Parlamentu ukazuje, že hlavním rysem těchto návrhů zákonů je to, že:

- obsahují vymezení, která se podstatně liší od těch, která jsou přijata v oblasti vědy a praxe státu;

- výrazně komplikují výkonnou moc státních orgánů;

- pochybným způsobem obnovují terminologii už platného zákona;

- navrhují inovace, které jsou v rozporu se samotnou podstatou a účelem nezávislého a samostatného státního specializovaného orgánu, který má specifické pravomoci a / či formy reagování na porušování lidských práv a svobod;

- obsahují nedostatky technicko-právního charakteru;

- redakce jednotlivých navrhovaných ustanovení nejsou naplněny konkrétním normativním obsahem a jsou formulovány příliš všeobecně a umožňují jejich volnou interpretaci, což je v rozporu s povahou zákona jako normativního právního aktu;

- obsahují nejasné termíny, které nejsou definovány v současné legislativě a nejsou vysvětleny v nabízeném návrhu zákona.

 

Příkladem je návrh zákona č. 3501 z 20. 11. 2015, Zákon Ukrajiny „O zásadách prevence a boje proti diskriminaci na Ukrajině“ ze dne 6. 9. 2012 č. 5207-VI a další. Nicméně i přes negativní ohlasy se takové zákony přijímají.

 

Zkušenosti ze Spojených států: Americká Ústava, která byla přijata 17. 9. 1787, je jedním z nejstarších dnes platných konstitučních aktů. Vyvstává otázka, jak může dokument, který byl přijat před 229 lety, účinně regulovat společenské vztahy, které se neustále mění, a to zejména dnes, kdy prioritou politiky USA se stala ochrana práv LGBT osob? Z rozhodnutí Nejvyššího soudu USA je vidět, že Konstituce není strnulý dokument, ale dokument, který se vyvíjí a podléhá interpretaci v závislosti na podmínkách, které v současnosti nastaly. Tedy je to určitý nástroj v rukách ideologů Nového světového řádu.

 

Další příklad propagandy homosexuality v USA: V červenci 2011 byl ve státu Kalifornie přijat zákon zaměřený na potlačení homofobie, podle něhož se ve školách vedle povinného vyučování o úspěších amerických žen, rasových a etnických skupin, které byly dříve diskriminovány, musí povinně vyučovat o pozitivním přínosu gayů, leseb, bisexuálů a transsexuálů do historie USA.

 

Zkušenosti Evropské unie: Zastavme se u praxe Evropského soudu pro lidská práva (dále „Soud“), který často řeší problémy, které nejsou čistě právního charakteru. Zejména definice genderové identity (Grant proti Velké Británii, 2006; vyhrál soudní spor proti státu), sexuální orientace, homosexuálních vztahů (Beck, Copp and Bazeley proti Velké Británii, 2002, vyhráli soudní spor), mateřství nebo otcovství transexuálů (X, Y and Z proti Velké Británii, 1997, vyhráli soudní spor) aj.

 

Jak je známo, v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“) nejsou práva osob s netradiční sexuální orientací, genderovou identitou přímo zakotveny.

Do roku 1981 byl postoj Evropské komise pro lidská práva (dále „Komise“) a Evropského soudu pro lidská práva – co se týče ochrany práv těchto osob na respektování jejich soukromého a rodinného života (čl. 8 Úmluvy) – negativní. Komise měla za to, že Úmluva dává zúčastněným státům právo na základě trestního řádu stíhat homosexuální vztahy mezi muži z důvodu ochrany zdraví nebo morálky (X proti Německu, 1955).

 

Nicméně soudní praxe se změnila, když Parlamentní shromáždění Rady Evropy (dále „PS RE“) přijalo 1. 10. 1981 Rezoluci 756 (1981) o diskriminaci homosexuálů, kterou bylo uznáno právo na sexuální sebeurčení s dosažením věku stanoveného státním zákonem, a také v ní bylo odmítnuto zařazení homosexuality mezi psychické poruchy.

Již 22. října téhož roku Soud vydal v případu Dudgeon proti Velké Británii rozhodnutí, kterým prohlásil, že existence zákonů, které stanovují trestní odpovědnost za dobrovolné homosexuální akty, je porušením práva na respektování soukromého života, a také prohlásil samotné homosexuály za potenciální oběti uvedeného porušení.

 

Od té doby se praxe Soudu týkající se osob s netradiční sexuální orientací a genderovou identitou, zejména homosexuálů, výrazně rozšířila. Podobnou pozici jako v případě Dudgeona soud zaujal zejména při zkoumání případů Norris proti Irsku (1988), Modinos proti Kypru (1993), A.D.T. proti Velké Británii (2000). V posledním případě Soud vyhlásil za nezákonné trestní stíhání a odsouzení žalobce za skupinový sex, který měl prý čistě soukromý charakter.

 

V případě Salgueiro da Silva Mouta proti Portugalsku (1999) si žalobce stěžoval na to, že státní soudy daly jeho dceru do péče bývalé manželce a ne jemu, kvůli tomu, že žil s mužem. Nebylo to poprvé, co v praxi Soudu bylo něco takového traktováno jako diskriminace na základě sexuální orientace v souvislosti s právem na respektování soukromého života. Za stejně diskriminující Soud uznal, když stát odmítl dát povolení k adopci dítěte ženě, která žila ve stálém lesbickém poměru, což také uvedla v dokumentech předložených k adopci (E.B. proti Francii, 2008).

 

V průběhu posledních 30 let se v Evropě Soud podílí na formování jedné „netradiční identity“, která by byla v právní oblasti postavena na stejnou úroveň s tradiční heterosexuální identitou. Tím podporuje postupné stírání hranic mezi tím, co je normální a co nenormální, na celém evropském území. To podstatně ovlivňuje žebříček hodnot daných společností, především podmiňuje nové změny v obsahu a rozsahu určitých lidských práv, jako je například zúžení sféry uplatnění omezení, která byla stanovena s cílem ochrany morálky, zákaz uvádět v osobních dokladech pohlaví, omezení používání různých slov k popisu sociální role člověka související s pohlavím (manžel – manželka, otec – matka) atd.

 

Jestliže bude Soud i nadále hájit práva transgenderových lidí a redukovat přitom práva většiny, která vyznává tradiční rodinné hodnoty, může se evropská civilizace v budoucnu ocitnout před skutečností své životaneschopnosti, což povede k její autogenocidě.

V roce 1994 přijal Evropský parlament rezoluci vyzývající členské státy, aby přijaly praxi vytváření homosexuálních rodin a poskytovali jim možnost k adopci dětí.

 

Acquis communautaire/Community acquis (společné právo Evropské unie) – právní acquis evropské soudržnosti je závazné pro všechny členské státy EU, protože okamžikem vstupu do ní se dobrovolně vzdaly části své suverenity. Jedná se o nezávislý právní systém, který je nadřazen právním systémům jednotlivých států. Jeho cílem je zavedení jednotného společného práva ve všech členských zemích. Toto acquis se neustále mění a generalizuje. Právní acquis netvoří jen zákony Evropské unie v užším slova smyslu, ale také všechny akty přijaté v rámci druhého a třetího „pilíře“ Evropské unie, a společné cíle vymezené ve smlouvách.

 

Země, které požádaly o vstup do Evropské unie, musí nejprve povinně přijmout „Acquis communautaire“. Výjimky jsou možné pouze za zvláštních okolností, a jejich rozsah je omezen. Evropská unie je odhodlána zachovávat „acquis“ v celém jeho rozsahu a rozvíjet jej dál.

Jednou z hlavních podmínek pro přijetí nových členů do EU je přizpůsobení jejich vnitrostátní legislativy legislativě EU. Avšak pod adaptací se chápe systém jednostranných opatření, která přijímají státy, které mají v úmyslu vstoupit do EU, s cílem uvést své právní systémy do souladu s povinným minimem zákonodárství EU, tzn. i v oblasti legalizace homosexuality ve všech jejích projevech.

 

Protože veškeré acquis communautaire se neustále mění, mění se také i přístupy k pojetí „demokracie“ v PS RE, OSN, EU. Z výkladu Evropského soudu pro lidská práva je jasné, že Úmluva není strnulý dokument s odvěkými hodnotami, ale „živý, který se rozvíjí, smlouva, která je předmětem výkladu ve světle těch podmínek, které vznikly v současné době“.

Takže pokud Rada Evropy má v této fázi jiný přístup k neomezeným právům transgenderových osob a jejich zabezpečení, což – jak o tom svědčí mezinárodní dokumenty – je jednou z priorit politiky EU, pak země, která je nedodržuje, není podle nich demokratická. Jinými slovy, pokud u vás není naše „demokracie“ znamená to, že u vás demokracie není.

 

V souladu s Doporučením CM/Rec(2010)5 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům ohledně opatření k boji proti diskriminaci na základě sexuální orientace anebo genderové identity (přijaté Výborem ministrů dne 31. března 2010 na 1081 zasedání zástupců ministrů) a Rezolucí PS RE č.1728 „Diskriminace na základě sexuální orientace a genderové identity“ z 29. 4. 2010, může každá osoba změnit pohlaví i bez chirurgického zákroku (tak bude implementováno její „právo“ na zabezpečení genderové identity).

 

Příslušná ustanovení jsou zakotvena v bodě 16.11.2. Rezoluce PS RE č.1728, kde se uvádí právo na obdržení oficiálních dokumentů, které vyjadřují identifikaci zvoleného pohlaví dotyčného bez předchozí povinnosti podrobit se sterilizaci nebo jinému léčebnému postupu jako je operace změny pohlaví nebo hormonální terapie; v bodě 16.11.3. právo na změnu pohlaví a stejný přístup při lékařské péči; v bodě 16.5. – přijetí a implementace antidiskriminační legislativy zahrnující sexuální orientaci a pohlavní identifikaci.

 

Také 1. bod Rezoluce č.1728 PS RE vyjadřuje jasné stanovisko Rady Evropy k této otázce slovy: „Parlamentní shromáždění upozorňuje, že sexuální orientace je hlubokou součástí identity každého člověka, a zahrnuje heterosexuální, bisexuální a homosexuální orientaci.“

 

Po analýze praxe vztahů členských států Rady Evropy, je třeba poznamenat, že se stále více vzdalují od principu partnerství nezávislých států. Doporučení, rezoluce PS RE, které mají de jure konzultační charakter, se de facto stávají závaznými normami. To pak snižuje suverenitu státu, a v souvislosti se zde objasněným tématem má vliv na národní svébytnost, dávné tradice a duchovní dědictví země.

Za právní sekci

 

 

Stáhnout: Systém manipulace v zákonodárství EU (15.2.2016)