Otázka odpuštění je velmi důležitá. Je třeba si uvědomit, že jsem hříšník, svůj konkrétní hřích a také, že Bůh mi odpustil. Jestliže mi bližní ublížil, řeknu: „Bože, odpusť mu a odpusť i mně. Jsem si vědom, že jsem dvakrát horší než on. Dostal jsem více milostí, více světla.“ Ano, můj bližní zhřešil, neříkám, že nehřešil. Udělal zlo a zasluhuje si trest, ale já mu mám odpustit. Mohu ho pak laskavě napomenout, aby se změnil, ale pokud zůstávám v nenávisti vůči němu, moje komunikace s Bohem nefunguje. Jediná prosba v Otčenáši, která je podmíněna, je prosba o odpuštění: „Odpusť nám ... jako i my odpouštíme...“

„Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno.“ Je míra spravedlnosti a míra milosrdenství. Na základě míry spravedlnosti však neobstojí nikdo. Potřebujeme milosrdenství. Jsme na něm závislí, proto sami musíme být milosrdní a odpouštět. Ďábel lehce oklame každého, tedy mě i bližního. Když člověk nemá světlo a milost, je v otroctví temnoty. Co pomůže bližního nenávidět? Navíc, Bůh tuto situaci dopustil. Když to přijmu s pokorou, mohu získat zásluhy pro nebe.

Stáhnout: Potřebujeme milosrdenství