Starosti si děláme automaticky. Co dělat se starostmi? Musíme se je naučit každý den odevzdávat v modlitbě Bohu. To je jediné správné řešení. Často jsou starosti tak velké a složité, že nevidíme východisko. Každou modlitbu potřebuji začít pokáním: „Pane, odpusť mi, že Ti tak málo důvěřuji, že nehledám na prvním místě Tvé království, že se každý den dostávám do vleku svých svévolností a pak mě často zavalují starosti, které neumím řešit. Dostávám se do napětí, ve kterém se projevuje má netrpělivost vůči blízkým, až hněv, a pak je slovem či gestem zraňuji a narušuji vzájemné vztahy. Odpusť mi to, prosím Tě. Ty vidíš, že v této konkrétní starosti nevidím řešení, jsem v tom bezmocný, ale dávám tento problém Tobě. Ty jsi, Pane, řešením tohoto mého neřešitelného problému. Teď už v něm nejsem bezmocný sám, teď jsem v něm bezmocný spolu s Tebou. Děkuji Ti za pokoj, který mi dáváš do duše. Vím, že se, Pane, ve svůj čas i v této věci oslavíš. Už nemám strach, děkuji Ti, že i tato, pro mě neřešitelná věc, je ve Tvých rukou.“

Když se naučíme dávat své starosti Bohu, modlitba se nám stane každodenní potřebou a náš život se stane plodným. Pán nám bude každý den dávat nové a nové zkušenosti s Jeho mocí a láskou.

Rovněž, když na tebe přijde strach před započetím nějaké práce či povinnosti anebo se dostaneš do nečekané situace a nevíš, jak se zorientovat, uvědom si Boží přítomnost a několikrát s vírou opakuj: Ježíši, důvěřuji Ti! Toto ať je tvým heslem, skrze které se několikrát za den s vírou obrátíš na Ježíše: Ježíši, důvěřuji Ti!

Stáhnout: Rozjímání nad Mt 6,34