Podmínka, aby Bůh odpustil mně, byl ke mě milosrdný, je spojena s tím, abych i já odpustil svým bližním, tedy s mým milosrdenstvím. Toto je jeden z principů, kterému se musíme učit. V modlitbě Otčenáš se denně modlíme: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Bůh po mně chce, abych ve svém životě vtělil zkušenost s odpuštěním. Prakticky to je velmi jednoduché. Pokud se postavím do Božího světla a uvědomím si svůj dluh vůči Bohu, tak potom klidně odpustím bližnímu. Ale kdybych se na to díval city, nebudu mít sílu odpustit. Musím vzít Boží slovo, které je postaveno na realitě – tedy musím udělat gesto – skutek víry: „Pane, já odpouštím toto, toto.“ Proč odpouštím? Protože já jsem byl oklamán hříchem, ďáblem, a také můj bližní byl ďáblem oklamán, a proto jednal pod jeho vládou. Tedy naším společným nepřítelem je ďábel. My odpouštíme jeden haléř, a Bůh nám odpouští miliony. Buďme proto moudří a využijme to. Až skončí náš život, budeme v očistci splácet do posledního haléře, dokud dluh nezaplatíme, jinak do Božího království nevejdeme. Tady můžeme splatit dluhy jedním haléřem, ale musíme odpustit druhým, protože jinak nedostaneme milost, aby Bůh odpustil nám.

Stáhnout: Odpuštění