S Ježíšem máme umírat a s Ním také vstávat z mrtvých. V listě Římanům jsou podstatné pravdy, které nám ukazují na naše naroubováni na Ježíše skrze víru – tato jednota je nám dána už ve křtu. „Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s Ním budeme i žít.“ (Ř 6,8). Zde je důraz na slově „věříme“. V našem životě máme aktualizovat jednotu s Ježíšem. Jakmile zůstáváme v sobě, přicházejí problémy. Člověk, který je spojený s Kristem, má stále pokoj v duši. Má pokoj, ať mu někdo nadává, ať přijde choroba, např. může být i mrzákem, paralyzovaný na invalidním vozíčku i 40 let, anebo dokonce odsouzen i k trestu smrti, ale bude šťastný, protože má Ježíše. Totiž ten, kdo je spojený s Ježíšem, má pokoj, který svět dát nemůže. To je zákon, který funguje: takový člověk v problémech, které přijdou, zakouší vnitřní pokoj. Bůh ho dává duši, která se Mu otevře. Každý si to může vyzkoušet. Někdo by ale mohl namítnout: Jaký smysl má takový život? Má smysl pro toho člověka, který má Ježíše. Jako např. Američanka Joni Eareckson Tada, která je paralyzovaná, nehýbe ani rukama ani nohama. Když chce něco napsat, musí jí dát psací pero do úst. Musí ji nakrmit, atd. A přesto – ona zachránila mnoho fyzicky zdravých lidí, kteří měli deprese a chtěli ukončit svůj život. Zatelefonovali jí, ona jim řekla jim pár slov v Božím duchu, a sebevražedný démon od nich odstoupil a jejich nitro naplnil Boží pokoj. Děkovali jí, že jim zachránila život. To učinil Ježíš skrze její oběť, skrze to že byla s Ním.