Co se mnou bude po smrti? Čeká mě buď věčný život, nebo věčné zavržení. To jsou vážné věci. Boží slovo říká: „Všem lidem je určeno zemřít a potom bude soud.“ (Žid 9,27)

Když někdo měl jít jen k světskému soudu, třásl se strachy. A my všichni budeme stát před Božím soudem a nezahlazujeme za sebou zlo. Co by udělal ten, kdo by měl u sebe drogy a věděl by, že jestli je u něj najdou, bude zastřelen? Rychle by je odhodil, zbavil by se jich. My s sebou nosíme hřích. V hodině smrti s ním však do nebe neprojdeme, protože nás táhne do pekla. Boží slovo jasně říká: „Odplata za hřích je smrt.“ ( Ř 6,23) Proto ho musíme odhodit, odsoudit a dát pod moc Ježíšovy krve, která nás očišťuje od každého hříchu.

Příklad: Do chrámu Nanebevzetí Přesvaté Panny v Paříži přišli vojáci. Nepřišli, aby se modlili, jen si prohlíželi architekturu, obrazy atd. Viděli, že kněz adoruje před Nejsvětější svátostí oltářní. Klečel a modlil se. Blízko něho byla zpovědnice, a když někdo přišel, mohl ho poprosit, aby ho vyzpovídal. Vojáci si řekli, že si udělají ze zpovědi legraci. Začali se dohadovat, kdo z nich se půjde vyzpovídat. Jeden říká: „Já jdu!“ Nevěřili mu. „Tak se vsaďme.“ „O co?“ „O flašku šampaňského.“ Šel tedy za knězem a řekl, že chce jít ke zpovědi. Ve zpovědnici byl asi 20 minut. Vojáci si už říkali: „Co tam tak dlouho dělá? Mysleli jsme, že to bude hned!“ Potom kněz vyšel vážně ze zpovědnice a vzápětí i voják. Vyhrál sice šampaňské, ale jen mezi zuby procedil, že nikam nejde, prý má ještě nějakou povinnost a utekl. O čem hovořili ve zpovědi? Kněz ho nezpovídal. Řekl mu: „Nejste disponovaný ke zpovědi. Chtěli jste si udělat ze zpovědi legraci. Ale víte co? Vy jste voják, vy držíte slovo, ne? Slibte mi, že se týden budete vždy večer modlit tuto krátkou modlitbu: ‚Bože, přijde čas a já zemřu, ale mně je to jedno, po smrti půjdu na soud, to je mi taky jedno, budu odsouzen k prokletí, ale i to je mi jedno. Půjdu do pekla, do věčného ohně, a mě je to úplně jedno.‘ To je vše, ale dejte mi čestné slovo, že slib dodržíte.“ Mladý voják vyčerpaný z takového rozhovoru, chtěl odtud co nejrychleji odejít, a tak honem slíbil, že vše vykoná. Kněz ještě dodal: „Budete-li mě potřebovat, najdete mě vždy zde. Jen nezapomeňte na dané slovo.“ Dopadlo to tak, že voják první večer začal, ale asi po čtyřech dnech skončil a šel ke zpovědi. Uvědomil si realitu. Obrátil se a stal se horlivým křesťanem. Myšlenka na poslední věci dává člověku pravou moudrost.

Stáhnout: Co se mnou bude po smrti?