čeština > Aktuální > Article

Papež František: Výzva k pokání a můj příklad

Datum:   2016-07-15
Autor:   BKP

 

Papež František: Výzva k pokání a můj příklad

 

Dnes, 7. 7. 2016, východní církev slaví svátek narození Jana Křtitele. On řekl církevním představitelům: „Pokolení zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem? Sekera je již přiložena ke kořeni stromů.“ (Mt 3,7.10) Ježíšova první výzva zněla: „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15) a na jiném místě Ježíš říká: „Jestliže nebudete činit pokání, všichni zahynete!“ (Lk 13,3) Pokání musí konat každý křesťan bez výjimky. A to ne jen jedenkrát v životě, ale celý život. Kdykoliv člověk uhne z pravé cesty, kterou je Kristus, a dopustí se osobního hříchu, hned se má krokem pokání vrátit do světla Kristovy nauky a od hříchu se oddělit.

 

Z dopuštění Božího se stalo, že já, Jorge Bergoglio, jsem byl dosazen do nejvyššího úřadu v církvi. Dnes před Bohem i před celou církví činím pokání. Předně vyznávám, že mé zvolení za papeže bylo a je neplatné podle Božích, ale i církevních norem. List Galaťanům říká: „Kdo by hlásal jiné evangelium, budiž proklet.“ (Gal 1,8-9) Věroučná bula Cum Ex Apostolatus Officio uvádí, že pokud někdo hlásal hereze a přijal by biskupský či dokonce papežský úřad, pak je jeho volba neplatná a navíc, je neplatné i všechno, co v této autoritě dotyčný konal. To se plně týká mě. Navíc, kardinálové, kteří mě v roce 2013 volili, byli rovněž pod anathemou (https://youtu.be/tyivXS4oZF4). Nemohli proto zvolit právoplatného papeže!

 

V roce 2009, když jsem byl kardinálem v Buenos Aires, jsem obdržel výzvu od Synodu biskupů Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církve (UP HKC). Tuto aktuální výzvu jsem dostal nejen já, dostali ji i všichni kardinálové, a v roce 2010 dokonce téměř všichni biskupové katolické církve. Výzva byla konkrétní a veřejná. Šlo o jasné vyznání víry a odřeknutí se herezí. Výzva byla spojena s podmínkou, že pokud bude tázaný mlčet, znamená to, že zůstává v jednotě s herezemi a odmítá činit pokání. Byl jsem si toho vědom, ale mlčel jsem. Před Bohem i před církví na mě byla už tehdy, 15. 9. 2009, zveřejněna Boží anathema (https://youtu.be/fz512AgYEPY). Znevažovat tyto pravověrné a odvážné biskupy, které Bůh použil jako prorocký hlas, si nedovolil žádný z tázaných hierarchů. Oznámili Benediktu XVI. mimořádné okolnosti svých biskupských svěcení na Ukrajině a založení paralelní obrodné katolické větve. Papež oznámení akceptoval. Dokonce nic nenamítal ani na oznámení, že Synod pravověrných biskupů na Ukrajině ustanovil Byzantský katolický patriarchát. Tím de facto tuto prorockou službu v církvi schválil. Vydal však exkomunikaci na čínské biskupy, kteří byli vysvěceni bez jeho vědomí a dosazeni státem.

Později se Byzantským katolickým patriarchátem nechal inspirovat, když ho vybídl, aby odstoupil z úřadu. Důvodem bylo, že se dopustil zrady církve tím, že beatifikoval Jana Pavla II., který má kromě jiného na svědomí i apostatické gesto v Assisi (1986).

 

Jako první krok k pokání oznamuji, že v nejbližší době uvolním i já papežský úřad, abych si podobně jako Benedikt XVI. mohl v ústraní uvědomit své chyby, omyly a hříchy a připravit se na chvíli, kdy předstoupím před Boží soud. Proto před Bohem i před církví činím pokání a vyznávám tyto své viny a hříchy:

1) Jsou to hříchy, kterých jsem se dopustil, když jsem byl představeným v řeholi Jezuitů, pak biskupem a kardinálem a mnohokrát jsem zneužil svůj úřad. Nepostavil jsem se jasně za obnovu církve, ale konal jsem pravý opak.

 

2) Veřejné hříchy a pohoršení, které jsem dal už jako papež, se týkaly mimo jiné i trojího zneužití a profanování obřadu umývání nohou. Líbal jsem nohy transsexuálovi, ženě muslimce, která byla ve vazbě za spáchaný zločin, a pak i ženám začleněným do procesu islamizace křesťanských národů. Těmito gesty jsem de facto schválil nejen homosexualismus, ale i transsexualismus a postavil se proti evangeliu i proti svaté Tradici. Vědomě jsem se stal nástrojem mocných tohoto světa, kteří této mé zradě udělali mimořádnou celosvětovou reklamu ke škodě církve a k pohoršení maličkých.

 

3) Musím upřímně vyznat, že od samého počátku své biskupské, kardinálské i papežské kariéry, jsem si byl vědom, kdo mě prosazuje a kdo zneužívá mé povahové vlastnosti. Ideologové NWO věděli, že jsem schopen prolomit bariéry, které v církvi ještě zůstaly a aspoň do určité míry chránily křesťanské učení a křesťanskou praxi. To, že jsem například házel růžencem, věšel si ho na ucho nebo natáčel CD s rockovou hudbou, mělo katolíky postupně vyvádět z rovnováhy, aby pak lehčeji přijali podstatné změny. Brzy po svém zvolení jsem schválil homosexualismus tím, že jsem z pozice papeže na adresu homosexuálů řekl: „Kdo jsem já, abych je soudil?“ Tento rok jsem k tomu cílevědomě dodal: „Katolická církev se musí homosexuálům omluvit.“ Tímto jsem už diametrálně změnil postoj k hříchu homosexuality a znovu se jasně postavil proti evangeliu i celé křesťanské tradici. Katolíky tím dostávám do situace, že musí zvrácenost přímo zbožšťovat a nesmí si dovolit hájit Boží zákony. Měnil jsem katolickou víru v základech a učil antipokání. Kdybych s tímto heretickým programem vystoupil ještě před koncilem, byl bych veřejně degradován ze všech úřadů a vyloučen z církve. Nové učení, které jsem hlásal, likviduje v kořeni Kristovo evangelium, apoštolskou tradici i celou církev! Dobře znám mentalitu katolíků, kteří na každé pravdivé obvinění mé osoby mantrují frázi: „Neurážejte nám Svatého otce,“ a proto jsem si klidně dovolil napsat exhortaci Amoris Laetitia. Ta zcela popírá objektivní realitu hříchu i objektivní morální hodnoty a zavádí nový, subjektivní přístup jako normu všeho. Tím jsem vlastně zbořil základy a nikdo už nemůže objektivně rozlišovat dobro a zlo, pravdu a lež. Tím jsem také vytvořil podmínky, aby se současná autogenocidní gender ideologie, která je založena na ignoraci reality, plně rozbujela. Tím vina za programované sebezničení planety, dopadá i na mě a na mé předchůdce, kteří na tento dekadentní, heretický a sebevražedný proud mlčeli, či ho dokonce tiše podporovali. Podhoubí vytvořily hereze proti základním pravdám víry a synkretismus s pohanstvím, které progresovaly už od II. vatikánského koncilu.

 

Znám metodu, jak prosazovat všechny zvrácenosti a neřesti. Totiž katolický svět a de facto bývalé křesťanské národy mě musí brát vážně a potrpí si na pozitivní pojmy a fráze. Stačilo básnit o lásce a milosrdenství, o soucitu k homosexuálům a tzv. uprchlíkům, a paralyzoval jsem tím veškerý odpor zdravě myslících lidí proti dekadentním proudům! Před nedávnem byla v Římě dvoumilionová manifestace proti adopcím dětí homosexuály. Byl jsem povinen postavit se za ochranu nevinných dětí, ale já jsem svým postojem podpořil homosexualitu a tyranii dětí. Dobře jsem věděl o zločinech juvenilní justice i k čemu celý tento systém slouží. Nezastal jsem se ani jedné oběti z těchto bezbranných dětí. Na druhé straně jsem se individuálně věnoval homosexuálům a telefonoval si s nimi, abych dal precedens, jak je v této oblasti potřebný osobní kontakt. Vím, že většinou končí rozšířením této amorální infekce a duchovní svázanosti, a proto jsem to také dělal. Katolické rodiny jsem zesměšňoval a nabádal je de facto k bezdětnosti, když jsem tvrdil, že nemohou mít dětí jako králíci.

 

Propagovat islamizaci Evropy je velezrada. Přesto jsem vydal vyhlášení, aby do každé farnosti, do každého kláštera a na každé poutní místo byla přijata skupina muslimů. Podal jsem tak de facto plán celoplošné islamizace Evropy. Dobře jsem věděl o odporu drtivé většiny obyvatel Evropy, ale při každé příležitosti jsem znovu a znovu, i když pokračovaly pumové atentáty, notoricky prosazoval tuto duchovní i fyzickou sebevraždu Evropy a křesťanství. Papežové v minulosti konali pravý opak, vyzývali k boji za záchranu Evropy před islámem.

V jednom rozhovoru jsem prozradil, že ve Vatikánu existuje homosexuální lobby. Důvěrně vám mohu říct, že i mně zprostředkovali kariéru. Proto jsem jim byl vděčný a podporoval jejich aktivity.

 

Mým antimisijním heslem bylo: „Proselytismus je slavnostní nesmysl, nedává žádný smysl.“„Věřím v Boha, nikoli v katolického Boha. Žádný katolický Bůh není.“ Tak vypadala moje heretická demagogie.

Popřel jsem dogma o nesmrtelnosti duše i o pekle: „Všichni ostatní budou mít účast na blaženosti života v Otcově přítomnosti. Duše, které budou zničeny, na hostině účast mít nebudou; smrtí těla jejich putování skončí. Není žádný trest, ale zničení takové duše.“ Nyní přiznávám, že jsou to hereze.

 

Ježíš řekl: „A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života“ (Mt 25,46), kdežto já jsem to v papežské exhortaci Amoris Laetitia suverénně popřel frází: Nikoho nelze odsoudit navždy, protože taková není logika evangelia!“ Říkal jsem lež. Spoléhal jsem na to, že mě, jako Svatého otce, budou katolíci brát vážněji než Ježíše Krista, Písmo svaté a tradici. Víte, proč jsem popíral peklo? Aby se ho nikdo nebál, aby se rozšířila nemorálnost a lidé se už nestarali o svou spásu, a tak jich do pekla padlo co nejvíce.

 

V únoru 2016 jsem pochválil přední propagátorku potratů v Itálii, která vedla boj za legalizaci potratů, euthanasie, homosexuálních „manželství“ a drog. Tím jsem se veřejně vysmál Božím zákonům a zkompromitoval církev.

Naproti tomu jsem řekl, že se nebudu vyjadřovat k přijetí italského zákona o registrovaném partnerství, „protože papež je tu pro všechny a nemůže vstupovat do konkrétní vnitřní politiky některé země“. Toto ale bylo pokrytectví a zrada. Zde jsem byl povinen hájit Boží zákony.

Co se týče svatořečení Jana Pavla II., ale i jeho blahořečení Benediktem XVI., obojí je neplatné! Jan Pavel II. mlčel k herezím, které se za jeho pontifikátu v církvi masově rozšířily. Zodpovědnost dopadá na něj. Svým gestem v Assisi (1986) prosadil do církve praktikování synkretismu s pohanstvím, a tím podpořil prosazení antikristovské religie New Age. Za to na něm spočívá Boží anathema. Posmrtně na něj byla zveřejněna Byzantským katolickým patriarchátem v den jeho pseudobeatifikace 1. 5. 2011.

 

Byzantský katolický patriarchát vyhlásil posmrtnou anathemu i na Jana XXIII. za herezi tzv. aggiornamenta, která otevřela dveře církve duchu světa a mnohým jiným herezím. Blahořečení a svatořečení Jana XXIII. je neplatné. Na Janu XXIII. spočívá Boží anathema dle Gal 1,8-9 – vyloučení z církve.

Musím přiznat, že i nedávné vyhlášení neplatnosti II. vatikánského koncilu Byzantským katolickým patriarchátem je legální a zároveň je zadostiučiněním za všechno zlo a chaos, které koncil vnesl do církve, ale především za hereze obsažené v deklaraci Nostra aetate. Přiznávám, že II. vatikánský koncil je neplatný! Bez tohoto vyhlášení by v církvi už nebylo možné konat pravdivé pokání!

 

Papež Pavel VI. potvrdil heretický dokument Nostra aetate. Za to na něj dopadla Boží anathema. Tu na něj rovněž zveřejnil Byzantský katolický patriarchát.

Benedikt XVI. tím, že 1. 5. 2011 vyhlásil beatifikaci Jana Pavla II., de facto kanonizoval hereze, které Jan Pavel II. toleroval či prosazoval. Dopadla na něj Boží anathema. Zatím žije, měl by konat veřejné pokání tak, jako já.

 

Vyzývám tímto všechny katolické biskupy a kardinály k pokání! Konkrétně je nutné se veřejně odřeknout současných herezí a vyznat ortodoxii – pravověrnou víru:

1) Odříkáš se historicko-kritického neomodernismu, a ducha ateizmu, který je za ním?

Odpověď: (Odříkám)

2) Odříkáš se ducha Nostra aetate i tzv. ducha Assisi – ducha antikrista?

Odpověď: (Odříkám)

3) Odříkáš se ducha gender ideologie prosazující všechny formy sexuálních deviací LGBTQ?

Odpověď: (Odříkám)

4) Odříkáš se ducha satanismu, který je za psychickou, sexuální i fyzickou tyranií dětí mechanismy juvenilní justice?

Odpověď: (Odříkám)

5) Odříkáš se satana a démonů, především těch, kteří dnes působí skrze různé skryté formy magie, věštění a spiritismu (homeopatie, akupunktura, hypnóza, věštění kyvadlem…) a ducha New Age?

Odpověď: (Odříkám)

6) Odříkáš se ducha svobodného zednářství a NWO, který programuje morální, duchovní a fyzickou autogenocidu lidstva?

Odpověď: (Odříkám)

7) Věříš, že za tebe a za tvé hříchy Pán Ježíš Kristus zemřel na kříži a na třetí den vstal z mrtvých, a to reálně a historicky?

Odpověď: (Ano, věřím)

8) Přijímáš Pána Ježíše za svého Spasitele a odevzdáváš Mu svůj život

Odpověď: (Ano)

9) Přijímáš testament z kříže vyjádřený Kristovými slovy učedníkovi: „Hle tvá matka!“?

Odpověď: (Ano)

10) Přijímáš v plnosti Ducha svatého, abys byl martyrem Kristovým jako apoštolové?

Odpověď: (Ano)

Podpis _________________________ datum ____________2016 A.D.

 

Kdo toto konkrétní pokání odmítne, musí opustit církevní úřad, který už zastává nezákonně. Biskupové ať vyzvou k pokání rovněž všechny kněze a učitele na teologických školách. Ti kněží a profesoři, kteří odmítnou, a dále – i přes veřejnou výzvu – budou prosazovat hereze, zůstávají v zatvrzelosti, nekajícnosti a likvidují mladou kněžskou generaci. Ať jsou zbaveni úřadu a vyloučeni z církve.

 

Zároveň vyzývám pravoslavného patriarchu Bartoloměje, který se na mě obrátil s žádostí o modlitbu za 8. Všepravoslavný sněm, aby rovněž činil veřejné pokání. Ať veřejně odsoudí hereze, které obsahuje dokument schválený první den tohoto sněmu na Krétě. Zároveň vyzývám i moskevského patriarchu Kirilla, aby učinil totéž a zastavil snahu o sebevraždu pravoslavné církve. Sám dobře ví, jako i já, že plánované teologické dialogy s katolickými heretickými teology prosazují hereze a vnitřně likvidují pravoslavnou církev.

Tímto se obracím na představitele všech řeholí katolické církve, aby se stali vzorem horlivosti v pravdivém pokání, které jediné může vést k duchovní obrodě. Zatím většina představených prosazuje homosexualismus a hereze. Obojí vede k sebevraždě církve. Ti představení, kteří nebudou konat pokání, jsou vyloučeni z církve, a za představené ať jsou zvoleni pravověrní a morální řeholníci.

 

Obracím se tímto na všechny katolické kněze, kteří mě do dnešního dne zmiňují v liturgii a tvoří se mnou jednotu, aby se mnou nyní tvořili jednotu v pokání. Zároveň je vyzývám, aby mě přestali ve svaté liturgii zmiňovat, protože moje papežská volba byla neplatná! Vyzývám je, aby konali pokání především tím, že se odřeknou současných herezí, synkretismu s pohanstvím i falešné sympatie k homosexualismu.

Rovněž vyzývám kněze, aby vyčlenili jeden a půl dne v týdnu pro malé kněžské společenství, kde se budou věnovat modlitbě, Božímu slovu a bratrskému společenství (Sk 2,42). Tím vytvoří podmínky, aby přijali Ducha Božího a aby se v jejich srdcích zakořenil. Tak se v dnešní sekularizované společnosti, v níž mají být solí a světlem světu, stanou pravými svědky Kristovými.

 

Vyzývám všechny katolíky, kteří přijali za své mé protikřesťanské a zavádějící postoje, aby spolu se mnou činili pokání, oddělili se od nich a snažili se upřímně následovat Krista. Především je prosím, aby začali světit neděli nejen v chrámě, ale i doma na modlitbách a rovněž se tento den účastnili bratrského společenství s jinými horlivými křesťany. Také ať se alespoň jeden rok modlí, pokud možno denně, svatou hodinu od 20-21:00 na úmysl duchovního probuzení ve své rodině i ve své farnosti.

 

Na závěr znovu kajícně přiznávám, že jsem se dopustil největšího zločinu, a to zneužití nejvyšší církevní autority. Nyní tímto dopisem konám veřejné pokání a všechny tyto mé hříchy a duchovní zločiny zde jmenované i nejmenované plně odsuzuji.

Prosím vás, modlete se každý den jeden Otčenáš a Zdrávas na tento můj úmysl, abych vytrval v duchu pokání i po svém odchodu a v katolické církvi nastalo probuzení – duchovní vzkříšení!

 

V Kristu

František (Jorge Bergoglio)

 

(Pozn.: Koncept pomohl vypracovat Byzantský katolický patriarchát)

 

Stáhnout: Papež František: Výzva k pokání a můj příklad