Dědičný hřích naprogramoval do duše schizofrenii a člověk má proto dvojí míru. K sobě jsme nekritičtí, své projevy egoismu si nechceme přiznat ani je vidět, ale u druhých egoismus velmi citlivě vnímáme, kritizujeme, až nenávidíme. Máme zvláštní nároky – chceme, aby lidé respektovali naši vůli a schvalovali všechno, co děláme, aby viděli naše problémy, a dokonce si domysleli, co mají pro nás udělat, abychom se ani nemuseli pokořovat a prosit je o to, a když nejednají podle našich představ, urážíme se. Chceme, aby nám dávali mimořádné výhody, ale když oni chtějí maličkost po nás, nechceme jim vyhovět, posuzujeme je, že nás využívají a manipulují s námi, anebo jim aspoň dáme pocítit, jak to pro nás bylo namáhavé, co jsme pro ně udělali a jak si nás teď za to mají vážit. Za dobro, které nám prokazují, nejsme schopni ani poděkovat, bereme to jako samozřejmost. Toto je znak duchovní slepoty a projev nespravedlnosti, který ve svých myšlenkových stereotypech nevnímáme. Je to ovoce dědičného hříchu. Ježíš ukazuje na tento kořen v nás a dává nám jednoduchý návod, který je ale velmi účinný, jen je třeba ho realizovat.

Analogicky platí: „Co nechcete, aby vám lidé činili, nedělejte ani vy jim.“ Člověk nechce, aby nám někdo ubližoval, aby nám kradl naše věci, které jsme si pečlivě obstarali, aby nám je ničil, nechceme, aby o nás někdo zle smýšlel nebo mluvil, aby nás pomlouval, aby nám provokativně dělal naschvály, aby si z nás tropil ponižující žerty, aby nás ignoroval… To všechno nechceme, ale pokládáme za samozřejmost, ba dokonce za své právo, že my to druhému dělat můžeme. Je to skutečně znak vrozené duchovní slepoty. Ježíš ale říká, abychom to, co nechceme, aby nám druzí dělali, nedělali ani my jim, a co chceme, aby druzí dělali nám, abychom my nejprve dělali jim. Ve skutečnosti, když konáme dobro druhému, konáme tím dobro především sobě, protože harmonické vzájemné vztahy, kdy jeden druhému pomáhá, není lhostejný k jeho utrpení či problémům, jsou předpokladem šťastného života na zemi. Nic nedělá člověka tak nešťastným, jako když zůstane ve svém egoismu osamocen. Když ale zachováváme Boží příkaz, dostaneme odměnu většinou už zde na zemi, a zároveň tím konkrétně realizujeme druhé největší přikázání „milovat bližního jako sebe“ a za to Ježíš slibuje odměnu i v nebi. Tak jednoduchý a prostinký princip, kterému je třeba učit už malé děti, by měl být prosazován a realizován v každé rodině i v celé společnosti.

V současné době jsou velkým nebezpečím moderní, psychologické metody. Dávají návody, jak naaranžovat přízeň vůči druhému člověku, ale s cílem ho zmanipulovat, oklamat a klidně mu i uškodit, dostat ho do nějaké závislosti, anebo ho přímo zneužít až k zoufalství, jen aby bylo dosaženo vlastního úspěchu. Proto je třeba rozlišovat duchy a vnímat komu můžeme prokazovat dobro a upřímnou přízeň, a nakolik a u koho by se to obrátilo proti nám. Ježíš v Horské řeči, nad kterou se nyní zamýšlíme, rovněž varuje: „Neházejte perly sviním.“ (Mt 7,6) Současné americké technologie a psychologie s frázemi o tzv. lidských právech a nediskriminaci prosazují abnormální egoismus a nespravedlnost. Rozpalují nenávist a války, vedoucí až k sebezničení. Za tímto systémem je duch antikrista, lži a smrti. Ježíšovo pravidlo vnáší do vzájemných vztahů pokoj, spravedlnost a mír.

Každý se může dva týdny denně cvičit, aby vůči druhému jednal alespoň v jednom případě tak, jak chce, aby bylo jednáno s ním. Tak se mohou cvičit i malé děti.

Stáhnout: Rozjímání nad Mt 7,12