Na jedné straně je potřeba dělat evangelizaci, ale samozřejmě je také potřebné se modlit, aby Pán dal, aby v určitém rytmu mohly probíhat evangelizace, protože vedou k horlivosti a nasazení, a dalo by se povědět, ve svém vyvrcholení k duchovním žním, ale přesto je to jen jako vyjití z Egypta. Potom následuje Červené moře a nastává období pouště, tedy určitých zkoušek, které symbolizují i hadi, kteří štípali Izraelity za reptání, když Bůh čistil jejich srdce. Dále následuje vejití do Kanaánu, ale vidíme, že Boží lid znovu velmi rychle odpadl k pohanským praktikám, jak popisuje kniha Soudců, a vlastně celé dějiny Izraele. Tendence stále se vracet k starému stylu života – k pohanství a s ním spojenému „pěstování“ starého člověka – trvá.

Vyvrcholení nastává příchodem Krista, Jeho smrtí a slavným vzkříšením a pak sesláním Ducha svatého. V období apoštolském, zvláště pak u sv. Pavla, vidíme horlivost evangelisty a misionáře. Následovala mučednická smrt všech apoštolů a období krvavého pronásledování křesťanů. Ještě neskončilo a už přišel arianismus. Hereze vznikaly dokonce už v době apoštola Pavla a musel proti nim bojovat i apoštol Jan. Svatý Pavel mluví o falešných apoštolech, skrze které na sebe ďábel bere podobu anděla světla (viz 2Kor 11). Apoštol Jan říká, že vystoupilo mnoho antikristů. I v knize Zjevení vidíme, že církev prochází určitými etapami a vždy se jedná o duchovní boj. Proroci a věrní Kristu byli nejprve pronásledovaní pohanskými vládci a později služebníky ďáblovými oblečenými do církevních rouch. To můžeme vidět v době Jana Husa: jeho upálení i upálení Jeronýma Pražského (30. května jsme si připomněli 600. výročí). Jeroným byl opravdovým hrdinou. Petr zapřel Krista a pak konal pokání, podobně i Jeroným nejprve svého Mistra zapřel, ale pak se horlivě kál.

Přes zlom 2. a 3. tisíciletí jsme se dostali do období dalšího boje. Člověk musí být pronásledován, anebo sám musí tvrdě pronásledovat starého člověka v sobě, aby neuhášel Ducha a aby v nás Kristus mohl žít. A právě zde má velkou cenu bratrské společenství: vzájemně si ukázat na své slabosti, negativa, ale i pozitiva, avšak i k tomu je potřeba najít vhodný čas. Pak je potřeba pokračovat ve společné modlitbě, přijmout Kristův pokoj a právě skrze vzájemné, bratrské napomenutí, získáváme určitou zkušenost a zakoušíme i Ježíšovu blízkost.

Stáhnout: Proces evangelizace