Jedno přeji sobě i vám, abychom byli v Boží slávě, a k tomu je podmínkou, abychom ztráceli svou duši pro Ježíše a pro evangelium. Jestliže máme bohatství svých myšlenek, pocitů, starostí, co bylo nebo bude a stále se tím zaobíráme, tak v naší duši není místo pro Ježíše. Není. Je tam místo pro všechno, jenom ne pro Ježíše. Zkuste, až se budete modlit, opravdu se koncentrovat a uvědomit si jednu věc: že Ježíš je tu a vidí mě. Nebo si uvědomit: Uprostřed vás stojí Ten, koho vy neznáte, jak říká Boží slovo. Máme znát Ježíše. „Pane, dej mi tu víru, ať věřím, že jsi tu, že jsi se mnou.“ Ale ať si také uvědomím, kde jsem já. Člověk může mít zkušenost, že Bůh dělá zázraky, např. jak apoštol Petr uzdravil paralyzovaného. Pak už jen stín Petrův uzdravoval choré. Ale to nedělal apoštol Petr, to dělal Ježíš, který byl v něm. A tento Ježíš chce být i v tobě – v každém z nás, ale musíme Mu dát místo, a musíme Mu dát vládu: „Pane, buď vůle Tvá.“ Alespoň na modlitbě říci Bohu, že Mu vše vydávám: svou minulost, budoucnost, své problémy. V tomto momentu upřímné modlitby, v tomto kontaktu, kdy řeknu: „Ztrácím svou duši“, si uvědomím, že to není jen slovo, ale že za tím je cele má vůle, celá má bytost, že já v tuto chvíli alespoň na jednu minutu dávám Bohu vše. Je to jakýsi trénink šťastné minuty smrti. A na ni se máme připravovat každý den. Proto, když 7× opakujeme modlitbu dokonalé lítosti a 7× opakujeme „Šema Izrael, miluj Boha – ztrácím svou duši pro Tebe a evangelium“, tak si znovu uvědomme, aspoň jednu sekundu za den: „Pane, já opravdu ztrácím svou duši tak, jako by to byla poslední hodina mého života.“

Stáhnout: Ježíš chce být v tobě. Dej Mu místo!