Tato událost se stala, když Ježíš zakončil své kázání na hoře Blahoslavenství, kde nám předložil jednoduchá životní pravidla, která vedou k životu věčnému. Ježíš, aby nás přivedl k podstatě, doplňuje zde to, co Mojžíš, když nám předával Boží zákon, výrazně nevyjádřil. U přikázání: „Nezabiješ!“ Ježíš ukazuje na kořen, a tím je, že nemáme mít ani nenávist v srdci. U přikázání: „Nezcizoložíš!“ Ježíš varuje, že už pohledem se projevuje žádostivost cizoložství. V otázce odpuštění zdůrazňuje: „Bůh vám neodpustí, jestliže vy neodpustíte svému bližnímu“ atd. Na závěr horské řeči je uvedena mimořádně důležitá zásada, kterou Ježíš objasňuje na podobenství o dvou stavitelích. Jeden z nich vybudoval dům rychle, ale bez základů. Jiný postavil základ na skále. Když přišla bouře, ukázalo se, že jen dům postavený na skále Kristova učení obstojí. Ale k stavbě na skále nestačí jen teologické vzdělání, i kdyby bylo sebepravověrnější. Akademický křesťan neobstojí, musí být praktikujícím křesťanem, který Boží slovo – ne současné hereze, ale slovo Boží – nejen slyší, ale ho i realizuje.

Když Ježíš sestupoval z hory, šel za Ním velký zástup, a tehdy k Němu přistoupil i člověk stižený malomocenstvím. Tuto nemoc bychom mohli přirovnat k nemoci AIDS, která je vlastně pomalou smrtí, a to i u mladého člověka. Malomocnému postupně uhnívaly části těla, až tento proces ukončila smrt. Malomocný byl vyčleněn ze společnosti zdravých a musel zůstávat na opuštěném místě, aby druhé nenakazil. Takový ubožák se přiblížil k Ježíšovi, padl před Ním na zem a ve velké víře a zároveň důvěře zvolal: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit!“ Do této životní šance setkání s Ježíšem vložil vše! Jaké je tvoje setkání s Ježíšem na modlitbě? Jde o zvykový formalismus, anebo se s vírou a pokorou snažíš o živý kontakt? Každý z nás v sobě nese infekci prvotního hříchu, která progresuje viditelnými i skrytými hříchy, jako je nečistá žádostivost, pýcha, závist či chamtivost po majetku a touha po kariéře... Pokud je člověk duchovně slepý, neuvědomuje si tuto chorobu nakažlivého hříchu v sobě. Uráží se, když mu na ni druhý ukáže, a tím dokáže, že ji má. Lepra – malomocenství – je nemocí těla, hřích je malomocenstvím duše.

Dva týdny budeš sedmkrát za den opakovat toto Boží slovo: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit!“ Uvědom si při tom, že v tobě je choroba, která má za cíl uvrhnout tvého ducha, tvou duši i celou tvou bytost do věčného zavržení, oddělení od Boha v pekle. Budeš-li prosit, Bůh tě může uzdravit hned, jako malomocného, například od zlozvyku kouření, narkomanie, alkoholismu, ale choroby dědičného hříchu tě plně nezbaví. Dá ti však sílu, abys dokázal starého člověka, svou porušenou přirozenost, identifikovat a nést ho trpělivě každý den jako svůj kříž. Nebudeš už hříchu v sobě adorovat a otročit mu ani si ho omlouvat! Pak, v hodině smrti, protože jsi prožil tento kající očistec už na zemi, můžeš vejít do plné jednoty s Kristem vzkříšeným a oslaveným. Pak Ježíš vztáhne ruku, aby tě uvedl do Boží slávy.

Stáhnout: Rozjímání nad Mt 8,2-3