Připomeňme si událost, když Izraelité měli vyjít z otroctví Egypta a když Hospodin trestal deseti ranami Egypťany. Poslední rána byla nejtěžší. Tehdy vzkázal Mojžíš Božímu lidu, že mají zabít velikonočního beránka, a krví tohoto beránka si mají pomazat veřeje svých domů. A skutečně té osudné, strašné noci, prošel anděl zhoubce celým Egyptem a v domě všech Egypťanů zemřel prvorozený syn, prvorozené zvíře, všechno prvorozené. Boží trest dopadl na Egypt. Izraelité však byli všichni zachováni a uchráněni; nikdo nebyl potrestán. Proč ale? Cožpak ti Izraelité nebyli stejní hříšníci jako Egypťané? Byli stejní hříšníci, ale Bůh se díval jenom na jednu věc – na krev. Kde byla krev, tam byl život, kde krev nebyla, tam dopadl Boží trest. To je úžasně výmluvné znamení a předobraz Beránka neposkvrněného, který za nás zemřel na Golgotě. Skutečně, my máme být chráněni Kristovou krví. Když jsi chráněn touto krví, Nebeský Otec už se na tebe nedívá jako na hříšníka, ale jako na své milované dítě. Už se nedívá pohledem spravedlnosti, ale dívá se na tebe pohledem lásky. Musí zde však být jedna věc – krev, krev Beránka neposkvrněného, Ježíše Krista. V knize Exodus je napsáno: „Když tu krev uvidím, pominu vás a nedolehne na vás zhoubný úder...“ (Ex 12,13)

Stáhnout: Když uvidím krev, pominu vás (srov. Ex 12,13)