Boží moc se projevuje v naší bezmocnosti. Pokud my prosazujeme naše ego, pak Kristus – Boží všemohoucnost – nemůže působit. Všechno bereme do svých rukou. Řídíme se tím, jak my to vidíme, jak my to cítíme. Něco i uděláme, ale je to s námi jako s parní lokomotivou, která sice funí, jiskry létají na všechny strany, ale jede, i když účinnost je jen 5%. My také tak jedeme. Co má Bůh s námi dělat? Bere nás takové, jací jsme. Ale aby nás Bůh mohl použít, musí nás nejprve očistit, abychom byli účinnými nástroji Božími. Máme být závislými na Bohu, proto se chceme stát dobrovolně Božími otroky. To je pravá svoboda. V každé chvíli se můžeme svobodně rozhodnout, ale my se chceme té svobody znovu vzdávat pro Ježíše skrze živou víru. Ano, i v sebemenším úkonu to působí určitou bolest, protože je to většinou proti našim citům, naší logice. Máme si ale říct: „Zapři sám sebe. Vyjdi z Egypta! Vyjdi z domu otroctví!“ Ten, kdo nás drží v otroctví, je starý člověk v nás. On nás i našeho ducha drží ve lži, ale i v určité síle. Jestliže chceme odtud vyjít, vyžaduje to velikou energii. Člověk se musí učit kázni, přijmout zdravé zásady, bojovat proti sobě. Do hříchu, do lži nás to táhne samo, nikdo nás tomu nemusí učit. To umí už malé děti – dovedou lhát, mstít se. Je to v nás naprogramované. Jestliže však chceme žít novým životem, musíme se naučit stále vcházet do Kristovy smrti.

Stáhnout: Musíme být očišťováni, abychom byli účinnými nástroji Božími