Do pekla člověk jde proto, že odmítne spásu v Ježíši Kristu, nechce si přiznat hřích před sebou, svým svědomím ani před Bohem. Zakryje si oči a v této zatvrzelosti zůstane až do smrti. Když Bůh na něj posílá určitá utrpení, zkoušky, aby ho pohnul k pokání, odpovídá reptáním, vzpourou, nechce se sklonit před Bohem a zatne se. Může mu celý svět dokazovat: „Tys udělal to a to.“ On je v irealitě, ve lži. Všichni to vidí, ale on jako slepec tvrdí, že on nic zlého neudělal, že je svatý. A takové myšlení má i největší zločinec.

Jeden kněz se mnohokrát pokoušel přimět před popravou válečného zločince Eichmanna, který měl na svědomí životy sta tisíců Židů, aby si přiznal své hříchy, zločiny. Ale on jakoby byl uzavřen v nějakém skleněném zvonu – absolutně nic mu nedocházelo. Nic si nepřipouštěl. Celý svět viděl jeho zločiny, ale on před celým světem tvrdil: „Já jsem spravedlivý, nic zlého jsem neudělal. Jen jsem plnil rozkazy.“ Ale koho? Ďábla! Sv. Basil říká, že poslušnost má být až na smrt, ale to znamená na hranici těžkého hříchu. Jestliže jde o těžký hřích, nesmím poslechnout žádného diktátora, prezidenta ani žádného biskupa či papeže. Pokud mě navádí k zločinu, nesmím poslechnout, a to i za cenu smrti! Proč? Protože on neposlouchá Boha, ani Jeho zákony.

Stáhnout: Zůstávání v zatvrzelosti až do smrti končí peklem