Je řečeno: „Kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, já jsem uprostřed.“ A dále Ježíš říká, že když se dva sjednotí na jakékoliv věci a budou o ni prosit, že jim bude dána. Toto je opravdu klíč, nejen k budování živé církve jako základní buňky, ale i k pravé jednotě, kde uprostřed je Ježíš a kde je třeba, aby obě strany, čili oba věřící, vešli do bezmocnosti, tedy zapřeli sami sebe, vzali svůj kříž, a pak už může Ježíš působit. Pokud není dodržen princip zapření sebe a pokud člověk odmítá nést svůj kříž, Ježíš je paralyzovaný.

V modlitbě rozjímání o setkání emauzských učedníků s Ježíšem, je myšlenka: „Pane dej, abych viděl Tebe v sobě i v bratru, který se se mnou nyní modlí“. My nevidíme Krista ani v sobě ani v bratrovi. Ježíš po nás chce pohled víry.

Když Ježíš hovořil s emauzskými učedníky, a hovořil o Božích věcech, konkrétně o utrpení, které měl Mesiáš snášet, je řečeno, že jim hořelo srdce. Potom jim otevřel oči, a oni Ho poznali. Je zajímavé, že ti učedníci, ještě než se setkali s Ježíšem, hovořili sami mezi sebou o všech těch událostech, které se staly. Mluvili o Kristu, vzpomínali zřejmě na to, jak vzkřísil před nedávnem Lazara, který byl čtyři dny v hrobě, a vzpomínali i na jiné události, ale hlavně vzpomínali na Velký pátek. Středem jejich rozhovoru byl kříž. Jistě, kříž a tyto myšlenky vedly k tomu, že byli do určité míry smutní, protože ještě neměli ten stupeň víry, aby plně uvěřili svědectví, které dopoledne slyšeli a které se rozneslo po Jeruzalémě: mnohé z žen byly u hrobu a hrob byl prázdný; dokonce tvrdily, že se setkaly s Ježíšem. Ještě však nedošlo k tomu, že by se Ježíš ukázal apoštolům. Tedy nestačí jenom víra v Krista ukřižovaného, ale je třeba i víra v Krista vzkříšeného. Proto i apoštol Pavel v 10. kapitole Římanům říká: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení“. Tedy je třeba obojí, ne pouze jedno. Obojí vede k pravé, spasitelné víře a obojí nás má motivovat k následování Krista – nejprve ukřižovaného, ale spoluukřižování nás má motivovat k víře, že se skrze ně Kristus proslaví svou mocí, svým vzkříšením. To obojí se v nás má vyvažovat.

Máme být těmi, kteří mají bolest ve svém srdci; máme mít probodené srdce, vnímat svou vlastní bídu, ale zároveň i bídu svých bližních, a tím i bolestné zraňování Ježíše, ale zároveň máme mít víru jako apoštol Jan. On stál pod křížem, on prožíval každou minutu Ježíšova utrpení spolu s Ježíšovou matkou. Ale když uviděl jen prázdný hrob, je řečeno stručně – on uvěřil. Uvěřil Božímu slovu, uvěřil, že Kristus vstal, když ostatní apoštolé i s Petrem byli ještě drženi temnotou smutku a nevěry.

Stáhnout: Kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, já jsem uprostřed