Dříve, než budeš stát před Božím soudem, udělej vše pro to, abys tam nestál s prázdnýma rukama. Nebudeme souzeni jen za to, že jsme konali zlo. My máme konat dobro – skutky, které mají hodnotu pro věčnost. Budeme souzeni za to, co jsme měli udělat a neudělali. Každé dobré slovo, každé povzbuzení, každý krok víry, každé utrpení, které přijímáme a neseme, každé zesměšnění, každé pronásledování pro Krista má velkou cenu. Tedy máme žít z víry. Jistě, nebudeme ospravedlněni jen skrze dobro, které jsme vykonali, ale jsme ospravedlněni Kristovou spravedlností. Ano, naše spása je v Kristu, to je základ křesťanství, ale je otázka, co na tomto základě budeme stavět: či dřevo a slámu, anebo zlato skutků, vykonaných ve spojení s Kristem.

1Kor 3, 13-15: „... dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm....“ Tu se mluví o očistci. Ten, kdo postavil základ, bude spasen, ale projde ohněm. Do očistce půjdou ti, kteří přijali Krista, ale pro svou vlažnost, lenost, slabou víru, nemohou vejít do nebeské slávy. Duše, které jdou do očistce, prožívají určité stupně očisty. Zde zakoušejí utrpení, některé možná velmi intenzivní utrpení, které je podobné utrpení zavrženců. Je zde však velký rozdíl: tyto duše mají naději. Vědí, že toto utrpení jednou skončí. Některé duše jsou v očistci jednu hodinu, jiné den, některé 50 let, jiné 1000 a některé třeba až do II. příchodu Krista. Až Kristus přijde podruhé, poslední duše odtud vyjde a očistec bude zničen.

Stáhnout: Třeba konat skutky, které mají hodnotu pro věčnost