Když se máme postavit do boje, musíme vědět, proti komu bojujeme. Nebojujeme proti nějakému mrtvému území – továrnám, letištím, skladištím zbraní... Nebojujeme proti nějakým fyzikálním, tedy mrtvým energiím, ale bojujeme proti pantokratores – duchovním silám, intelektuálním bytostem zla, které mají určitou duchovní moc. Avšak i ony se musí podřídit Božímu Majestátu, Božímu slovu. Slovu, které poví Bůh skrze své věrné služebníky či služebnice. Musí se podřídit, ať chtějí nebo ne. To slovo však musí být pronášeno ve víře, ne v pochybnosti. Jinak by platilo, co říká apoštol Jakub: „Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.“ (Jak 1,6). Ježíš říká: „Nepochybuj a věř!“ V co? Ne ve svou sílu, své schopnosti či zkušenosti... Ano, je třeba mít zkušenosti a ve chvíli boje se můžeme řídit i jimi, ale hlavní věc je mít spojení s „centrem“ – s Ježíšem. Elektrická lokomotiva nemůže vyvinout potřebnou sílu, aby se i s vagóny rozjela, pokud není napojena na zdroj, na elektrický proud. Ani žádná jiná technika nefunguje bez připojení ke zdroji. Tedy podmínkou je vždy spojení! Stejně tak i my musíme být ve spojení s Ježíšem. Nejdůležitějším tedy vždy je: Kde je Ježíš? V evangeliu Ježíš říká:„Beze mne nemůžete nic činit“ (J 15,5) a také zde mluví o jednotě: „Zůstaňte ve mně a já ve vás“ (J 15,4). Na jiném místě říká: „Zatím jste ještě o nic neprosili v mém jménu.“ (J 16,23-24) Mohli bychom říci: „Pane, tolikrát jsme už prosili.“ Kde je tedy problém? Můžeme totiž vyslovovat jméno Ježíše Krista, i to má do určité míry význam, ale pokud jde o boj s pantokratores, démoni se nehnou, neodcházejí, když vnímají, že pronesené slovo nemá sílu, že za ním není Boží moc. Proč? Příčinou je naše pochybnost, nevěra a roztěkanost, pro které jako z děravého hrnce vše vyteče. Když jsme ale v modlitbě skrze tajemství spoluukřižování v živém spojení s Ježíšem, pokleká před Jeho jménem každé koleno.

Stáhnout: Proti komu bojujeme?