Po smrti se nám otevřou oči a uvidíme, že každý okamžik našeho života měl svůj plán a svůj cíl. Uvidíme i modlitby, oběti a suchopáry, o kterých jsme si mysleli, že jsou naprosto k ničemu a teprve tam poznáme, že to vše mělo svůj význam. Proto žijme ve víře, i když city nic necítíme, i když věc se zdá rozumu hloupostí a zbytečností, ale vírou máme vše proměňovat a stále říkat Bohu své „ano“. Ve všednosti života máme prožívat Boží slovo o smrti pšeničného zrna, vtělovat ho v každodenním umírání svým plánům, dobrům, své vůli, svým nárokům. V situacích které nás vedou k nervozitě a nedůvěře, se máme učit říkat: „Fiat a Magnificat!“, jako Panna Maria, kterou si Bůh použil, aby skrze ni přišla spása. Máme se snažit dát jí prostor, být jako ona, žít všednost života ve víře.

Stáhnout: Žít všednost života ve víře