čeština > Aktuální > Article

Rozjímání nad 2Kor 4,16-17

Datum:   2017-03-11
Autor:   BKP

 

Rozjímání nad 2Kor 4,16-17

 

„A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme,

 vnitřně se den ze dne obnovujeme.

Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy.“

 

Svatý apoštol Pavel ukazuje Korintským i nám na příkladu samotných apoštolů, že milujeme-li Pána Ježíše a snažíme se Mu ze všech sil sloužit, je třeba počítat i s křížem tělesné vyčerpanosti. Duchovní boj a s ním spojené modlitby, bdění, půst a neúnavná práce, vyčerpává naše tělo i duši. Avšak náš duch se obnovuje jako síla orla. Vnitřní člověk, znovuzrozený z Ducha svatého, je plný vnitřní, Boží moci, dětské radosti a lásky k Bohu a lidem. Náš duch „jásá v Bohu svém Spasiteli“ a jakoby proti přirozeným zákonům poznáváme, že čím jsme starší, tím jsme ve službě Bohu živější a plní Boží síly. Pokud tomu tak není, musíme činit pokání, že je s námi něco v nepořádku a že utrácíme svůj život bez užitku. Ani smrti se nebojíme, protože víme, že Bůh nás vzkřísí z mrtvých a dá nám nové, proměněné tělo a věčnou slávu v nebi. Vnitřní vztah a láska ke Kristu způsobují, že toužíme až do úplného vyčerpání sloužit Bohu a pomáhat Mu zachraňovat duše. Bůh nás křtem spojil s Kristovou smrtí a touží po tom, abychom se neustále, tj. znovu a znovu, vírou a vnitřním i vnějším sebezapřením sjednocovali s umíráním Ježíše na kříži. Děje se to v mnoha různých životních zkouškách a bojích, v nichž se učíme s Boží pomocí vítězit nad sebou i nad démonskou lstivostí. Naše přemáhání starého člověka v nás i klamů ducha lži je velmi důležité pro naši spásu i pro spásu jiných duší. Především to ale přináší velikou slávu Bohu a také radost andělům a svatým. Láska ke Kristu mnohé svaté strávila až do úplného vyčerpání, jiní položili své životy jako mučedníci. Každý člověk stárne, podstatný rozdíl mezi lidmi je ale v tom, zda lidé umírají pouze proto, že zestárli, anebo svůj život plně obětovali pro Ježíše. V těch, kteří nežijí pro Krista, se vnitřní člověk neobnovuje. Nevidí pravou podstatu a smysl svého života. Hynou jako zvířata, aniž čemu porozuměli. Ti však, kteří svůj život proměnili ve službu Bohu, jsou jako děti s čistým srdcem, se zrakem upřeným na Ježíše. Jejich oheň Boží radikálnosti, víry a touhy Boha více a více milovat stále roste, i když jim tělesných sil ubývá. Dívají se na to, co je skryto tělesným očím, vidí v sobě Krista a vědí o věčné odměně v nebi, jejíž velikost se nedá porovnat s velikostí soužení na tomto světě.

 

Stáhnout: Rozjímání nad 2Kor 4,16-17