Pátá kapitola začíná slovy: „Víme přece, že bude-li stržen stan našeho pozemského života, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích...“ V 10 verši se mluví o soudu: „Vždyť všichni se musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.“ Na závěr kapitoly apoštol vyzývá ke smíření s Bohem: „Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme, dejte se smířit s Bohem. Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm (v Kristu) dosáhli Boží spravedlnosti.“ (v. 20-21)

V době postní si budeme opakovat toto slovo 14. a 15. verše. „Vždyť nás má ve své moci láska Kristova. Nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všechny, a že tedy všichni zemřeli.“ Zde se mluví o tajemství Kristovy smrti, spojené s naším křtem a naší vírou v toto tajemství. Fyzicky zatím žijeme. Když se Ježíš, Jednorozený Boží Syn, stal z lásky k nám člověkem a zemřel za nás, i my jsme v Jeho smrti zemřeli zlu a hříchu. Vidíme ale, že hřích v našem životě dále působí. Zapomínáme, že v Kristově smrti ale nepůsobí, je přemožen. Pokud se v konkrétním momentu vírou a vydaností sjednotím s Kristem a Jeho smrtí, síla hříchu je neúčinná, mrtvá.

Dále je psáno: „A za všechny zemřel proto, aby ti, kdo jsou naživu, nežili už sami sobě, ale Tomu, kdo za ně zemřel i z mrtvých vstal.“ (v. 15) Tajemství sjednocení s Kristovou smrtí je zde vyjádřeno slovy: „abychom už nežili sami sobě.“ Dědičný hřích či prvotním hříchem porušená lidská přirozenost, tzv. starý člověk, činí z našeho života egocentrismus, kolem něhož se vše točí. Dříve lidé mysleli, že centrem vesmíru je naše Země. A to se nazývalo geocentrismus. Pak se zjistilo, že Země se točí kolem Slunce, a to nazvali heliocentrismus. Opakem našeho zděděného egocentrismu má být theocentrismus (Theo = Bůh), neboli Kristocentrismus. Centrem našeho života má být Kristus, a ne naše ego! Pro Krista máme žít, trpět, obětovat se i umírat. On jediný je lásky hodný. On za mne i za tebe jako Boží Syn zemřel na kříži, aby nám svou smrtí otevřel věčné štěstí v nebi. Tedy každému bude stržen stan jeho pozemského života, a každý z nás bude stát před soudnou stolicí. Pokud jsme Ježíše přijali a pro Něho žili, dá nám vše, co je Jeho. Už dal za tebe na kříži svou krev, z lásky k tobě a za tebe zemřel. Vstal z mrtvých, kraluje na nebesích a připravil ti korunu věčné spásy. Ježíš je cesta pro tebe. Pokud ji opustíš, co nejdříve se pokáním vracej zpět. V Ježíši máš všechno, v Něm máš život věčný. Nežij sám sobě! Žij pro Ježíše! On žil a umíral za tebe!

Stáhnout: Rozjímání nad 2Kor 5,14-15