Pán Ježíš buduje církev, která je Jeho – Kristovým – Tělem. K jejímu budování používá skutečně obrácené křesťany, nejen kněze a mnichy. Každý, kdo je pokřtěný, obrátil se a přijal Ducha Kristova, by měl žíznit po záchraně duší, především těch, které jsou v jeho nejbližším okolí. Je omyl domnívat se, že lidi mají obracet kněží či mniši či speciální misionáři. Kněz by měl být pastýřem, ale ovce plodí ovce, ne pastýř. Tedy každý křesťan má povinnost misie – v tomto smyslu, že má být evangelistou. Mezi čtyřma očima, tam, kde je, má zachraňovat duše. Samozřejmě, křesťan, který je duchovně mrtvý, pouze pokřtěný, ale nemá Ducha Kristova a neleží mu na srdci spása své vlastní duše a duší, které jdou širokou cestou do záhuby, ten evangelistou nebude. Takoví spíš táhnou na širokou cestu do záhuby nejen svým špatným příkladem, ale i slovem, a dokonce i nátlakem.  

Když se někdo obrátí, potřebuje určitou duchovní péči. V počátcích křesťanství tuto službu konali kmotři.  Obrácený se nazýval katechumen. Tři roky ho připravovali, aby přijal křest a stal se křesťanem. Ta příprava, to je služba učitele, který učí základním pravdám křesťanství, které máme obsažené v katechismu. Učitel ale také uvádí do Písma svatého, vysvětluje, jak má člověk následovat Krista, jak bojovat proti hříchu, proti zlu, i proti těm, kteří se ho snaží stáhnout zpět na širokou cestu.

Služba proroka – prorok by měl být člověk, zkušený v duchovním životě, který zná lstivost lidského srdce a dovede rozlišovat Ducha pravdy od ducha lži. Tedy Ducha Božího od ducha pouze lidského či dokonce ďábelského. Například, když učitelé přejdou jen na teorie, prorok musí buď přímo je anebo příslušnou autoritu na tento závažný nedostatek upozornit. Právě toto se stalo v poslední době v církvi. Takzvaní teologové stále vymýšleli různé teorie, vylepšovali, přizpůsobovali křesťanství světu, a nakonec se tak přizpůsobili světu, že vlastně se světem splynuli a přijali ducha světa. Proroci v církvi nepůsobili, jak říká Ježíš – proroky zabili, když ne fyzicky, tak duchovně, protože ukazovali na jejich falešnou cestu a byli jim tím nepříjemní. Proto zneužitím apoštolské autority byli proroci zabíjeni a hlas pravdy, který ukazoval na zdravé učení, byl vyhuben. Církev se dostala do situace, že Duch svatý byl vyhnán a zůstala jen struktura, která si vyžaduje tvrdou poslušnost lidem, kteří jsou u vlády. Vymáhají, aby je lidé poslouchali více než Boha. A ovoce dnes vidíme ve světě – gender, homosexualismus, narkomanie, eutanazie,... a apoštolé mlčí. Proroci byli ubiti i v církvi i na křesťanských územích. Bez proroků nemůže být živá církev. Prorok nejen ukazuje na nebezpečí herezí či přijetí jiného ducha, ale také povzbuzuje na správné cestě. A když už učitel ztrácí Ducha a stává se jen krasořečníkem, který „se dobře poslouchá“, prorok je tu na to, aby řekl: Stop, to už jsme se dostali do roviny světa a zradili jsme Boží cestu; i když se používají křesťanské termíny, stávají se pouhými frázemi. Prorok vybízí k pokání. Příkladem jsou starozákonní proroci i Jan Křtitel. Varovali jak církevní hierarchii, tak světskou vládu a byli pronásledováni a zabíjeni.

Pokud někdo i z Ducha pronáší proroctví – to může každý křesťan, který přijal Ducha Božího – to ještě neznamená, že je prorok. Prorok je ten, který je za pravdu a Boží slovo pronásledován a vytrvá až do konce.

Služba pastýře – měl by ji konat kněz, a zvláště je povinností každého pravověrného biskupa. Když vyvstanou problémy mezi kněžími a věřícími, musí je dokázat moudře řešit, aby nenastaly roztržky, ukazuje na chybu jednoho i druhého a s láskou je vede k jednotě s Kristovým učením skrze pravdivé pokání – v tom jim má jít příkladem. Pastýřskou službu v malém by měl konat každý vedoucí živého společenství. Tu nejde o nějaké vládnutí, ale o službu, která vyžaduje mimořádně velkou pokoru a trpělivost.

Apoštol je ten, který zodpovídá za apoštolské učení. Především je to biskup, který svůj úřad vykonává tím, že hájí stádo před herezemi, které se v současné době masově rozšířily a ničí celou církev v kořeni. Takový apoštol bude pronásledován falešnými apoštoly, kteří pouze zneužívají úřad a sami jsou heretici, nemají jednotu s Kristem a nemají ani Jeho Ducha.

Pokud tyto služby fungují, pak je zde živá církev.

Jestliže prostý křesťan koná misii, do určité míry vykonává službu i učitele i proroka.

 Stáhnout: Rozjímání nad Ef 4,11-12