První z blahoslavenství je: „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.“ (Mt 5,1-2) Co znamená být chudý duchem? V naší duši je velké bohatství různých závislostí na lidech, věcech, na svých myšlenkách, pocitech, pohledech, svých plánech… Toto bohatství nám brání, abychom na první místo ve svém životě postavili Ježíše Krista, abychom mohli chodit v Boží přítomnosti a aby v nás hořel plamen lásky k Bohu. Potom už nejdeme přímou cestou za Ježíšem, ale jsme otroky lži. Bohatství duševna je tedy velkým nebezpečím. Kdo je chudý duchem, není svázán různými závislostmi nebo pastmi světa či ďábla. Ježíš říká: „Blahoslavení chudí duchem…“ Ptáme se: Co máme dělat, abychom byli blahoslavení, abychom byli chudí duchem? Zde platí jasná Ježíšova norma: „Zapři sám sebe…“ (Lk 9,23) „Kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“ (Lk 14,33) Zapření sebe je první věcí také ve vnitřní modlitbě. Pokud se chceme dostat do Boží přítomnosti, musíme být chudí duchem, jinak není možno komunikovat s Bohem.

Stáhnout: Co znamená být chudý duchem?