čeština > Aktuální > Article

Rozjímání nad Kol 2,12

Datum:   2017-07-29
Autor:   BKP

 

Rozjímání nad Kol 2,12

 

S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha,

jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých.

 

Inspirovaný originál je v řeckém jazyce. Překládat tuto hlubokou pravdu je možno v různých variantách. Nakonec ale hluboký smysl může odkrýt jedině Duch svatý, který je autorem. Lidským spoluautorem a nástrojem Ducha svatého byl svatý apoštol Pavel. Písmo svaté vysvětluje Duch svatý, který nás uvádí do jeho tajemství; tentýž Duch svatý, který je hlavním autorem celého Písma. Pokusíme se jen naznačit určité duchovní hloubky, které jsou v tomto výroku Písma.

 

Je řečeno: „S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni.“ Co to znamená? Přece všichni žijeme. Jde tu ne o fyzický pohřeb, ten prožil Ježíš, když byl vložen do kamenného hrobu na Golgotě, ale jde o vyjádření tajemství, že křtem jsme napojeni na Krista i na všechna tajemství naší spásy. To platí i o další pravdě, kdy je řečeno, že spolu s Ním – s Kristem – jsme také vzkříšeni. Rovněž fyzicky to o nás neplatí, protože jsme fyzicky ani nezemřeli, ani jsme fyzicky nebyli zatím pohřbeni. Ale jde o hlubokou pravdu v duchovní oblasti. Tedy křtem jsme napojeni na Kristovu smrt a Jeho pohřbení, které vyjadřuje realitu Kristovy smrti. Rovněž jsme ale napojeni i na Kristovo vzkříšení, tedy na nový život. Toho všeho se nám dostalo ve křtu. Je to něco podobného, jako když je v nějakém semenu ukryt život. Ať už je to obilné zrno či semeno ovocného stromu či mohutného buku, není v něm nyní vidět ani obilnina ani strom v té plnosti, ke které má dorůst, ale už zde je a potřebuje jen podmínky a čas. A tak je to i s námi a s realizováním tajemství, které jsme dostali ve křtu svatém. My máme být přetvářeni v Krista tím, že naše porušená přirozenost vchází skrze víru do jednoty s Kristovou smrtí. Ve skutečnosti jde o umírání svým vášním, projevům egoismu a zla, a hlavně jde o smrt a pohřbení kořene zla, ložiska zla v nás, dědičného hříchu neboli takzvaného starého člověka. O něm dále Boží slovo říká: „Víme, že náš starý člověk byl spolu s Kristem ukřižován, aby nečinným se stalo tělo hříchu, abychom už hříchu neotročili.“ (Ř 6,6) A rovněž se zde hovoří: „Byli jsem tedy křtem spolu s Ním pohřbeni ve smrt, aby jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce, i my vstoupili na cestu nového života.“ (Ř 6,4).

 

V tajemství křtu je z Ježíšovy strany dokonáno dílo Jeho smrti za nás. Do této reality jsme pokřtěni. Ale z naší strany musíme teprve začít svůj vlastní křest žít, realizovat ho. To znamená v čase, kdy se skrze víru sjednocujeme s mocí Kristovy smrti ve vztahu k naší porušené přirozenosti, čili aktualizujeme svůj křest, v té chvíli s Kristem umíráme svému sobectví, svému egocentrismu, svým zálibám a vášním, které nás zotročují a odvádějí od spásy. Svou silou bychom toho nebyli schopni, jedině vírou v moc Ježíšovy smrti. Tuto Boží moc, která v nás působí, nazýváme působením Ducha svatého, neboli Boží milostí, Písmo říká: „Jestliže chodíte v Duchu, budete umrtvovat skutky těla.“ Tedy nemáme umrtvovat projevy otrávené přirozenosti vlastní silou, ale skrze víru přijímáme pomoc. My máme jenom spolupracovat s Boží mocí, to znamená chodit v poslušnosti víry, neboli v poslušnosti Duchu svatému. To neznamená, že nebudeme klesat, prohrávat, to budeme, ale musíme hned konat pokání a pak skrze to pokání dostaneme další světlo a sílu. A Bůh nás postupně přetváří v Krista, jak říká apoštol: „Spolu s Kristem jsem ukřižován, nežiji již já, ale žije ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, ve víře v Syna Božího jsem živ, který si mě zamiloval a vydal sebe za mne.“ (Gal 2,19-20)

 

Duch svatý je Duch Pravdy, osvobozuje nás od ducha lži, takže člověk už není se lží vnitřně ztotožněný. To znamená, že začíná chtít to, co chce Bůh, a odmítat to, čím ho klamal duch lži. Je velký rozdíl, když člověk bojuje svou silou a když se nechá Duchem pravdy uvádět do pravdy. Pak ztrácí vnitřní otroctví lži.

 

Tedy v tomto tajemství hraje nejzávažnější roli poslušnost víry. V citátu je naznačeno, že jde o dar víry, kterou v nás Bůh vzbudí vědomím, že On vzkřísil Krista, a z naší strany je třeba, abychom tuto víru přijali a s ní spolupracovali. Ve skutečnosti jde o umění, které člověk získává tím, že spolupracuje s Bohem darovanou vírou. Víra pak roste, a my získáváme zkušenosti. A nakonec i víra sama je podmínkou nejen naší spásy, ale i postupného přerodu v Krista – aby v nás mohl žít, aby On byl naším Pánem, abychom my Mu dali k dispozici své ruce, nohy, oči, rozum, vůli. Pak bude skrze nás působit Boží moc i v naší bezmocnosti. Je zde určité tajemství růstu, spolupráce, následování. Ježíš mluví o cestě, to znamená o ustavičném postupu. I když na cestě padáme, znovu vstáváme; když z ní vybočíme, zase se na ni vracíme. Tou Cestou je Ježíš. Smyslem našeho života je, abychom byli přetvořeni v Krista, jak už to vyjádřil sv. Jan Křtitel: „Já se musím umenšovat a On ve mně musí růst.“ (J 3,30)

 

Kéž Pán dá během těchto 14 dní, kdy si budeme slovo života připomínat, paprsek světla, aby nám bylo toto hluboké tajemství alespoň trochu zjeveno.

 

Stáhnout: Rozjímání nad Kol 2,12