Asi před 30 lety jsem byl ve farnosti, kam přicházeli mladí lidé a o prázdninách jsme se prakticky celý týden spolu modlili a rozjímali nad Božím slovem. Mnozí studenti přijížděli až z Prahy, jiní z Ostravy nebo z okolí. Chrám v mé farnosti byl zasvěcený právě Přesvaté Bohorodičce. Byla to vlastně taková katedrála. V neděli na mši svatou tam však přicházelo jenom 30 lidí, někdy ani to ne, a v týdnu jedna nebo dvě staré paní. Snažil jsem se proto využít podmínky, do kterých mě Pán dal. Věděl jsem, že teď je čas modlit se a pracovat s mladými lidmi, kteří na faru přijížděli. Přicházelo deset, dvadcet a někdy i 30 studentů ve věku 18 až 25 let.

Jednoho dne přišel mladý muž, který byl protestant,a řekl: „Navštívil jsem různá společenství a dozvěděl se o vás, že jste katolíci a působí zde Boží Duch.“ Měl jednu prosbu, proto jsem mu řekl, že jestli chce, může se s námi zůstat modlit. Modlili jsme se hodinu tak, že po patnácti minutách vnitřní modlitby byla vždy 5minutová přestávka. Poté jsme měli 15 minut, nebo i půl hodiny sdílení, co kdo prožil v modlitbě, nebo jak bylosloven Božím slovem, které četl o přestávce.

Když skončila první hodina modlitby, podíval jsem se na chlapce a děvčata a zeptal jsem se: „Chtěl by se někdo s něčím posdílet?” První zvedl ruku onen chlapec. Uvažoval jsem: „Co asi řekne?“ V třetí části modlitby jsme totiž prožívali přijetí Přesvaté Bohorodičky tak, jak ji přijal učedník Jan pod křížem. To je Ježíšova poslední vůle z kříže. Chlapec řekl: „Teď už mi je všechno jasné.“ Zeptal jsem se: „A co je ti jasné?“ Odpověděl: „Jak je to s Marií, Ježíšovou matkou!“ Pak vzal Písmo svaté a přečetl z 2 listu Korinťanům 12,2-4: „Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím – Bůh to ví. A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje – zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví – a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.“Když dočetl, podíval se na nás a řekl: „Toto se týká Marie, Ježíšovy matky.“

Zeptal jsem se: „Jak to myslíš? Exegeti říkají, že se to týká apoštola Pavla, a ne Panny Marie.“On se znovu usmál a pověděl: „První i druhý list Korinťanům byl napsán v roce 57. Když odečteme 14 let, vyjde nám rok 43. Pán Ježíš zemřel v roce 33. Maria, Ježíšova matka měla v čase Ježíšovi smrti kolem 50 let. O deset let později – tedy v roce 43 byla vzata do nebe. Tehdy měla asi 60 let.“ Po těchto slovech jsem mohl jen dodat, že seto shoduje i s církevní tradicí. Pak jsem se ho ještě zeptal: „A co prosba, s kterou jsi přišel?“ Odpověděl, že i to mu Maria, Ježíšova matka, vyprosila.

Ano, Bůh nám ji dal za Matku. Ona se za nás přimlouvá u svého Syna. Boží slovo říká, že ji budou blahoslavit všechna pokolení. Proto je třeba, aby ji blahoslavili všichni; nejenom katolíci a pravoslavní.

Anděl pozdravil Pannu Marii slovy: „Zdráva buď, milosti plná...“ Ona je plná milosti – řecky kecharitomene–a skrze ni Bůh dává milosti i nám.

Církev v roce 1950, tedy téměř před 70 lety, vyhlásila dogma, že Přesvatá Bohorodička byla vzata s tělem i duší do nebe.

Co je dogma? Je to určitá pravda víry, kterou církev zformuluje a předloží jako závaznou k věření věřícím. Církev má říct jasné slovo, co pravda je a co není, aby se lidé měli o co opřít svou vírou.

Období kolem roku 1950 bylo kritické. Tehdy se doslova jakoby otevřelo peklo a vypustilo do světa nová mračna zlých duchů, kteří strhávali lidi k dalším hříchům. V té době vystoupil psycholog Alfred Kinsey se svými amorálními postoji a tzv. výzkumy.

Brzy na to přišla rocková hudba, která ovládla téměř celý svět. Kde jsou její kořeny? V kultu voodoo, v satanizmu. Když se jí člověk otevře, stane se vlastně médiem ďábla. Až dodnes můžeme vidět, jaké ovoce přináší – smrt.

O deset let později se objevila historicko-kritická teologie a po 2. vatikánském koncilu také otevřenost vůči pohanství, a s tím spojená jóga a meditace. Józe a zenbudhismu se podařilo dostat všude, přestože větší část Evropy byla tehdy komunistická. Pak skrze tohoto „Trojského koně“ došlo k invazi pohanství a kultu démonů. Svět zaplavovaly další a další okultní proudy.

Za posledních 60-70 let vidíme, že vše spěje nejenom k likvidaci křesťanství ale také ke genocidě celé planety.

Mnoho lidí se modlilo za to, aby církev vyhlásila toto dogma. Šlo vlastně jen o potvrzení toho, v co církev věřila již 2000 let. Apoštolové věděli, že Panna Maria byla vzata do nebe. Je to i logické, vždyť Boží slovo říká: „Odplata za hřích je smrt.“ (Řím 6,23) Každý z nás je zasažen hříchem, dokonce i malé dítě – i kdyby ne osobním, tak dědičným hříchem, tj. infekcí hříchu, kterou dědíme po Adamovi, jsme zasaženi všichni. Avšak Přesvatá Bohorodička byla neposkvrněně počata a pro zásluhy Kristovy uchráněna dědičného hříchu. Ona nikdy žádný osobní hřích neměla. Bůh ji tak stvořil, protože s Ní měl plán, aby byla novou ženou a Matkou nejenom Jeho Syna, který přinesl světu spásu, ale také nás všech. Když Ježíš visel na kříži, dal nám ji za Matku slovy: „Hle, tvá Matka!“(Jn 19,27) O ní je řečeno v knize Genesis (3,15), když v ráji Hospodin mluví k hadu-ďáblovi: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ona ti rozdrtí hlavu...“ Maria šlape ďáblovi na hlavu. Ona je zároveň tím novým srdcem, které nám Bůh přislíbil skrze proroka Ezechiela slovy: „Dám vám nové srdce...“(36,26) Toto srdce má každý z nás přijmout.

My všichni se rodíme jako otroci hříchu. Ježíš přišel, aby nás z tohoto otroctví vysvobodil. Co způsobuje toto otroctví? To, že nemilujeme pravdu, ale tíhneme ke lži. Ďábel to ví, proto nás klame. A my jemu a jeho lži rádi věříme. Jsme duchovně slepí, takže nevidíme realitu, pravdu, ale žijeme v irealitě. Vezměme si např. genderovou politiku nebo juvenilní justici... Jde o do nebe volající zločiny, ale lidé jsou jako pod narkotiky – nepostaví se proti tomuto vražednému systému. Ničí se rodiny, kradou se děti..., a to vše pod vznešenými frázemi „práva dětí“, nebo „boj proti násilí v rodině“... apod.

Vtělení Božího slova je největším zázrakem: Bůh bere na sebe lidskou přirozenost! Jak? Skrze Přesvatou Bohorodičku a Ducha svatého. O 33 let později Ježíš umírá na kříži. Třetí den vstává z mrtvých a pak na 40. den vstupuje do nebe. Boží slovo říká, že spolu s Ním jsme byli vzati do nebe i my: „Spolu s Ním (s Ježíšem) nás vzkřísil a spolu s Ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši.“ (Ef 2,6) Jako první byla vzata do nebe Přesvatá Bohorodička. I my máme rezervované místo v nebi, protože jsme údy tajemného Kristova těla – církve.

Dnes si připomínáme, že Bůh vzal Přečistou Bohorodičku do své slávy. Ona je větší než andělé, archandělé či svatí. A Ona je naší Matkou. Můžeme se na ni obracet v každé modlitbě. Ona je už v Boží slávě a čeká tam i nás. Máme tam rezervováno místo. Můžeme ho však ztratit jen svou vlastní vinou... Boží slovo říká, že zbabělci nevejdou do Božího království. Proto se nesmíme stydět za Krista. Musíme být svědky evangelia, svědčit o radostné zvěsti spasení i za cenu života. Čeká nás přece život věčný. Každý z nás musí být hlasem svědomí tomuto světu na tom místě, kam ho Bůh postavil. My jsme slabí, ale prosme o pomoc Tu, která šlape na hlavu ďábla, Tu, která je Královnou nebe i země.

Zde na zemi je čas zkoušky, zda Ježíše i Jeho království přijmeme, anebo budeme lhostejní a ztratíme tu nejdražší perlu, největší poklad, kterým je život věčný. To by byla největší tragédie. Proto prosme Přesvatou Bohorodičku, aby nám vyprosila Ducha svatého. On z nás učiní Kristovy svědky.

V den tohoto svátku si připomínáme radost, že Ta, která je vyšší než andělé a svatí, Přesvatá Bohorodička, byla vzata s tělem i duší do nebe, do Boží slávy. A tu slávu Bůh připravil i každému z nás. Kdyby v našem životě přišly i ty nejtěžší kříže: choroby, smrt našich nejdražších, cokoliv, čeho se bojíme, pamatujme na to, že jednou bude naší bolesti a slzám konec. I pro nás se otevře nebe a budeme v Boží slávě s Tou, která je naší Matkou i Matkou Ježíše Krista.

Stáhnout: Slovo otce Patriarchy Eliáše na svátek Nanebevzetí Panny Marie