Před tímto Božím slovem je napsáno: „Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží; Boží svědectví je to, co pověděl o svém Synu. Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu.“ (v. 9-10) A po tomto Božím slově následuje: „Máme v Něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s Jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, když o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od Něho.“ (v. 14)

Slovo života: A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v Jeho Synu.

Kdo nám dal věčný život? Bůh.

Kde ten věčný život je? V Jeho Synu.

Co to je věčný život? To není život zde na zemi, který trvá průměrně 70-80 let a je spojen s nemocemi, s trápeními, s různými zradami a honbou za marnostmi, které pominou. Věčný život je nejen v tom, že trvá věčně, ale je to život bez utrpení, bez bolesti, život v nevýslovné radosti, který nikdy nekončí. A je to život v Bohu, o němž píše Boží slovo: „Oko nevidělo, ucho neslyšelo, co Bůh připravil těm, kteří Ho milují.“

Jsme na zemi, a přesto už zde můžeme mít věčný život, ne v jeho plnosti, ale tak, jako je v semeni obsažen budoucí strom, tak i zde už máme v semenu Boží život.

Kdo má a kdo nemá Boží život? Odpověď je: Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život. Je třeba si uvědomovat výzvu apoštola, který píše těm, kteří věří ve jménu Syna Božího, aby věděli, že mají věčný život.

Pokud by někdo položil otázku: Máš život věčný? Pokud odpovíš: „Já nevím“ či „to se ukáže až po smrti“, je to špatná odpověď. Ty máš vědět: jestliže mám Syna, tak už nyní mám život věčný! A o tom nepochybuji. Protože Boží slovo nám o tom vydává svědectví a svědectví Boží je větší než jakékoliv svědectví lidské.

Stáhnout: Rozjímání nad 1J 5,11-13