„Ježíš mu řekl: ‚Vstaň, vezmi lože své a choď!‘ A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota. Židé řekli tomu uzdravenému: ‚Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.‘“

Ježíš uzdravil člověka, který byl 38 let nemocný. Stalo se to v Jeruzalémě u rybníku zvaného Bethesda. Ježíš mu nejprve položil otázku: „Chceš být zdráv?“ Nemocný se smutkem odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam dostanu, jiný mě předejde.“ Když nemocný popsal svou situaci úplné bezmocnosti, Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ A hned byl ten člověk uzdraven, vzal lože a chodil. Ježíš tu projevil svou božskou moc. Řekl slovo a člověk byl uzdraven. Za Ježíšovým slovem není jen Jeho vůle, ale zároveň i Boží moc. Ze strany nemocného je vidět postoj poslušnosti víry: vzal své lože a chodil i s tím ložem, i když byla sobota. Dostal se tím do konfliktu s židy, kteří mu řekli: „Nesmíš nosit lože!“  

Ježíš ukázal, že On je Pánem soboty. Nést své lůžko, navíc, když mu to bylo přikázáno a bylo to spojeno se zázrakem uzdravení, nebylo přestoupením sobotního klidu. Vidíme zde slepotu farizeů. Nevnímají, že je uzdraven člověk, který byl 38 roků paralyzovaný, ale cedí komáry, a velbloudy polykají, podstatu nerozlišují.

Ježíš je stejný včera, dnes i navěky. Každý člověk je v určité oblasti paralyzovaný – chce a nemůže. Chce překonat určitý zlozvyk, nějaké otroctví, a nejde to. Jsou lidé paralyzovaní alkoholem, nečistotou, závistí, hněvem… Tato paralyzace způsobuje, že člověk nemůže chodit v Božím Duchu, nemůže chodit v pravé svobodě a žádný lékař, žádný psycholog není schopen člověka uzdravit. A navíc je zde ještě paralyzování hříchem, jak říká Písmo: „všichni zhřešili“. Ložisko zla je v každém z nás a paralyzuje každého člověka. Jediný, kdo uzdravuje, jediný, kdo odpouští hříchy, jediný, kdo osvobozuje, je Ježíš. On k nám často sám přichází a chce nás osvobodit, uzdravit. On může uzdravit hned, anebo uzdravuje postupně. Důležitá je naše poslušnost víry.

Duchovní otrava, kterou ďábelský had vstříkl do lidské přirozenosti skrze neposlušnost našich prarodičů, je v nás. Ovocem této otravy je fyzická i duchovní smrt. Od obojí smrti nás osvobozuje Ježíš. Od duchovní tak, že nám odpouští hřích, a od fyzické, že při druhém příchodu znovu vzkřísí naše tělo. Podmínkou záchrany je být vírou sjednocen s Ježíšem.

Stáhnout: Rozjímání nad J 5,8-10