«Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: ‚Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.‘ Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.»

Apoštol klade otázku: „Platí toto blahoslavenství, které vychází z víry, pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Židé si zakládali na obřízce a s ní spojovali celý náboženský systém určitých obřadů. Nebezpečím bylo a je, že zdůrazňováním druhořadých věcí se vyřadí podstata – zde podstata spásy – která je v osobním vztahu k Bohu. Spása závisí na spasitelné víře, vycházející z vědomí, že člověk je před Bohem hříšník, což má vést k pokoře, a zároveň k důvěrné prosbě za odpuštění svých hříchů. Tak to bylo už v době Starého zákona, ale nyní, po příchodu Ježíšově, je podstata celého Písma jak Starého, tak Nového zákona, koncentrována do přijetí Ježíše Krista. Jak? Vírou. Vírou přijímám, že On na kříži zaplatil za všechny mé hříchy. V hodině smrti nic víc potřebovat nebudeme než vzývat jméno Boží. A to s vírou, protože je řečeno: „Kdo by vzýval jméno Páně, bude spasen!“

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 4,9-10