Kéž se Ježíš narodí i v církvi, kéž Ho přijmou jako živého Boha, ne jako nějakého Krista historického či Krista víry, jak hlásá historicko-kritická teologie, ale jako Živého, osobního Spasitele a Pána. Když člověk dá Ježíše na první místo, dá Mu prostor, aby se mohl zrodit v jeho srdci, potom je vysvobozen od jiných „pánů“ i od hříchu. Máme přijít k Němu a přijmout Ho, protože On přišel kvůli našemu hříchu, aby nás z něj vysvobodil. „Těm, kteří Ho přijali, dal vládu stát se Božími dětmi.“ (J1,12) „Těm, kteří Ho přijali…“ Pastýři, a pak i králové, když uviděli hvězdu a našli Děťátko, padli před Ním na kolena jako před Bohem a poklonili se Mu. I naše víra má být taková. Máme Ježíše přijmout a vyznat Bohem, který je Všemohoucí, kterému dáváme vládu ve svém srdci, ve svém životě, a kterému dáváme svou vůli, rozum i srdce. To znamená milovat Boha celým srdcem, celou duší – což je naše já, které je centrem našeho rozumu, vůle a citů, toho duševního života, který máme ztrácet stále pro Něho, aby On v nás mohl žít, jinak Kristus je v nás paralyzovaný. Když Mu dáme vládu, potom v našem srdci vládne On a nevládne tam lež, nebo nějaký hřích. Pak opravdu platí, že v našem srdci „Kristus se rodí!“– jak to vyjadřuje i vánoční pozdrav Christos raždajeťsja.

Stáhnout: Kristus se rodí!