Zde je jasně řečeno, že nikdo nebude ospravedlněn na základě zákona, a je zdůrazněno, že spravedlivý bude žít z víry. Uvědomme si znovu termín spravedlivý jak z přirozeného pohledu, tak z pohledu Písma. Spravedlivý je ten, který dává každému to, co mu patří; Bohu, co patří Bohu, bližnímu, co patří bližnímu, a sobě, co patří jemu.

Když nám Bůh projevuje lásku, je nespravedlností odplácet ji nezájmem. Pán Ježíš za nás vydal svůj život na kříži a my Mu odplácíme bojkotem a nevěrou. To je nespravedlnost. Máme být spravedliví – vděčností a láskou mu odplácet Jeho velkou lásku.  

Z pohledu víry se slovem spravedlnost myslí také ospravedlnění nebo očištění od různých nespravedlností a hříchů. Ospravedlnění docházíme skrze víru; ne svými skutky, ale vírou, která je spojena s přiznáním svých vin před Bohem. Vírou se sjednocujeme s Kristovou smrtí na kříži, tedy každý osobně věříme Božímu slovu, že Ježíš zemřel i za všechny moje hříchy a pokud chodím ve světle, Jeho krev mě očišťuje od každého hříchu (srov. 1J 1,7-9). 

Snažme se celé dva týdny žít z víry. To znamená počítat ve svém všedním životě s Bohem, že nás vidí a zná a chce, abychom své problémy dávali Jemu. Pokud přestoupíme své svědomí, či i když chceme dobro, přesto vykonáme zlo, na chvilinku si to uvědomme a dejme tuto vinu, toto zlo, pod Kristův kříž a poprosme za odpuštění, tedy žijme z víry – zvláště aspoň tehdy, když se přes den zastavujeme při modlitebních zastaveních a vzbuzujeme lítost, když opakujeme svaté jméno Ježíš: „Ježíši, Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou hříšným“ a v duchu se díváme do Kristových pěti ran. 

Stáhnout: Rozjímání nad Gal 3,11