Boží slovo říká: „Milovat budeš Pána, svého Boha…“ (Mt 5,34)

Jak konkrétně můžeme prokázat Bohu svou lásku? Když bojujeme s hříšnými myšlenkami a zříkáme se své vůle, svého názoru, svých pocitů, přání…, byť i v malých všedních záležitostech.

Ježíš říká: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž...“ (Mk 8,34) To je první krok – zapřít se, a druhý krok – vzít kříž. Znamená to v pokoře vnímat danou situaci, vnímat i bídu svého starého člověka, tedy ten jed, který byl prvním hříchem vstříknut do naší přirozenosti. Člověk to vidět nechce, protože ho to bez pohledu víry na Krista a Jeho kříž vede do deprese. Je však potřebné si přiznat: „Toto je můj kříž. Ano, tohoto starého člověka musím nést až do smrti jako kříž, ale já se teď znovu od něho vnitřně odděluji.“

„Kdo by usiloval svou duši zachovat, ztratí ji, a kdo ji ztratí, zachová ji...“ (Lk 17,33) Protože je naše duše nakažená infekcí dědičného hříchu, je v ní koncentrovaná pýcha, sebezbožňování, žádostivost, nečistota, lenost…. Bez „ztráty své duše“, což v praxi znamená oddělení se od toho „svého“, není možné ji „zachovat“. Tento vnitřní boj, který svedeme v přítomném okamžiku, je projevem čisté lásky k Bohu.

Svou porušenou přirozenost musíme trpělivě nést, být spolu s Kristem bezmocní, spoluukřižovaní, chudí duchem. „Blahoslavení chudí duchem…“ (Mt 5,3) Co to znamená být „chudý duchem“? Znamená to oddělit se od bohatství svého duševna i s jeho mohutnostmi. Znamená to, že ne tělo, ale duch člověka je ukřižovaný. Znamená to, že své chtění či nechtění dáme na kříž a tak budeme svobodní. Pak je náš duch chudý – svobodný pro Boha. Není již zotročen. Ale podmínkou je ztráta duše v přítomném okamžiku. To je čistá láska k Bohu.

Příklad: Přijde určitá nečistá myšlenka nebo vzpomínka. Máme se zastavit a uvědomit si: „Pane, ty to vidíš. Nic není skryto, co nebude odkryto. Teď mně snímají nebeské kamery, ale zároveň i ty démonské. Z tohoto okamžiku budu skládat účty před celým vesmírem. Pane, já v této chvíli upřednostňuji Tebe!“ Pak je potřebné si říct heslo, které člověku pomůže oddělit se od hříšné myšlenky, např. „Zapři se!“ „Pane, zapírám se!“ A pak doslova useknout tu myšlenku, představu, pocit a přejít v myšlení na něco jiného, třeba začít řešit nějaký problém. Nečisté myšlenky musí člověk useknout. A když to nejde se jich zbavit, modlit se: „Pane, ať sestoupí oheň z nebe a spálí tuto myšlenku (představu, pocit).“ Je dobré mít hesla, která nám pomohou v duchovním boji.

Podobně je to s kázní v jídle. Můžeme si dát předsevzetí, že budeme jíst jen v čase, který si na jídlo určíme, abychom se naučili kázni. Když budeme mít chuť na jídlo v jiném čase, nemusíme hned jít a jíst, ale řekněme: „Pane, alespoň tento malý sebezápor učiním z lásky k Tobě.“ Neznamená to však, že se máme nějak velmi koncentrovat na jídlo, to není podstatné. Je to však také možnost skrze toto malé zapření prokázat svou lásku Pánu Ježíši a tak se cvičit v kázni. Hlavní je ale bojovat se závistivými, sebelítostivými a jinými hříšnými myšlenkami, neboť ty daleko více překážejí živému vztahu k Pánu Ježíši. Když přijde nějaká sebelítost, hned se zeptejme: „Co to je?“ Nevěra. Je třeba se zapřít a oddělit od toho. Nebo přijde závist… Hned si je třeba říct: „STOP!“ A usilovat o pravý opak. Začít děkovat Bohu za toho člověka a nezištně mu přát, ať mu Pán žehná a hojně ho zahrne tím, co potřebuje. Nebo přichází zoufalství… „STOP! To je lež! Pryč s tím!“ „Usekni a odhoď od sebe!“ (srov. Mt 5,30) A tak stále znovu a znovu.

„Těm, kdo milují Boha, všecko napomáhá k dobrému.“ (Ř 8,28) Dokonce pokušení i Boží nepřítel nám musí sloužit k dobrému, protože nám pomohou probrat se z lenosti, tuposti a malátnosti. Ale musíme stále sledovat cíl: milovat Boha. A to znamená ztrácet svou duši, její přání... To je Boží vůle pro nás – teď a tady milovat Boha, pro Něj se zapřít v této malé věci. On to vidí, i když je to před lidským zrakem ukryté.

Také je dobré mít motivaci, za co to obětujeme. Například jako pokání za naše hříchy, lenost, lhostejnost… Máme si připomínat jako král David: „Můj hřích je stále přede mnou…“ (Ž 51,5) Stačí si vzpomenout na konkrétní hřích. Anebo to můžeme obětovat za obrácení našich blízkých, za církev, která krvácí... Je třeba mít stále motivaci, jasný cíl. Jak to dopadne, co bude dál, o to se nemáme starat. Každý den má dost svých starostí. A cílem našeho života je milovat Boha celým srdcem, celou duší a vší silou.

Kolik toho vytrpěli tisíce, ba miliony mučedníků! Obětovali pro Krista i svůj život. Vytrvali, protože měli před očima cíl. I my jej máme mít – Kristovo světlo, Jeho svatou Tvář. On toho tolik za nás vytrpěl a my nechceme ani trochu. Musíme konečně vzplanout svatým hněvem proti své lenosti, rozhorlit se a říct si: „Už toho bylo dost! Vstaň a choď!“ Nesmíme zůstat ležet v chmurách a depresích! Je třeba se naučit pořádku, kázni: Když se ráno vstává, vypnout budík, neuvažovat, ale vstát, i kdybychom spali jen hodinu. Kdo začne uvažovat, prohraje. A tak je to i v duchovní oblasti. Člověk musí mít zdravé zásady, aby nebyl rozmazlený, pohodlný. Nebrat vážně žádné naříkání nebo sebelítosti, ale jít vpřed – za Ježíšem. Vždyť už nejsme malé děti! Přijde-li pokárání nebo prohra, tak si přiznejme: „Zasloužím si to. Děkuji, Pane.“ A pak je třeba dělat dál to, co mám. Mohu si to pak rozebrat, když se budu modlit, a dávat to vše Bohu na modlitbě, dokud to neodejde.

Máme zůstávat v Božím Slově, v Boží přítomnosti, a ne v přítomnosti sebelítostí a chmurných myšlenek. Tomu se neotvírat a nesloužit tomu, ale naopak proti tomu bojovat. Naším Pánem je Ježíš!

Tedy naše duše je dost velká diecéze. Tam máme bojovat boj za Boží království. Nebeské kamery vše zachycují. „Nic není skryto, co nebude odkryto.“ (Mt 10,26) Zlé myšlenky, pocity... máme hned odmaskovávat a dávat do světla, protože jestliže budeme sami sebe soudit, pak na věčnosti už souzeni nebudeme. (srov. 1Kor 11,31) Avšak nejen to zlé nezůstane skryto. Také vše, co vykonáme z lásky k Ježíšovi, i sebemenší sebezápory a oběti, budou jednou odkryty před Božím soudem, před všemi anděly i celým světem. Pokud žijeme v čase, můžeme ho vykupovat. Tím bojem, který budeme vést ve své duši, bojujeme i za mnohé jiné duše, které jsou ve světě a nemohou a neumí bojovat proti našemu společnému nepříteli – starému člověku, ďáblu a světu. My lidé jsme jako spojené nádoby; Boží milost, kterou my získáme, se projeví i na druhých. Nám jde o duchovní vzkříšení našeho národa. Co můžeme dělat? Můžeme přinášet drobné smírné oběti a hlavně se modlit. Ježíš říká: „Nemohli jste se mnou aspoň hodinu bdít? Bděte a modlete se!“ (Mt 26, 40) Záleží na nás, zda tuto možnost využijeme.

Stáhnout: Šema, Izrael, miluj Boha