„Spravedlivý bude žít z víry.“ (Řím 1,17)

Boží slovo nás vybízí, abychom chodili ve víře, tzn. abychom se postavili na Boží slovo, tedy jednali podle něho. Ne podle to, co cítíme, ale podle toho, co říká Bůh. Když nám Bůh dá „réma“ – konkrétní slovo, co máme udělat, je potřeba tento krok učinit. Pak získáme zkušenost. Takovou zkušenost měl například David, když ho Bůh vytrhl ze spárů lva či medvěda. Proto šel klidně do boje s Goliášem a řekl mu: „Bůh, mě vytrhne z tvých rukou a ty padneš mrtvý!“ Měl jistotu skrze zkušenost víry. A dále je napsán i důvod jeho pevné naděje: „Protože já spoléhám na Hospodina zástupů, a ty na svou techniku a svůj meč!“ Víme, jak to nakonec skončilo: David – prakticky ještě chlapec, zabil pouhým oblázkem vystřeleným z praku obrovského, ozbrojeného, speciálně vycvičeného bojovníka, a tak zachránil Izrael před Pelištejci.

Bůh po nás chce, abychom žili z víry. Písmo svaté říká: „Spravedlivý bude žít z víry.“ To ale neznamená, že nemáme používat rozum. Bůh nám dal rozum a Bůh nám dal také vůli a city. Ale je potřebné, aby v našem životě byla harmonie. A aby ta harmonie nastala, je potřebné, aby city byly podřízeny vůli, vůle světlu rozumu a rozum Bohu. Pokud to tak není, pak ani v naší duši není harmonie.

Bůh tedy chce, abychom se učili dělat kroky víry. Tím získáme zkušenost. Pak budeme mít pevnou naději, že Bůh i v jiných situacích vyřeší i neřešitelné. A i kdybychom v některých situacích prohráli, přesto má Bůh poslední slovo.

Stáhnout: Spravedlivý bude žít z víry