Otázka: Co vidí starý člověk? Ani v sobě ani v bližním nevidí Krista ani ve svém bratrovi nevidí Krista a u sebe nevidí své omyly a nechce je vidět, protože starý člověk nenávidí pravdu a nenávidí pokoření. Proto je třeba se v pokořování často trénovat a ani to nemusí být uměle, jenom se zastavit a přiznat si pravdu. A to bolí. Dále starý člověk nechce přiznat, že dary, které má, jsou dary od Pána, ale přivlastní si je a hledá skrze ně ne Boží slávu, ale vlastní. Čili je to krádež. Je to neochota přiznat realitu, pravdu.

Co vidí starý člověk na druhém? Přirozené dary, které ten druhý má, vidí z pohledu závisti, žárlivosti a určité konkurenčnosti a nechce je ani přiznat. Vidí pod ostrým drobnohledem třísku v oku svého bratra. Ano, ta tříska tam je, ale Ježíš upozorňuje, že pokud chci upřímně pomoct druhému, musím zachovat správný postup: musím nejprve vyndat trám ze svého oka a pak teprve mohu vyndávat třísku z oka svého bratra. Samozřejmě problém je, že starý člověk u sebe ten trám nevidí, a když na něj někdo upozorní – válečná sekera! Starý člověk chce být nedotknutelný, nesmí se mu nic povědět; sám nevidí a vidět nechce. To je pohled přes brýle mámení, které působí dědičný hřích v nás, takže vidíme nepravdivě z pohledu různých polopravd. Máme své víry o sobě, vidíme se očima této „víry“, ale co to je za divnou víru? Víra ve své ego, víra ve svou neomylnost, víra ve svou samospasitelnost. Co to v nás je? Tato bublina musí být probodnuta, a pak se nám otevřou oči. A toto bodnutí učiní náš kříž, bez něho se nám oči neotevřou. Přijmout pravdu je pro nás bolestné.

Stáhnout: Vidět Krista v sobě i ve svém bližním