Při modlitbě nemáme rozvíjet nějaké plány, řešit problémy, situace, které vyvstávají, ale dát je krátce Bohu a zůstávat jen v chudobě ducha, ve spojení s Kristem: „Ty, Ježíši a já. Pane, s Tebou jsem ukřižovaný tomu, tomu i tomu… Jak to dopadne? To je ve Tvých rukách! Co budu snít o nějakých pravděpodobných variantách, beztak to nezměním. Mohu ale prosit: Pane, dej vhodnou myšlenku osobě, která o tom může rozhodnout. Použij toho člověka k naplnění své vůle, jako jsi např. dal perskému králi Kýrovi myšlenku, aby propustil z babylonského zajetí Izraelity a ještě jim dal edikt, že mohou stavět chrám. Teď na modlitbě však v této chvíli svůj problém neřeším, neřeším co a jak by mohlo být, teď se o to nezajímám. Pane, Ty máš tisíc možností, jak to udělat.“

Když se totiž člověk koncentruje na ten problém, už není s Bohem, ale řeší daný problém. Jistě, potom mám dál řešit problémy, ale teď je modlitba – jako by člověk přišel na audienci k Bohu.

Stáhnout: Nekoncentruji se na problém, ale jsem s Bohem