„S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.“

 Toto slovo života znovu ukazuje na vztah k Adamovi, skrze něhož přišel hřích do lidské přirozenosti, a ukazuje na náš vztah ke Kristu, skrze něhož je nám darována milost ospravedlnění.

V předcházejícím 12. verši je napsáno: „Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.“ V tomto verši se uvádí, že skrze jednoho člověka, Adama, jsme zdědili hřích a skrze hřích smrt. Smrt zasáhla nás všechny, my všichni jsme zhřešili. Malé dítě nemůže zhřešit vědomě, ale už v sobě má zděděný program a při první příležitosti začne hřešit.

V 17. verši se vysvětluje: „Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.“

Dva týdny si budeme připomínat 15. verš, kde je napsáno: „S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti.“ Víme, že například když se někdo zabývá okultismem, prokletí za svou vinu stáhne až do 3.-4. pokolení. Samozřejmě, u všech potomků se neprojevuje stejně. Rovněž, když je například otec notorický alkoholik, jeho děti, většinou chlapci, mají silný sklon k alkoholismu. Samozřejmě, pokud si uvědomí hříchy svých rodičů a snaží se naopak vyprošovat milost Boží, mohou tyto následky překonat, takže na ně nemají vliv.

Co se týče dědičného hříchu, tím, že Adam neposlechl Boží zákaz, otevřel sebe i potomstvo působení hříchu. Tento duchovní genetický kód ložiska zla a lži dědíme všichni. Neznamená to však, že všichni propadneme i věčné smrti. Bůh se smiloval a dal nám Spasitele. Víc než Adam pokazil, Bůh nám dal. Musíme však vírou přijmout Krista a snažit se s Boží milostí stále skrze pokání spojení s Ním obnovovat a zachovávat Boží přikázání. Pak se stáváme dědici Božího království, Božími dětmi, a čeká nás věčný život po smrti.

Sv. Augustin volá: „Šťastná vina, která nám získala tak velkého Spasitele!“ Samotný Bůh bere na sebe naši lidskou přirozenost a umírá na kříži za každého z nás, aby nám otevřel dveře do věčného života. A náš věčný život je přímo v té nejvnitřnější jednotě s Bohem, protože Ježíš vzal na sebe ne andělskou, ale naši, lidskou přirozenost, a tím naši přirozenost povýšil i nad důstojnost andělů. Podmínkou však je přijmout Ježíše, následovat Ho a zůstat Mu věrni až do smrti.

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 5,15