K duchovnímu probuzení je třeba vylití Ducha svatého, který usvědčuje ze hříchu a přivádí duše k jejich Spasiteli.

Mnozí jsou svázáni okultizmem, různými zvrácenostmi, narkotiky… proto potřebují vyjít z otroctví hříchu tak, jako Izraelský národ z Egypta. Když se obrátí, musí být někdo, kdo je provede obdobím duchovní pouště – suchopáru – který přichází po prvotním nadšení, jinak odpadnou.

Bůh zachránil Izrael skrze proroka Mojžíše a i dnes hledá ty, kteří budou ochotni k takové službě.

Aby byl člověk prorokem, musí Boží slovo žít, realizovat ho, mít s ním zkušenost. Když pak bude prorokovat, tak jen na té úrovni, na které on sám je.Obrazně řečeno: Kdo je před chrámem, prorokuje zbožně, citově, což třeba lidi nadchne, ale nepovede na hloubku. Kdo je v chrámu, bude prorokovat z chrámu; kdo ve svatyni, tak ze svatyně. Záleží na tom, kde se ve vztahu k Bohu nachází on sám.

Mojžíš říká: „Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci!“ (Num 11,29) A svatý apoštol Pavel nás vyzývá, abychom všichni usilovali o dar proroctví (srov. 1Kor 14,1). To ale neznamená, že když člověk jedenkrát pronese nějaké prorocké slovo, že už je prorokem. Prorok je ten, kdo za tím slovem stojí a trpí pro něj. Osudem proroků je kamenování, likvidace, a když ne fyzická, tak duchovní: nenávist, očerňování, psychické útlaky, aj.

Lidé také trpí, ale pro své hříchy… Za co trpíš ty? Za Ježíše nebo za svůj hřích, za zlo, které jsi vykonal?

Jestliže trpíš za své hříchy, nemáš žádnou zásluhu. Pokud však konáš pravdivé pokání, je to k tvému očištění.

Avšak k tomu, kdy je člověk nevinný a trpí pro Boží království, apoštol Petr píše: „Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží.” (1Pt 4,14)

Stáhnout: Prorok Boží slovo žije a hájí jej třeba až na smrt