čeština > Aktuální > Article

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek sv. proroka Eliáše

Datum:   2018-08-02
Autor:   BKP

 

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek sv. proroka Eliáše

 

Dnes je svátek svatého proroka Eliáše. Tento prorok vystoupil za panování sedmého krále izraelského, Achaba, jehož Písmo svaté charakterizuje slovy: „Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním. Bylo mu málo chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova. Vzal si za ženu Jezábelu, dceru Etbaala, krále Sidóňanů, a chodil sloužit Baalovi a klaněl se mu… Tím, čeho se dopouštěl, urážel Hospodina, Boha Izraele, víc než všichni izraelští králové, kteří byli před ním.“ (1Kr 16,30-33)

 

Mojžíš zakázal brát si cizinky. Byla to právě Jezábel, která se oddávala okultismu a modlářství, vraždila Boží proroky a naváděla svého manžela k zlým věcem. V této době velkého duchovního úpadku Bůh promlouval k vyvolenému národu skrze proroka Eliáše. Tři a půl roku na jeho slovo nepadal déšť, a on se musel neustále skrývat před Achabem a Jezábelou. Po tomto období sucha ho Hospodin poslal za Achabem. Když Achab viděl Eliáše, řekl mu: „To jsi ty, kdo uvádíš do zkázy Izraele?“ On odpověděl: „Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za baaly.“ Pokorný člověk, jako byl prorok Eliáš, klidně poví pravdu i za cenu, že bude pronásledovaný. Pokora je odvaha. Je to hrdinství, jehož základem je hluboká modlitba.

 

Dále prorok vyzval krále: „Zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezábelou.“

Achab tedy obeslal všechny Izraelce a shromáždil Baalovy a Ašéřiny proroky na horu Karmel. Tu přistoupil Eliáš ke všemu lidu a řekl: „Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!“ Lid mu neodpověděl ani slovo.

 

Trestem za odpad od pravé víry k pohanství, které je spojeno s magií, věštěním a spiritizmem, byly války, nemoci a vyhnanství. Proto se prorok ptá: „Jak dlouho budete poskakovat na obě strany?“ Jinými slovy: „Chcete požehnaní, nebo prokletí? Záleží na vás…“ Vnímal, že teď se rozhoduje o celém národě, zda se obrátí, anebo na něj přijde Boží trest.

 

A pak vyzval Baalovi proroky, aby připravili oběť pro Baala, avšak oheň aby nezakládali. On připravil oběť pro Hospodina. Pak řekl: „Vzývejte jména svých bohů a já budu vzývat jméno Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh.“

 

Všichni souhlasili. Minulo poledne a čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných ještě stále pokřikovali, zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev, ale neozýval se jim nikdo.

 

Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Eliáš přistoupil k Hospodinovu oltáři. Ještě předtím však poručil nalít na zápalnou oběť a na dříví dvanáct džbánů vody. Modlil se: „Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova.“

 

Tu vidíme, že prorok šel na horu Karmel v poslušnosti víry, ne ze své vůle. Už předtím musel mít zkušenost života z víry. Bible to nazývá chození s Hospodinem. Tedy Hospodin mu vše řekl předem. Na Jeho slovo také nechal polít vodou oltář. Na Karmelu nebyl čas doptávat se, co má dělat. Modlil se za to ještě, než tam šel. Právě na modlitbě mu Bůh dal slovo pro národ a světlo, co a jak má dělat. A on pak už jenom šel a realizoval Boží vůli. Nepochybně riskoval svůj život. Byla to do jisté míry opovážlivost víry, ale on se k ní probojoval na modlitbě.

 

Mohl by třeba říct: „Dobře, půjdu tam, ale co když se nic nestane?“ Vždyť zázraky se nekonají každý den. Člověk vidí, že i v našem životě Bůh někdy udělá zázrak a někdy ne. Modlitba není automat.

 

Když Bůh dává člověku prorocký úřad a chce, aby pronášel prorocké slovo, vyžaduje od něho úplnou vydanost. Prorok musí být připravený, že bude někdy vypadat v očích jiných jako podvodník. Sám Pán Ježíš byl Boží Syn, a byl ochoten místo slávy za nás přijmout potupu hanebné smrti na kříži. Nebo jak tomu bylo v případě proroka Jonáše: Hospodin mu uložil provolávat v Ninive: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.“ (Jon 3,4) On sám by určitě raději říkal: „Jestliže nebudete činit pokání, za čtyřicet dní bude Ninive vyvráceno.“ Ale měl říkat právě toto: „Za čtyřicet dní bude Ninive vyvráceno!“ Proč? Protože obyvatelé Ninive by si to vůbec nebrali k srdci, kdyby to říkal s takovým kdyby, kdyby… On to musel říct tak, aby je to zasáhlo, a proto potom vypadal jako podvodník a naříkal před Hospodinem: „Pane, Ty jsi mi to přikázal říkat… Já jsem udělal ze sebe blázna, řekl jsem, že přijde trest, a nic nepřichází…“ Hospodin však udělal výjimku, protože obyvatelé Ninive činili pokání, proto se nad nimi smiloval.

 

Boží slovo je živé, přináší život. Nedá se sevřít do nějakých škatulek. Kdo chce skutečně následovat Pána Ježíše, musí být připraven na všechno, např. i na to, že to vyjde jinak, než čekal.

 

Jak Bůh mluvil k proroku Eliášovi? Jak se prorok doptával? Jistě to nebylo poprvé. On už tu zkušenost měl. Toho, kdo se doptává Hospodina v malých věcech, Bůh v tom postupně vyučuje. Takový člověk pak už vnímá jemné věci, protože má zkušenosti, kde např. udělal chybu, kde chtěl prosazovat svoji vůli, anebo kde musí jít v té věci do smrti… Protože se jedná o chození v Duchu, nedá se tomu naučit z knih. Člověk musí mít osobní zkušenost. Pro lepší pochopení uvedu příklad: Je rozdíl mezi odborníkem, který vykonává náročné operace očí a má dvacetiletou zkušenost, a mezi mladým lékařem, který teprve před rokem skončil medicínu. Oba mají stejný titul, vystudovali stejnou školu… Ten první má ale zkušenosti, které druhému chybí. Na takové náročné operace člověk potřebuje získat cit, aby nepřeřezal nějaký důležitý nerv… a to se dá jedině praxí. Něco podobné je i s doptáváním se Hospodina.

 

Co se týče prorockého slova, jistě, Bůh může použít kohokoliv, například i mladíka nebo dítě – ale to je jednorázové. I Kaifáš pronesl prorocké slovo o Kristově smrti, když řekl židovské radě: „Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ (J 11,49-50) Tento člověk pronesl prorocké slovo, ačkoliv byl Ježíšův nepřítel. Bůh to dopouští. Dokonce i okultisti mohou pronést prorocké slovo, ale to je jedna situace z tisíce a ostatní jsou podvody. Tito lidé mají zkušenosti s duchem, ne však s Božím, ale s démonským.

 

Prorok Eliáš se na hoře Karmel modlí: „Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.“ My také máme prosit: „Pane, obrať srdce našeho národa zpět k sobě.“

Bible pak pokračuje tím, co následovalo: „I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: ‚Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!‘“

 

Následně bylo na podnět proroka zabito 450 baalových proroků. Proč? Je to něco, jako když zločinec dostane trest smrti nebo jako situace ve válce. I zde byla mimořádná situace. Tito falešní proroci byli zločinci, kteří stáhli na národ prokletí. Jestli je usmrtil prorok Eliáš sám nebo jen vydal rozkaz, to není důležité. Ve Starém zákoně byl za odpad k pohanství nebo za okultismus trest smrti, proto se tehdy nad tím nikdo nepozastavil.

 

Pak čekala proroka Eliáše další zkouška víry, protože na Boží pokyn slíbil Achabovi déšť, který nepadal už tři a půl roku. Je napsáno, že prorok vystoupil na vrchol Karmelu a modlil se. Pak řekl svému mládenci: „Jdi a pohleď směrem k moři, zda se tam neobjevila dešťová mračna.“ Když mu ten oznámil, že tam nic není, modlil se dále. Jak bylo řečeno již dříve: modlitba není automat. Často záleží na tom, zda člověk vytrvá ve víře. Eliáš pak poslal mládence podruhé, potřetí… po sedmé. Teprve pak mu bylo oznámeno: „Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská dlaň.“ Nebyla to žádná bouřková mračna slibující vydatný déšť, a přesto prorok reaguje ve víře: „Vystup vzhůru a vyřiď Achabovi: ‚Zapřáhni a jeď dolů, ať tě nestihne déšť!‘“ A skutečně, v té chvíli k tomu došlo. Nebe se zachmuřilo, vítr přihnal mraky a spustil se silný déšť.

 

Prorok musí chodit ve víře a často neví, jaký má Bůh záměr, tak, jak jsme se o tom zmínili u proroka Jonáše. Jonáš těžce nesl, že on řekl tak, a Bůh to změnil. Každý, kdo se snaží chodit s Hospodinem, často vypadá v lidských očích jako blázen. To se starému člověku, naší hříchem porušené přirozenosti, nelíbí. Proto je tak důležité být úplně vydán Bohu a nelpět na ničem svém.

 

Písmo svaté je napsané k našemu poučení. Nejenom k povzbuzení, ale abychom se učili jednat ve víře tak jako proroci, kteří jsou nám dáni za vzor.

 

Boží všemohoucnost je spojená s poslušností Božímu slovu, jak to vidíme u proroka Eliáše. Bůh ho poslal k potoku Kerít, a on šel. Poslal ho do Sarepty, on šel. Když mu řekl, co má udělat na hoře Karmel, udělal to. Svědectvím o tom jsou jeho slova: „Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova.“ (1Kr 18,36)

 

Podstatou prorockého ducha je poslušnost víry a věrnost Božímu slovu. Bůh chce dát prorockého ducha každému, aby mohl skrze něj hovořit a zachraňovat duše před časným i věčným trestem.

 

Také Jan Křtitel přijal prorockého ducha, kterého měl prorok Eliáš, aby připravil cestu pro živého Ježíše. Proto dnes prosme, abychom my všichni na přímluvu tohoto velkého proroka byli věrnými svědky Ježíše Krista, kteří se postaví proti lžím, proti hříšným závislostem, herezím ničícím Boží přikázání a abychom byli věrni Pánu až do konce. Pak jednou, když nás povolá na věčnost, přijmeme od Něho věnec slávy.

 

 

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek sv. proroka Eliáše