„Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?“

V 5. kapitole listu Římanům se několikrát opakuje, že skrze jednoho člověka přišel hřích a skrze druhého přišla milost – vykoupení. Konkrétně 12. verš uvádí: „Skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak také smrt přešla na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili.“ A v 15. verši je napsáno: „Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.“

Zde se zdůrazňuje, že Ježíš je člověk, tedy že Bůh vzal na sebe naši lidskou přirozenost. Samozřejmě, na jiných místech Písma je zase zdůrazňováno jeho božství. Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk. Bludaři a heretici se snaží útočit buď na Kristovo božství tím, že vzbuzují dojem, jako by byl pouze člověk, anebo naopak někteří heretici záměrně zdůrazňují, že Ježíš je Bůh, a tvrdí, že člověčenství měl jenom zdánlivé. Z toho pak vyvozují heretický závěr, že za nás nemohl zemřít, že to vše byla jen iluze. To je další ďáblova chytračina! Tedy musíme vědět, že kdykoliv se mluví o Ježíši, On je pravý Bůh, Bůh z Boha, Světlo ze Světla, zrozený, nestvořený. Tuto základní pravdu dnes popírají například jehovisté a jiné sekty. Zároveň musíme vědět, že Ježíš je pravým člověkem, který za nás skutečně, ne zdánlivě, ale reálně, trpěl a zemřel na kříži a vpravdě nás vysvobodil a spasil.

Další citace se týká toho, že jeden zhřešil, ale že na druhé straně je tu milost, kterou nám získal Ježíš, a ta vede mnohé k ospravedlnění: „A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.“ A dále v 17. verši zdůrazňuje: „Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.“

Dále je tato pravda zdůrazněna i v 18. verši, kde se mluví o jednom provinění, které přineslo odsouzení všem, a na druhé straně čin spravedlnosti, který vykonal Ježíš, jenž přinesl ospravedlnění a život rovněž všem. Samozřejmě je zde však ještě podmínka – to ospravedlnění musí člověk s vírou přijmout, jinak se z něho vyčlení.

Rovněž v 19. verši se ukazuje na neposlušnost jednoho, tedy Adama, a na její důsledky, a na poslušnost jednoho, totiž Ježíše. Skrze jednoho jsme se stali hříšníky a skrze druhého spravedlivými.

Ve 20. verši je pak zmínka o zákonu, který však člověka nezachránil, i když to byl Boží zákon. Jen ho usvědčil ze hříchu, aby se provinění ještě rozmnožilo. Je zde však řečeno: „Kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost.“ A to je i pro nás motivací k pravdivé misii modlitby, v níž se můžeme opřít o Boží slovo. Realitu hříchu a zla vidíme, ta proniká každého člověka. Když se ale vírou napojíme na Ježíše, Jeho milost může působit skrze nás. Můžeme tak konat misii, v níž získáváme milost obrácení a spásy pro mnohé. Tato misie modlitby – ve které jsme skrze víru sjednoceni s Ježíšem, a proto působí Boží milost – má nesmírný význam. Jak málo využíváme této autority a moci! Opřeme se proto o Boží slovo a vytrvale bojujme na modlitbách za obrácení své rodiny, svého města i svého národa.

Když nás apoštol Pavel, osvícen Duchem svatým, uvedl do tajemství, jak působí hřích a jak Boží milost, v 6. kapitole nám odhaluje tajemství křtu. Jsou to hluboké pravdy.

Slovo života zní: „Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?“

Apoštol se ptá: Nevíte snad? Co nevíme? My jsme přece často přesvědčeni, že víme. Ve skutečnosti ale nevíme, a i když jsme to slyšeli, tak pravdu nerealizujeme a nepočítáme s ní ve víře. Proto je třeba být vnímavými, když si budeme toto slovo dva týdny opakovat.

Je řečeno, že „všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni – ponořeni – v Jeho smrt“. Uvědomme si, že Ježíš právě svou smrtí na kříži zvítězil nad hříchem, který je v nás, tedy nad ložiskem zla a lži, a také nad ďáblem. V momentu, kdy řekl: „Dokonáno je,“ byl ďábel a hřích přemožen a byla nám otevřena úzká cesta do věčné slávy. Na konec dodal: „Otče, v ruce Tvé vydávám svého ducha,“ a skonal.

Čili my si máme uvědomovat podstatu křtu a také podstatu křesťanství: Křtem jsme spojeni s Kristem, a to přímo s Jeho vrcholnou obětí na kříži, kterou byla smrt. Máme toto tajemství vírou realizovat.

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 6,3