čeština > Aktuální > Article

Jaký je skutečný cíl biskupského synodu?

Datum:   2018-10-09
Autor:   BKP

 

Jaký je skutečný cíl biskupského synodu?

 

Od 3. do 28. 10. 2018 probíhá v Římě Synod biskupů o mládeži. Synod ve skutečnosti sleduje vtělení i realizaci herezí a ducha Amoris laetitia, která otvírá dveře legalizaci homosexualismu v církvi. Hlavním iniciátorem je František. Prosadil na Synod svých 39 legátů, kteří s ním mají jednotu smýšlení a synod monitorují. Mezi ně patří kard. Marx, člen Rady C 9, prosazující církevní sňatky homosexuálů, kard. Cupich z Chicaga, zastánce homosexualismu a migrace, kard. J.W. Tobin, který dodnes kryje McCarricka, a další podobní legáti. Povedou synod k závěrům, které František předem určil.

 

V církvi dnes díky Bohu povstali odvážní muži, kteří pro její obrodu začali s lustrací kardinálů. Má se tak zabezpečit, aby budoucím papežem nemohl být zvolen propagátor homosexualismu, podobný Františkovi. Budou pokračovat lustrací biskupů.

 

Synod o mládeži byl postaven na falešném základu, který bojkotuje duchovní dimenzi, a to je zločin. Upozornil na to i filadelfský arcibiskup Chaput.

 

Synod nereaguje na potřebu, kterou je vytvoření takových podmínek pro katolickou mládež, aby se mohla vymanit z demoralizačního vlivu světa. Citace z dokumentů synodu: Otázky tělesnosti a pohlavnosti jako dimenze, které nelze zadržovat, nýbrž doprovázet v rámci osobnostního rozvoje...“ Tento výrok je potvrzením toho, že když svět táhne katolickou mládež do morální stoky, synodní otcové ji nezadržují, ale pouze doprovázejí, a to ne v rámci Božích přikázání, ale tzv. osobnostního – subjektivního rozvoje, včetně homosexuality a jiných deviací. Nevedou mládež k obrácení ani jí nepodávají záchranné prostředky do duchovního boje, které dal církvi Ježíš.

 

Český biskup T. Holub na synodu pouze konstatoval postoje mládeže současnosti. Otázku východiska neřešil.

 

Nepomůže však zabývat se otázkou morálky, když se jako prvořadá nebude řešit otázka čistoty víry a osobního vztahu ke Kristu a Jeho následování. Ježíš jasně říká: „Ten mě miluje, kdo zachovává moje přikázání.“ (J 14)

 

Záměrně zúžit synod do dimenze sociologie a psychologie je vědomou manipulací, aby nešlo poznat, že se už do praxe prosazuje odstranění Božích přikázání i víry. Smyslem lidského života není sexuální rozkoš, a tím méně není účelem církve posvěcovat nemorálnost. Smyslem života je spasit duši a církev má k tomu vytvářet podmínky hlásáním evangelia, zachováváním Božích přikázání a udělováním svátostí. Sexualita je vymezena Božím zákonem v 6. a 9. přikázání Desatera a rovněž Ježíšovými přikázáními, která jdou navíc k podstatě, tedy ke změně myšlení. Zasahují i lidské cítění a duchovní kořen v duši, z něhož skutek vychází. Ježíš jasně říká: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: nezcizoložíš, já vám pravím, každý, kdo hledí na ženu žádostivě, už s ní zcizoložil ve svém srdci.“ Ježíš radikálnost v této oblasti vyjadřuje useknutím ruky, nohy, vyloupnutím oka, a dodává, že je lépe takto vejít do Božího království, než být s oběma údy uvržen do věčného ohně. (srov. Mt 5,27-30) To je pohled Ježíšův na sexualitu. A co se týče manželství, Ježíš zdůrazňuje Boží pohled a manželství ustanovuje jako svátost (srov. Mt 19,3-9, 1Kor 7,1-14, Ef 5,22-33).

 

Pokud by byla mládež vedena katolickou církví k obrácení a k následování Ježíše Krista, pak by jí Duch Boží dal nejen pravdivou motivaci, ale i sílu k zachovávání Božích a Ježíšových přikázání. Bez postavení základů živé víry jsou morální požadavky jen břemenem.

 

Bohužel II. vatikánský koncil místo pravdivé obnovy církve započal proces aggiornamenta, a proto záměrně mlčel k herezím (neo)modernismu, zakázaných už Piem X. V důsledku toho po II. Vaticanu tyto hereze zpochybnily samu podstatu víry, a to na všech teologických školách. Navíc koncil deklarací Nostra aetate otevřel dveře úctě k pohanství a jeho démonům a také islamizaci. Po koncilu duch herezí s duchem pohanství vytvořili podmínky pro invazi homosexualismu (viz Ř 1,18n). Homosexuální lobby je dnes i ve Vatikánu. František se však po odhalení snaží pravdivému pokání různými pobožnými manipulacemi a výzvami k modlitbám uniknout. V tyto dny zvolil rovněž taktiku vytvářet dojem, jako by chtěl homosexuální zločiny vyšetřit. Ve skutečnosti bdí, aby proces sebezničení církve pokračoval. Usvědčuje ho i to, že dodnes nejenom že neodpověděl na dubia, ale už hereze z Amoris laetitia převádí skrze synod do praxe. Pokud se to podaří, pak jaký smysl budou mít řehole, které budou plny homosexuálních „povolání“? A jaký smysl bude mít svátost manželství, když už kard. Marx, Františkův poradce, prosazuje homo-manželství? Podávat svaté přijímání homosexuálům, kteří odmítají pokání, je legalizace svatokrádeže! To bude Sodoma a Gomora, a ne církev Kristova! Pak už možno čekat jen oheň z nebe.

 

Ti křesťané, kteří usilují o obnovu církve a žijí z víry, jsou potom podle synodu už postaveni do role nesnášenlivých pokrytců, kteří diskriminují „svobodné Boží děti“.

 

Prorocký hlas arcib. Vigana přišel v hodině dvanácté. Je třeba se zmobilizovat a nejen odstranit homolobby z Vatikánu, ale i z řad biskupů a kněží!

 

Biskupové dnes musí být příkladem v pokání a obrácení, anebo musí odstoupit. Jako první musí odstoupit František, který notoricky odmítá pokání, i když o něm už dnes s pokryteckým patosem mluví.

 

František je protikladem svatého papeže Pia V., který zachránil Evropu před islamizací (1571) a radikálně se postavil proti homosexualismu v církvi. Stanovil, že: klerik, který se dopustí homosexuálního činu, musí být degradován a předán státnímu soudu. Dodal: „Jinak se tato ohavnost z církve nevykoření.“

 

František chce naopak homosexualismus v církvi zakořenit, a to rafinovaně – i skrze synod.

 

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

 
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
 
Biskupové sekretáři

7. 10. 2018

 

Stáhnout: Jaký je skutečný cíl biskupského synodu? (7.10.2018)