„Také nevydávejte své údy hříchu za nástroje nepravosti, ale vydejte se Bohu jako ti, kdo ožili z mrtvých a své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti.“

Jaký verš tomuto verši předchází? „Ať tedy ve vašich smrtelných tělech nevládne hřích, tak abyste ho poslouchali v jeho žádostech.“  

Jaký verš následuje po 13. verši? „Neboť hřích nad vámi nebude panovat, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí.“

Šestá kapitola listu Římanům vyjadřuje hlubokou pravdu našeho osvobození od hříchu. V 3. a 4. verši se mluví o křtu, kterým jsme ponořeni do tajemství Kristovy smrti a zároveň se nám dostalo nového života: „Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni do Krista Ježíše, jsme pokřtěni do jeho smrti? Jsme s ním tedy skrze křest pohřbeni do smrti, abychom tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, i my mohli začít chodit v novosti života.“ 6. verš ukazuje na duchovní realitu, že kořen zla v nás – dědičný hřích – starý člověk, byl s Kristem ukřižován. V 11. verši je řečeno, že máme ve víře vzít realitu duchovní smrti a zároveň i realitu nového života: „Tak se i vy považujte za vskutku mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Zde je vyžadována víra, která je spojena s duchovním bojem. Totiž dědičný hřích v nás je, ale my se nemáme stát jeho otroky. Máme žít novým životem v Kristu. To vyžaduje, abychom se snažili i ve svém soukromém životě Krista následovat, mít Jeho myšlení a hledat a plnit vůli Boží. Tato víra, vyjádřená slovem „logidzesthe“, je víra praktická – nepochybuje, nediskutuje s hříchem a ani ho neposlouchá, je zakotvena v Boží pravdě. Ví: Tak to je, i když je vystavena tvrdému duchovnímu boji a realitě dědičného hříchu, který je v nás a který už ale nemusíme poslouchat a otročit mu. Je to rovněž spojeno s Ježíšovým slovem: „Zapři sám sebe“ – tedy to naše negativní ego neboli hřích v nás. Po verši 11. následuje 12.: „Ať tedy ve vašich smrtelných tělech nevládne hřích, tak abyste ho poslouchali v jeho žádostech.“ A 13. verš si budeme opakovat dva týdny jako slovo života: „...nevydávejte své údy hříchu za nástroje nepravosti...“ Co to znamená? Jde zde o kroky praktické víry a následování Krista. Z této víry pak každý získá osobní zkušenost. Samozřejmě jde o určitý boj, určitý přerod či jakousi postupnou duchovní operaci: nemáme už své údy dávat za nástroj nepravosti. Máme naopak své údy dávat místo hříchu Bohu, a to za nástroj spravedlnosti. Termín „dikaiosiné“ vyjadřuje v řečtině 1) plnit vůli Boží, 2) ospravedlnění Bohem z našich hříchů skrze víru, 3) spravedlnost. Řecký termín „hopla“ znamená nástroj, zbraň. „Ta melé“ znamená údy. Jaké máme údy? Jsou to naše ruce, nohy, uši, oči, jazyk, žaludek, pohlaví, pak je to ale i rozum, vůle, city. To vše ovládá dědičný hřích, který je semenem lži a zla v nás. Především náš rozum a vůle musí být osvětleny Duchem Božím. Máme chodit ve světle Ducha Božího, spolupracovat s Ním. Naše svědomí se tak bude stávat dokonalejším a dokonalejším nástrojem Božím a rovněž i náš rozum a vůle, které ovlivňují naši psychiku, se budou víc a více dostávat pod vládu Boží. Tma hříchu tím bude vytlačována. Síla pravdy a Boží moci bude pronikat i naše tělesné orgány a přemáhat vládu dědičného hříchu, který je v nás. Je to hluboké tajemství, které nelze plně logicky vysvětlit těm, kdo zatím nemají zkušenost. Čili je třeba začít žít ve víře, počítat s tím, že jsme mrtvi hříchu, živi Bohu, a v důsledku toho dávat své údy do služeb Bohu za nástroj či zbraň spravedlnosti neboli za nástroj plnění vůle Boží. Pak o nás bude skutečně platit: „Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus.“ (Gal 2,20) Ježíš v nás nemá být pouze, když přijímáme Jeho Tělo a Krev ve svatém přijímání; to, že v nás skrze svátost oltářní je, je jedna pravda, druhá ale má následovat, a to,že Ježíš v nás má také žít, má v nás vládnout, má být naším Pánem a Králem. Má být v našem životě oslavován, i když trpíme, jsme ponižováni, a třeba i kvůli Němu dáváni do vězení či na smrt. Máme-li Ježíše, s Ním máme všechno. A kdy přijde fyzická smrt, to není to nejhlavnější, nejdůležitejší je, abychom po ní přešli do života věčného, protože tento život je jen krátká zkouška. A to si musíme znovu a znovu uvědomovat.

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 6,13