čeština > Aktuální > Article

Epikléze /2. část: Duch svatý a epikléze/

Datum:   2018-11-29
Autor:   BKP

 

Epikléze

/2. část: Duch svatý a epikléze/
 

Ježíš před svou smrtí, než na kříži obětoval své Tělo a Krev, ustanovil, aby tato Jeho oběť kříže byla přinášena Bohu na odpuštění hříchů. Symbolické oběti za hříchy, kdy byla obětována krev a život obětních beránků v Jeruzalémském chrámu, ztratily význam. Ježíš je tím pravým Beránkem, který na sebe vzal hříchy světa (J 1,29). Ježíš před dokonáním této své oběti kříže ustanovil novou oběť, která je zároveň novou smlouvou (Mt 26,26) na odpuštění hříchů. Při poslední večeři vzal chléb a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává.“ Pak vzal kalich s vínem a řekl: „Toto je krev má nové smlouvy, která se prolévá ... na odpuštění hříchů.“

 

Co asi při tom prožívali apoštolé? Nechápali Jeho slova, protože Jeho oběť ještě nebyla dovršena. Ježíš při poslední večeři mluvil také několikrát o Duchu svatém: „Měl bych vám ještě mnoho co povědět, ale vy byste to nyní nesnesli, až přijde Duch svatý, uvede vás do plné pravdy.“ (J 16,13) Na jiném místě Ježíš říká: „Poplynou proudy vody živé z nitra, to řekl o Duchu, jehož měli přijmout, ale který ještě nepřišel, protože Ježíš nebyl oslaven.“ (J 7,39) Kdy přišel Duch svatý? Až když Ježíš dokonal svou oběť na kříži, vstal z mrtvých a čtyřicátý den vstoupil do nebe, kde byl oslaven. Pak teprve posílá Ducha svatého v plnosti na apoštoly a Duch svatý osvěcuje jejich rozum a posiluje jejich vůli. Z apoštolů, kteří ze strachu utekli a nestáli pod křížem, se pak stanou hrdinové víry, kteří sami pro Krista postupně prolijí svou krev jako mučedníci. Po seslání Ducha svatého pochopili, co Ježíš učinil při poslední večeři, když ustanovil novou smlouvu a dal své tělo a krev na odpuštění hříchů. Pochopili, že Duch svatý zpřítomňuje toto tajemství skrze Jeho slova ustanovení a skrze osoby, které si Ježíš vyvolil, to je apoštoly a jejich nástupce.

 

Po slovech ustanovení a anamnézi nastává epikléze. Ve slovech ustanovení Ježíš řekl: „Toto je (moje tělo... krev)“. V epiklézi jsou tři slova jako prosby či imperativy:

 

1) Nisposli (sešli Ducha svatého)

2) Sotvori chléb tělem Krista

3) Preloživ Duchem Tvým svatým

 

Ad 1) Sešli Ducha svatého na nás i na předložené dary

 

V těchto slovech epikléze prosí kněz i lid, aby Duch svatý sestoupil nejen na dary, ale i na nás, to je na přítomné. Boží vůlí je, abychom přijali Krista, aby v nás rostl, abychom byli v Něho přetvářeni, abychom mohli povědět: „Nežiji já, ale žije ve mně Kristus.“ Na nás lidi působí systém světa a duch lži – ďábel – abychom nebyli spaseni. Navíc ložisko zla v nás program lháře a vraha vděčně přijímá a mylně ho pokládá za své dobro. Boží pravdu a věčný život odmítá. Světlo i sílu k tomu, abychom byli v Kristu zakořeněni a byli ochotni s Ním i trpět či umírat, dává Duch svatý.

 

V epiklézi jde nejen o zpřítomnění Kristovy smrti, ale jde o nové a nové vylévání Ducha svatého – o nové a nové Letnice.

 

Ad 2) Sotvori ubo chlib sej čestnoje Tilo Christa Tvojeho“

 

Kněz se obrací na samotného Boha Stvořitele a prosí o zázrak (učiň, sotvori), aby se chléb, posvěcený slovy ustanovení, stal Tělem Krista. Analogicky se prosba pronáší i nad kalichem.

 

Ad 3) Preloživ Duchom Tvojim svjatym“

 

Tato prosba se vztahuje nejen na proměnu chleba v Tělo Kristovo a na proměnu vína v Krev Kristovu, ale také i na Kristovo Tajemné Tělo – církev.

 

Tajemství Boží všemohoucnosti, která mocí Ducha svatého působí duchovní vzkříšení církve, je vyjádřena v 37. kapitole proroka Ezechiela.

 

Proroctví Ezechiela

 

V babylonském zajetí Bůh vybídl Ezechiela, aby skrze prorockou modlitbu připravil nejprve duchovní vzkříšení, ale pak i fyzické vysvobození.

 

Ezechiel svědčí: „Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým duchem vyvedl a postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí, a provedl mě kolem nich. A hle, na té pláni bylo velice mnoho kostí a byly velice suché.“ (Ez 37,1-2) Bůh klade prorokovi otázku: „‚Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?‘ Odpověděl jsem: ‚Panovníku Hospodine, ty to víš.‘“ (Ez 37,3) Jinými slovy, prorok dává souhlas a vyjadřuje: Ty to víš, Bože, že Tvou všemohoucností tyto kosti mohou ožít.

 

Pokaždé, když se stavíme s vírou před Boha a žádáme po Něm zázrak, ať malý či velký, musíme mít víru, že Bůh je všemohoucí, že tento zázrak může učinit. Když prorok vyznal víru v Boží všemohoucnost, Hospodin mu dal příkaz: „Prorokuj nad těmito kostmi a řekni jim: Suché kosti (izraelský národe), slyšte Hospodinovo slovo.“ Toto praví Panovník Hospodin vám, Boží lide, kteří jste se stali pro svoji nevěru duchovně mrtvými – suchými kostmi – , toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: „Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete. Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha a oživnete. I poznáte, že já jsem Hospodin.“

 

Toto bylo prorocké slovo, které dostal Ezechiel a ve víře a v moci Ducha ho pronáší suchým kostem. Jaká byla reakce? Při prorokování kostem působil Boží Duch ve dvou etapách. Reakcí na první prorokování, kdy prorok nazval národ suchými kostmi a odhalil realitu jejich duchovní smrti, bylo, že nastal velký rachot. Tak tomu je i dnes, pokud se začne hlásat pravdivé pokání: starý člověk i systém lži ve světě, který drží současnou církev, se s odporem postaví proti pravdě a nastane rachot – pohyb. Zároveň však slovo vyvolá první známky života, a to obnovení Božího řádu.

 

Ezechiel svědčí: „Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo řečeno.“ (v. 7) Je třeba vědět, že si nic nepřidával, ani nic neubíral. On jednal v poslušnosti víry, Duch svatý způsobil pohyb. „A zatímco jsem prorokoval, ozval se hluk, nastalo dunění a kosti se přibližovaly jedna ke druhé.“

 

Představme si hromadu kostí na velkém území. Kosti jsou rozházené. Nyní každá kost začne hledat, kam patří. Jsou v pohybu, narážejí na sebe, spojují se a najednou tu stojí armáda kostlivců. To je první znak určitého řádu, i když bez života. Nastává druhá etapa. Prorok dále pronáší slovo k těmto kostlivcům. A jaká je reakce? „Viděl jsem, jak je najednou pokryly šlachy a svaly a navrch se potáhly kůží, avšak duch v nich ještě nebyl.“ (v. 8).

 

Představme si nemocnici, ve které leží člověk totálně paralyzovaný, nemůže se hýbat, sice dýchá, ale je ve skutečnosti živou mrtvolou. Několik lékařů a sester musí kolem něho chodit, aby ho udržovali při životě. To byl obraz nejen zajatců v Babylóně, ale je to obraz i současných zajatců v duchovním Babylóně pod vládou hereze a apostaze s duchem antikrista.

 

Je zde proto třetí etapa, kdy prorok už nemá prorokovat k paralyzovanému organismu, ale má se přímo obrátit k Božímu Duchu. „Tu mi řekl: Prorokuj k Duchu, lidský synu, prorokuj a řekni mu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď, Duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí!“

 

Prorok v poslušnosti víry prorokuje a v Boží autoritě přikazuje Duchu Božímu. Jde tu vlastně o trojí příkaz. Nejprve aby Duch Boží přišel, pak aby mocně zadul na tyto povražděné a nakonec ať Duch Boží mrtvé oživí. Prorok se obrací na čtyři strany a žádá, aby od nich přišel Duch svatý. Prorokováním, kdy Duch přichází ze čtyř stran, se vytváří velký uzavřený prostor pod mocí Ducha Božího. Na všechny čtyři strany přikazuje, aby Duch svatý mocně zadul na povražděné, aby ožili.

 

Jaké bylo ovoce jeho proroctví? On vyznává: „Když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vešel do nich Duch a oni ožili, postavili se na nohy a bylo to převelice veliké vojsko.“ (v. 10) Toto je obraz duchovního vzkříšení dnes duchovně mrtvé katolické církve.

 

Duch svatý a církev

 

Písmo svaté ukazuje na působení třetí Božské osoby, Ducha svatého. Boží Syn, Ježíš Kristus, skrze Ducha svatého a skrze poslušnost víry svaté Panny z Nazaretu bere na sebe lidskou přirozenost a stává se tím i Synem člověka. Ježíš přijal křest pokání, ač ho nepotřeboval, aby nám dal příklad. Otevřelo se nebe a Duch svatý se viditelně v obrazu holubice ukázal nad Kristem. Tehdy Ho Duch Boží pomazal. Brzy na to v Nazaretu Ježíš v synagoze přečetl svitek proroka Izaiáše: „Duch Páně je nade mnou, protože mě pomazal, abych přinesl zajatým osvobození...“.

 

Ježíš při poslední večeři několikrát hovořil o Duchu svatém. A rovněž i třetí den, když se po své smrti vzkříšený ukázal apoštolům, dechl na ně a řekl: „Přijměte Ducha svatého...“ V den nanebevstoupení dává zaslíbení: „Jan křtil vodou a vy budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní.“ (Sk 1,5) „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, Samařsku až na konec země.“ (Sk 1,8) Pak v den Letnic Duch svatý sestoupil na apoštoly. Zrodila se církev. V síle Ducha apoštolé hlásali evangelium, svědčili o Ježíšovi a Bůh doprovázel jejich kázání četnými zázraky. Bez Ducha svatého je církev jako tělo bez života, tedy mrtvá. Každý křesťan, pokud se obrátil, bylo to způsobeno Duchem svatým. Mnozí přijali křest Duchem svatým, ale to nestačí, je třeba chodit v Duchu svatém, nechat se Jím vést po cestě následování Krista. Jde o přerod, o němž platí výrok Jana Křtitele: „Já se musím umenšovat a On musí růst“. (J 3,30)

 

Petr svědčil v domě pohanského setníka Kornélia o Kristově smrti a Jeho vzkříšení, a to v síle Ducha. Na Kornélia a na všechny přítomné sestoupil Duch Boží, takže všichni začali mluvit v neznámých jazycích (Sk 10). V Efezu se apoštol Pavel setkal s nějakými učedníky a položil jim otázku: „Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?“ Oni mu odpověděli: „Vůbec jsme neslyšeli, že je Duch svatý.“ Sv. Pavel je pak poučil, oni byli pokřtěni, a jakmile na ně vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali. Těch mužů bylo dvanáct. (Sk 19,1-7)

 

O působení Ducha svatého pojednává celá 1Kor 14, celá Římanům 8 i mnohá další místa v Písmu svatém.

 

Prorocká vize v babylonském zajetí, daná Ezechielovi, je mimořádně aktuální i pro dnešní dobu. Duch svatý působí obzvlášť v epiklézi, která je podstatou svaté liturgie. Z naší strany je třeba mít biblickou víru. Tu měli proroci, a především Přesvatá Bohorodička. Ona uvěřila v Boží všemohoucnost, když jí anděl Gabriel oznámil, že u Boha není nic nemožného. Alžběta o ní řekla: „Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána“ (Lk 1,45). Svou poslušnost víry Maria vyjádřila slovy: „Jsem otrokyně Pána, ať se mi stane podle tvého slova!“ (Lk 1,38) Někteří světci, například sv. Ludvík Grignion z Montfortu, doporučovali prožívat svatou liturgii spolu s Pannou Marií, tedy podepřeni její vírou. S jakou vírou asi prožívala Bohorodička svatou liturgii, kterou vysluhoval sv. Jan! On pronášel slova ustanovení a pak vzýval Ducha svatého. Ježíšova matka s úzkým kruhem věřících se s ním sjednotili v úpěnlivé prosbě k Duchu svatému, aby zpřítomnil tajemství Kristovy oběti kříže. Maria měla největší jednotu ze všech lidí s Duchem svatým. Ona byla plná milostí – kecharitomene (Lk 1,28), plná Ducha svatého, jak ve chvíli vtělení Syna Božího, tak o Letnicích. A v témž Duchu prožívala i toto tajemství svaté liturgie.

 

Prorocká vize o vzkříšení suchých kostí se vztahuje na paralyzovanou či duchovně mrtvou církev, která vyhnala Ducha Božího. Zůstala z ní jen mrtvá struktura, místo apoštolského učení má hereze a místo Božích přikázání antimorálku. V tomto stavu je nyní katolická církev. A proto je tak aktuální, abychom v této bezmocnosti a okupaci duchovním Babylonem úpěnlivě volali k Duchu svatému za duchovní vzkříšení tohoto mrtvého organismu, těchto suchých kostí.

 

Po slovech ustanovení následuje anamnéze. Někde kněz hlasitě připomíná pravdy naší spásy jako kříž, hrob, vzkříšení... s krátkými pomlkami, aby si uvědomil on i věřící tyto pravdy, spojené s Kristovou výkupnou obětí. Po zpěvu „Tvoja ot Tvojich...“ začíná epikléze modlitbou: „Ješče prinosim Ti slovesnuju siju, i bezkrovnuju službu, i prosim, i molim, i milisja dijem: nizposli Ducha Tvojeho svjataho na ny i na predležaščyja dary sija.“

 

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
 
+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři

 

22.11.2018

 

Stáhnout: Epikléze /2. část: Duch svatý a epikléze/ (22. 11. 2018)