čeština > Aktuální > Article

Pastýřský list na sv. Štěpána

Datum:   2018-12-29
Autor:   BKP

 

Pastýřský list na sv. Štěpána

 

Dnes je druhý vánoční svátek a připomínáme si prvního mučedníka, sv. Štěpána. Obětoval svůj život za Ježíše a cestu spásy – evangelium. Tehdejší církevní hierarchie, která ukřižovala Ježíše, ukamenovala jako prvního Kristova svědka jáhna Štěpána, který byl plný Ducha svatého a pravdy.

 

Duch lži se dnes maskuje za náboženskými termíny, ale prosazuje hereze, které vedou k odpadu od živého Boha! Duch svatý byl herezemi vyhnán, Boží přikázání byla odhozena a nyní se masově dovršuje ubíjení Božího života v duších! My, pravověrní katolíci, dnešní den konáme už tradiční manifestaci za rodinu. Rodina je vážně ohrožena. Českému i slovenskému národu je neustále vnucována Istanbulská úmluva s cílem duchovní i fyzické sebevraždy národa skrze genderovou ideologii. Tomuto duchu smrti byly herezemi historicko-kritické teologie a multikulturalismem v deklaraci Nostra aetate otevřeny dveře nejen do církve, ale skrze církev i na křesťanská území. Ovocem nevěry je sodomie, jak svědčí Boží slovo v listu k Římanům. Jediným řešením je pravdivé pokání. Bůh skrze ně zachraňuje před časným, ale hlavně před věčným peklem, a může tak zachránit Česko i Slovensko. Manifestacemi veřejně svědčíte, podobně jako sv. Štěpán, o své věrnosti Bohu a Jeho zákonům.

 

Duch lži a smrti útočí i na nás, kteří hájíme pravověrné učení církve. Jen několik jasných slov, abychom se proti tomuto duchu mohli hned zpočátku účinně postavit.

 

Byla napadena a zesměšněna naše křesťanská víra i modlitební praxe. Konkrétně

 

1) tvrzením, že hlásáme hereze mileniarismu

 

Co se týče milénia, zpráva o něm je součástí Písma svatého (Zj 20,1-6). Všechny falešné a překroucené výklady milénia byly církví hned od počátku odsouzeny. Biblický výklad předpokládá, že jde o duchovní probuzení, k němuž už během dvou tisíciletí došlo anebo ještě může dojít. Náš oficiální postoj k miléniu je tento: netvrdíme ani že už přišlo, ani že teprve má přijít. Pokud jsme se někdy v minulosti zmínili o miléniu v souvislosti s duchovním probuzením, rozhodně jsme tím nezastávali a ani nezastáváme hereze mileniarismu. Pro každého z nás je nejpodstatnější jedna věc: žít tak, abych byl i dnešní den připraven stanout před Kristem jako jeho služebník věrný, oblečený do svatebního roucha milosti Boží posvěcující. Je nečestné vykonstruovat si jakési dedukce a pak nám připisovat tzv. herezi. Navíc vést dnes diskuze o mileniarismu odvádí pozornost od podstaty. Je to únik od pravdivého pokání a pravdivého následování našeho Pána Ježíše Krista. Už v době apoštola Pavla byli mezi věřícími v Soluni takoví špekulanti. Apoštol Pavel je ve svém listu napomíná: „Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací. Vy však, bratří, neochabujte v dobrém jednání. Neuposlechne-li někdo těchto slov, která vám píšeme, dejte mu znát, že k vám nepatří; tím bude zahanben.“ (2Sol 3,11-14)

 

2) Byly zesměšněny naše manifestace

 

Je podvod vyvodit z Apokalypsy závěr, že už nesmíme dělat manifestace ani se modlit za obnovu křesťanství ani bojovat proti duchu NWO ani proti genderové ideologii a juvenilní justici ani usilovat o vzkříšení duchovně mrtvých křesťanů. To máme tedy v rozkladné pasivitě čekat na konec světa? Přece právě v této těžké době jsme povinni na maximum dělat to, co můžeme a máme. Jak bychom obstáli před Božím soudem, kdybychom nic neudělali proti genderu, a tím ani proti kradení dětí a jejich duševnímu a fyzickému mrzačení? Ježíš by nám řekl: „Co jste neudělali jednomu z mých nejmenších, ani mně jste neudělali.“ (Mt 25,45) Proto manifestujeme, proto se modlíme, proto píšeme dopisy a vyzýváme k aktivitě! Zároveň se tím stavíme i proti heretickému fatalismu.

 

3) Byla zesměšněna naše modlitební praxe

 

S jakým cílem? Abychom se přestali modlit, nic nedělali a místo toho vedli neplodné diskuze a hádky.

 

Každý má v modlitební praxi svou osobní zkušenost a ví, že modlitba vyžaduje sebezápor, soustředění, a především živou víru. Určitá gesta pomáhají proti únavě i proti roztržitosti. Zesměšňovat praktické pomůcky je velmi snadné, ale zároveň je to znakem, že ten, kdo to dělá, se sám nemodlí a ani nechce, aby se modlili druzí. Jenže modlitba je základem našeho osobního vztahu k Bohu. Proto se snažíme předat určité vyzkoušené modlitební modely, které pomáhají k životu modlitby. Nikoho nenutíme pod těžkým hříchem, že se musí tu či onu modlitbu modlit, jak to mylně navozuje jistý badatel Bible, který se asi načetl různých teorií jehovistů, adventistů či jim podobných. Pokud někdo zesměšňuje zodpovědný křesťanský život a nazývá ho zotročením či podobnými odstrašujícími termíny, ať si uvědomí, že člověka na prvním místě zotročuje hřích. Osvobozuje ho ale osobní vztah k Bohu a podmínkou pravdivého vztahu k Bohu je právě osobní modlitba. V ní dáváme ve světle pokory pod kříž své hříchy a uvědomujeme si, že jsme svévolníci, sudiči druhých a hedonisté. Pod křížem vnímáme, co je ložisko zla – dědičný hřích neboli starý člověk v nás, s nímž musíme bojovat. Popírat realitu hříchu, v důsledku znamená odmítat Kristovu oběť na kříži. Pokud si člověk ve své slepotě – pýše, nepřizná žádný hřích, neuvědomuje si pak ani tu nejdůležitější potřebu přicházet s vírou pod Kristův kříž a vzbuzovat dokonalou lítost. Ten, kdo se modlí krátká zastavení během dne, má zkušenost, že právě tyto momenty jsou pevnými body, aby si člověk během dne na Boha vůbec vzpomněl. Navíc, tato modlitba dokonalé lítosti, kterou dotyčný zesměšňuje, je stálou přípravou na to, že v další hodině můžeme stát před Božím soudem. Popírat, že každý člověk je svévolník, je popíráním Božího slova: „všichni zhřešili“... „každý z nás se dal svou vlastní cestou“ (Iz 53).

 

Kdo se modlí svatou hodinu, ví, že tím vchází určitý řád a harmonie do celé rodiny a rodina je utvrzována.

 

Co se týče modlitebních stráží, každý, kdo se stráže modlí, má své osobní zkušenosti. Až jednou bude končit tuto životní pouť, uvidí, kolik požehnání právě z těchto modliteb přišlo nejen jemu, ale i jiným duším, za které se modlil. To jsou ty poklady, které rez nekazí a zloději nevykopávají.

 

Zesměšňovat modlitbu jednoty a moci, která realizuje Kristovo zaslíbení Mk 11,23, je zesměšněním tohoto Kristova slova. Podstatou této modlitby je, jak říká Ježíš, abychom měli Boží víru, a zvedneme i hory. Dnes jsou to skutečně hory démonských sil, které ničí nesmrtelné duše. Ježíš nám ale dal moc a příkaz: „Démony vyhánějte!“ A to vše máme konat ve jménu Ježíše Krista. Právě tato modlitba víry, spojená s Ježíšovým jménem zasahuje hory, koncentrace démonských sil, protože to nekonáme my, ale Ježíš skrze nás. To, že pro naši soustředěnost si krok víry rozdělíme na tři etapy s bližším určením, tak to není podstatou modlitby, to je jen pomůcka k našemu soustředění. Kdo se modlí, ví, že ta pomůcka pomáhá. Zesměšňovat živou modlitbu, aby se ji lidé přestali modlit, je skutečně podlost a zločin.

 

4) Byly zesměšněny dopisy otce patriarcha

 

Podstatou dopisů otce patriarcha je výzva k pravdivému pokání a tím i následování Pána Ježíše, a v tom je zabezpečení naší spásy. Kdo je zesměšnil, udělal to ke své vlastní škodě a sám sobě tak uzavřel cestu pravdivého pokání. Každý ví, že tyto dopisy obsahují jasné prorocké slovo k aktuálním problémům a vždy ukazují na východisko. Nevedou k žádnému fatalismu, ale k odvážnému a pravdivému křesťanství. Každý se může lehce orientovat a nepodléhá manipulaci mainstreamovými médii či herezím uvnitř katolické církve. Cílem takového zesměšňování je, aby se člověk dostal do chaosu, přišla lhostejnost ve víře a nakonec byla ohrožena věčná spása.

 

Proto se mějme na pozoru, abychom nesešli z cesty pravdy! Buďme i my Kristovými svědky jako jáhen Štěpán a plní Ducha svatého následujme Krista věrně až do smrti!

 

 

Patriarcha a biskupové BKP

 

26.12.2018

 

Stáhnout: Pastýřský list na sv. Štěpána (26.12.2018)